Africký Pygmy ježek

je v současnosti patrně nejčastěji chovaným druhem ježků v lidské péči. Pro poměrně nenáročný chov a možnost snadného ochočení mláďat se stal oblíbeným domácím mazlíčkem po celém světě.

Areál rozšíření a biotop je v suché oblasti subsaharské Afriky.

Obývá především savany a řídké opadavé lesy v nižších polohách, pouštím se vyhýbá.

Bodliny zvířat původní formy mají základní barvu středně hnědou střídanou světlejšími pásky.

Spodní část těla a boky jsou špinavě bílé (odtud název "bělobřichý"), na obličeji se nachází tmavší, obvykle hnědá maska začínající u čenichu a tlamky a končící u očí zvířete. Externity (uši, tlapky) bývají taktéž tmavě zbarveny. V současnosti je tento druh již značně "domestikován" a byla vyšlechtěna celá řada barevných variet, např.: albinotická, krémová, s bílými skvrnami (tobiano, overo) apod. U tohoto druhu ježků jsou samice mírně větší nežli samci, samci mívají ale širší hlavu. Přirozená hmotnost zvířat se pohybuje mezi 250-500g, v lidské péči ovšem bývá vzhledem k častému přetučnění zvířat i výrazně vyšší (700-800g).

Je to terestrický hmyzožravec aktivující v nočních hodinách, žijící samotářským způsobem života.

Obě pohlaví se setkávají pouze v období rozmnožování. To nastává obvykle ve vlhčí části roku. Tento druh nehibernuje. pozn.: ve své domovině je poměrně často konzumován domorodci a nabízen na místních tržnicích často ve velkém množství.

Jako ubikaci je možné použít větší dobře větrané terárium zařízené ve stylu stepního biotopu,

ale také lze použít např. plochá akvária nebo v současné době nabízené plastové boxy původně pro králíky, rozměrů alespoň 100x50 cm pro 1pár zvířat.

Důležitý je dostatek prostoru, aby zvířata měla dostatek pohybu a zbytečně netučněla. Výška ubikace není důležitá. Ubikaci vybavíme kořeny a kusy kůry, lze ale použít i dřevěné budky a průlezky pro morčata apod., někteří ježci s oblibou využívají běhací kolotoče pro činčily. Kdo někdy zkoušel z dřevěného domečku sundat ježčí hovínko, zcela jistě mi dá z pravdu, že hledíc pouze na funkčnost by volil domeček plastový. V USA majitelé ježků velice často využívají kyblíky od zmrzliny, do kterých vystřihnou přiměřeně velký otvor.

Na dno jsou vhodné bezprašné hobliny nebo nehrudkující kočkolit, který umožňuje zvířatům "toaletu bodlin". Osobně používám podestýlku Asan. Je vyráběná z buničiny, která se používá do náplní jednorázových dětských plen. Je tedy absolutně bezprašná, bez alergenů a je prakticky nemožné, aby z ní ježek chytil roztoče. Substrát je nutné často vyměňovat, ježci jsou velmi nečistotní a vykonávají potřebu po celé ploše dna nádrže, pouze kojící samice obvykle chodí močit a kálet do jednoho místa, co nejdále od hnízda. Materiál na hnízdo není třeba dodávat, ježci si, kromě gravidních a kojících samic úkryty nevystýlají. Pokud jsou na sebe zvířata zvyklá od mládí, obvykle je lze bez větších problémů chovat v páru nebo ve skupině 1,2 v prostorově přiměřené ubikaci. Vzhledem k jejich přirozenému způsobu života je však vhodné je chovat odděleně a samici k samci přidávat pouze na páření. Samci se vzájemně napadají, proto je nutné mít v ubikaci vždy pouze 1 samce. Teplota pro chov vyhovuje o něco vyšší pokojová, je možné použít i lokální zdroj vytápění. Ačkoliv v přírodě nežijí déle nežli 1-2 roky, v zajetí se mohou dožít 6-8 i více let. Bohužel ale bývá jejich věk předčasně zkrácen nevhodnou výživou a zacházením, kdy zvířata předčasně uhynou na obezitu, stres, poškození jater a ledvin nebo vyčerpání z příliš častých porodů. Poměrně častou příčinou je také úhyn pro příliš opotřebený chrup - ježci krmení převážně granulemi pro kočky mají po několika letech tak poškozený chrup, že přestanou v dostatečné míře přijímat potravu a uhynou.

Ježci jsou hmyzožravci, z čehož by měl vycházet základ jejich krmné dávky.

Proto je ke krmení vhodný jakýkoliv krmný hmyz (cvrčci, saranče, švábi, zofobasi...), který je vhodné předkládat živý. Zvířata si jeho lovem udržují přiměřenou kondici a navíc se přirozeným způsobem zabaví. Dále lze použít mleté libové (nesolené !) maso, vhodné jsou např. mleté kuřecí droby. Zvířata obvykle ochotně přijímají také konzervy nebo granule pro kočky.

Toto náhradní krmení by ale nemělo představovat jediné podávané krmivo. Ježci pocházející z volného odchytu krmení pouze krmením pro kočky se obvykle odmítají rozmnožovat. Navíc jsou-li krmeni pouze kočičími granulemi, dochází k u nich k předčasnému opotřebování chrupu. Dalším vhodným krmením jsou např. mláďata hlodavců nebo usmrcené myši. Podávání živých myší není humánní, neboť ježci svou kořist požírají víceméně zaživa a usmrcují ji postupným rozžvýkáváním. Některá zvířata ráda přijímají také sladké ovoce, piškoty nebo vejce. Misky na krmení je nutné denně dobře vymýt. Krmení podáváme jednou denně večer, pouze mláďatům nebo kojícím samicím je vhodné např. ráno ještě nasypat trochu kočičích granulí. Ježci vydrží poměrně dlouho bez vody, ale pitnou vodu v napáječce by měli mít neustále k dispozici, zejména pokud jsou krmeni suchým krmením. Zvířata se obvykle snadno naučí přijímat vodu z automatické napáječky, která je vhodnější nežli miska, kterou obvykle rychle zaneřádí. Zvířata často ráda požírají také sladké ovoce, rozinky, müsli apod. Albiventrisové mají velmi silné tendence k obezitě, která jim (stejně jako komukoliv jinému) zdraví rozhodně nepřidá, proto by měli být krmeni střídmě podle aktuální tělesné kondice. Obezitou trpí ponejvíce zvířata krmená převážně náhradní stravou (krmení pro kočky, granule pro masožravce, různé pamlsky- rozinky, piškoty a pod.), zvířata krmená živým hmyzem obvykle tolik náchylná nejsou. Poměrně častým problémem u zvířat krmených dlouhodobě jednostrannou stravou (kočičí granule) je fakt, že potom často odmítají jiné složky krmiva, nebo po jejich pozření trpí zažívacími obtížemi. Ježčí strava nesmí obsahovat čokoládu, citrusové plody, ořechy, cibuli, česnek, koření a mléčné výrobky. Tyto potraviny jsou pro ježky toxické.

Pokud je pár chován pohromadě, sameček samičku obvykle neustále "přemlouvá"strkáním čenichem a olizováním, 

samička se brání pískavými zvuky a ježením bodlin. Gravidita je přibližně pět týdnů dlouhá, poté následuje porod v nočních nebo časných ranních hodinách předcházený zvýšenou aktivitou a nervozitou samice, která se snaží vybudovat hnízdo. Samičce dodáme dostatek materiálu na stavbu hnízda (např. krátké seno nebo suché listí) a odstraníme z ubikace samce, aby samici neobtěžoval, případně neohrožoval mláďata. Mláďata v počtu 2-10 ks (nejčastěji 2-4) jsou nidikolního typu, rodí se s uzavřenými zvukovody a očima a jsou naprosto lysá. Bodliny se prořezávají několik hodin po porodu a zpočátku jsou bez pigmentace (tedy bílé), pigment se (kromě albínů) začíná objevovat několik dnů po porodu. Okolo 10tého dne života se vytváří první srst a začíná být nápadná "maska na obličeji. Mláďata otevírají oči ve věku 18-24dnů. Ačkoliv mláďata přijímají pevnou potravu již ve věku 25-27 dní, laktace trvá 5-6 týdnů. Po této době mohou být mláďata odstavena. Ačkoliv v přírodních podmínkách mívá samička pouze 1-2 vrhy ročně, v lidské péči může mít i 3-4 během roku. To ovšem není dobré pro kondici samičky, časté vrhy ji velmi vyčerpávají, proto by neměla mít více než 2vrhy ročně. Taktéž bezprostředně po odstavení mláďat nepřidáváme samce hned k samici, protože ji bude obtěžovat neustálými pokusy o kopulaci.

Pozn.: Tento druh ježka je velmi oblíben pro svou poměrně mírnou povahu a celkem snadný chov. Není kousavý, snadno zkrotne a uvykne si na braní do ruky, kdy se nebrání ježením bodlin. Chci ale upozornit na fakt, že to rozhodně není zvíře vhodné jako "pet" pro menší děti, které mají tendence neustále zvířata rušit a brát do rukou, zejména během dne, kdy ježci potřebují spát. Ježci za takovýchto okolností strádají a často předčasně uhynou vinou stresu. Také, ačkoliv na internetu koluje řada videí, kdy majitelé své ježky podrobují naprosto nesmyslným procedurám, již za hranicí týrání zvířete, by se majitel měl zamyslet, jestli jeho počínání je dětinskou hrou pro jeho zábavu, nebo jestli koná ve jménu dobra zvířete. Např. jakékoliv koupání ježků. Ježci jsou zvířata ze suchých oblastí a ve své domovině se skoro nesetkají s volnou vodou. Jakékoliv máchání ve vodě je velmi stresující záležitostí, hraničící až s jejich týráním. Proto ježky bělobřiché nikdy nekoupejte!

text a foto:  Eva Němčanská hedgehog-dream.webnode.cz

foto:  Iveta Valná  brunikaniki.wbs.cz