Zdravím, ráda bych znala názor někoho jiného na mou situaci s mými fenkami. Máme dvě fenky, obě jsou malá plemena (X havanského psíka-Elli (3roky)a coton de tulear-Míša (5 let)). Jsou spolu od malička, tedy od 2. roku starší feny. Poslední půlrok se neustále perou. Dřív to bylo tak jednou týdně, poslední dobou je to minimálně dvakrát denně. Není to žádné hravé kousání. Rvačky jsou dost ostré. Koušou se do krve, když je od sebe odtrhneme, aby si neublížily, jsme pokousaní také. Útočí vždy mladší fena, ale možná na nějaký podnět té starší. začíná dokonce vrčet i na nás, to si nikdy předtím nedovolila.
Vím, že hraje roli spoustu faktorů. Teď starší fena hárá, druhá bude každým dnem také. Může to být způsobené tím. Ale kvůli čemu tohle vzniklo před tím cca půl rokem? Vůbec si s tím nevíme rady. Klasická večerní scéna: sedím na gauči, dívám se na televizi, jedna fenka leží na zemi, druhá na gauči kousek ode mě. Z ničeho nic slyším vrčení od mladší feny a už jsou v sobě. Prostě to nechápu.
Večer zavíráme fenky každou zvlášť. Ale není to jen večer. Perou se i několikrát přes den.
Nemáte někdo nějaký nápad, jak tohle vyřešit?
Budu vděčná za každý názor, nápad... Děkuji :)
Dobrý den, nemůžu souhlasit s názorem Lejdinky, že se člověk musí s takovým chováním smířit. Vždy je šance chování psů ve smečce změnit, netvrdím, že vždy dosáhnete 100% úspěchu, ale šance jsou poměrně veliké. Vždyť soužití pejsků v takové smečce je pro ně frustrující a pro páníčky vyčerpávající. Vždyť před sebou máte ještě pěkných pár let společného soužití, tak to nevzdávejte. Základem úspěchu je disciplína a respekt. Pes, jako smečkové zvíře vyžaduje důsledné vedení, když nepřichází od páníčků, tak má tendence ujmout se vedení sám pes a tady je jádro problému, vaši pejsci Vás nerespektují. V případě Elli už dochází k tendenci ošéfovat si i své paníčky, dospěla a má pocit, že v téhle smečce nikdo nevelí. Doporučovala bych, jednak pejsky trochu zaměstnat, procházky předpokládám mají v dostatečné míře, ale vymyslet jim i práci, která jim zaměstná hlavu. Několika minutové cvičení poslušnosti, sedni, lehni, zůstaň, přines hračku nebo jiné triky, válet sudy, plazit se, taneček, popros, hledej ňamku, prostě cokoliv, kde si musí svou odměnu (hračku nebo pamlsek ) zasloužit To jim ubere velké množství energie a vám posílí postavení. Dále zásadně začít odmítat vynucované aktivity. Jestliže pejsek vyskočí k Vám na sedačku nebo na klín bez vašeho vyzvání, okamžitě jej vykážete na zem nebo na své místo, když si vynucuje hru nebo Vaši pozornost, tak to ignorujte, protože vy si teď hrát nechcete. Snad to popisuju srozumitelně, ale Váš pejsek musí přijmout fakt, že vy rozhodujete o tom, že s Vámi může sdílet Vaši postel, vy rozhodujete o tom kdy si budete hrát, rozhodně Vás nenabádám k tomu, aby jste si svého chlupáče nevzaly na klín nebo si s ním nehrály, ale vy o tom budete rozhodovat. Nejmocnější zbraň ve výchově je krmení. Krmte vždy jen klidného, submisivního a podřízeného psa, klidně bych krmila v jedné místnosti společně, ale žere jen pes, který si to zaslouží a chová se dobře, ten který zlobí nebo se chová neurvala se nejdříve musí uklidnit, klidně pro zabránění konfliktů zpočátku používejte u krmení vodítko a při každém pokusu o útok, pořádně škubněte a dejte rázný zákazový povel. Vůdce smečky předci rozhoduje o tom, kdy se ostatní můžou nažrat. Navíc problémového pejska takto posunujete na příčku o stupeň níže a podřízeného nad, tím vyrovnáváte pozice a opět upevňujete své postavení. Nakonec to nejtěžší, naučte se své pejsky číst, sledujte jejich reakce a před předpokládaným útokem zasáhněte ještě dříve než k němu dojde. Většinou už upřený oční kontakt, napnuté svaly, postavení uší Vám napoví a jakmile toto zjistíte, okamžitě útočníka napomeňte nebo ještě lépe náhlým krátkým dotekem (takové šťouchnutí dělá divy)jej odvraťte od jeho úmyslu. Nevím, zda Vám moje rady motivují k rozhodnutí situaci řešit, ale rozhodně Vaši pejsci stojí za trochu námahy, aby jste doma měly šťastnou a vyrovnanou smečku. Přeji úspěch :-) Jiřka
Dobrý den, odpovídám později k Vašemu problému, neb jsem nově registrovaná a tento problém znám, mám od mimina fenku bígla v únoru 25.2.2011, po třech měsících jsem si z útulku Lazec v Příbrami pořídila křížence staforda, velmi jsme se všichni sblížili, v únoru roku 2012 jsem poznala opět v útulku neskutečně plachou a bojácnou fenu, chápala jsem to osobně jako výzvu a tak jsem se jí ujala, více méně jsme si padli oboustraně do oka, jinak by to ani nemohlo proběhnout, v domění, že opět pomůžu nějakému pejskovi jsem jí odvedla k nám domů, naše oči a myšlenky byly již spojené, dala jsem jí nažrat, poskytla jsem jí vše co mají naši pejci automaticky, Líla a náš slavný Kájínek, jí příjmul jasně, cítil, že je o něco starší fena, jenže naše malá první Bíglice toto nechtěla přijmout a tak začali první krvelačné boje, boj o misku, každá musí mít svou misku a místo kam se pokládá, boj o páníčka, obě musí vědět, že žádnou z nich neupřednostnuješ, láska musí být stejně rozdávána jako pokyny, každá odměna musí mít příčinu, je velmi důležité ve smečce odměňovat a trestat, nebo kárat, když je to potřeba, pokud budeš sedět na gauči a řešit dva psi, kup si křečka.
Dobrý večer. Také jsem měla podobný problém se dvěma Jorkšírkami. První dva roky byly ok, ale pak začaly rvačky.Podotýkám, že Jorkšírky jsem přinesla domů stejně staré, během dvou dnů, ale každá z jiné rodiny.Jak jsem psala začlo to po dvou letech a po porodu jedné z feneček. Začínalo to 2x do měsíce, pak 2x do 14ti dní no a asi po čtyřech měsících byly rvačky i 5x za den. Už jsem z toho byla nešťasná, unavená protože jsem musela fenečky držet neustále od sebe a dávat pozor, aby nepřišly k sobě. Nepomohlo nic a rvačky byly tak kruté, že jsem musela jezdit na veterinu ošetřit rány.Když se do sebe zakously tak jsem je dala do vany a pustila sprchu, aby se pustily.Někdy dokonce útočící fenečka stála rozkročmo nad druhou a jen čekala až se druhá pohne.V ten moment nesměl špendlík spadnou a nikdo nesměl ani proluvit.Tak jsme třeba stály i půl hodiny včetně druhé fenečky, která situaci vycítila a zaké ležela bez hnutí než to malou agresorku přestalo bavit a pomalu odešla. Někdy se to , ale neobešlo bez rvačky.
Nakonec jsem oslovila paní doktorku z Brněnské kliniky pro problémové chování u psů, aby mi poradila co mám dělat. Zkoušely jsme všechno možné, ale nic nepomáhalo. Nakonec jsem musela fát jenu fenečku pryč, protože jak řekla paní doktorka, tak fenečka, která útočila byla nadřízená (šéfová) a nemohla zkousnout, že podřízená měla spíš štěňátka jak ona.
Bylo mi řečeno, že ve volné přírodě by ji vyhnala nebo zlikvidovala. Takže jediné řešení bylo je rozdělit. Řeknu vám, že už bych to nechtěla zažít.Bylo to hrozné a ještě horší bylo rozhodnutí, kterou z nich si nechám. Ještě dnes a to už je pět let mám slzy na krajíčku, když si na to kuřátko co jsem dala pryč vzpomenu.Doufám, že to u vás dopadlo líp.
Dobrý den četla jsem váš příspěvek.Tak to samé mám i já.Jedna by druhou sežrala.Je to v tom že ta jedna bude dosti dominantní a druhá jí prostě ustoupí.Také občas zavírám tu dominantní.To se někdy servou až lítají chlupy.Vždy vládne jeden pes ve smečce.Mám i psa takže když se pustí i do něj je to hukot.Ale spíše když se jedná o jídlo.To vydím že nejdřív se nají ona a pak pustí zbytek.Musíme to příjmout jak to je.Přeji pěkný den Lenka