Začínám uvažovat do budoucna o pořízení psa. Jenže...Jak vybrat plemeno? Vybírat jen podle líbivosti se nedá-to bych měla doma asi tři "druhy" chrtů, kteří mají silné lovecké pudy (nebudu rozpitvávat-je to pro nás mínus). Líbí se mi velcí psi, kteří by v městském bytě trpěli. Líbí se mi i pár plemen malých rozměrů, kteří bývají uštěkaní. Německé dogy trpí na spoustu nemocí, naháči jsou náchylní na kůži, šarpejové vlastně také,kokršpanělové trpí na uši...atd. Zkrátka každé plemeno má nějaké mínus. Ovšem-každý pes má svoje plus, obrovské plus-nekonečnou věrnost, lásku a oddanost, majitelé psů ví. Mám nastudovaného hodně o nejrůznějších plemenech, ale jak vybrat "psa pro nás"? Podle čeho? Uvažovala jsem i nad psem z útulku, i když se přiznám, že mám trochu obavy. Majitelé úžasných hafanů, jak se k vám dostal "ten váš mazlík"? Podle čeho jste volili? Nechci nic bezmyšlenkovitě uspěchat a vzít první krásné štěňátko. Díky za odpovědi :o)
Asi na tom něco bude, vždycky se dá přizpůsobit psovi, nebo spíše přizpůsobit psa, jenže zřejmě ne vždy úplně. Nedokážu si představit, že se nám po našem malém bytečku potuluje německá doga, nebo že pošlu jednou dceru venčit chrta, který jí strhne na zem až poletí za kočkou nebo ptákem. Každé plemeno má nějaké "vrozené vlastnosti" a ne vždycky jdou úplně potlačit. Máme v baráku mladý pár, který si nedávno pořídil štěně pitbula (nebo staforda?) a nevědí si s ním rady. Ze štěněte se klube obluda s obrovskou sílou, která cení zuby a štěká na vše, co se hýbe. Jde z něj opravdu strach. Oba mají co dělat, aby ho udrželi na vodítku. Vím, že tohle je extrém, ale nechci dopadnout třeba podobně (tedy s jiným plemenem a jiným problémem). Taky vím, že budu chodit do práce a pes tu bude minimálně pár hodin denně sám. Nechci aby tu vyl a zbytečně trpěl. Na druhou stranu-všichni chodí do práce, to by si pak nemohl pořídit psa nikdo. Jen se prostě a jednoduše nedokážu rozhodnout jakého...Je to hodně těžká volba, zvlášť když musím brát ohledy na různé faktory kolem. A...a plemen je opravdu strašně hodně.
Jsou psi, kteří ke štěstí potřebují vyžití, spoustu pohybu (německý ovčák, border kolie...) a jsou psi, kteří jsou nejšťastnější na gauči. Záleží zřejmě hodně i na povaze psa, ale chci dopřát psovi co nejlepší život a když už teď vím, že nebudu mít čas trávit tři hodiny denně na cvičáku, musím si výběr hodně dobře promyslet...
Ahoj!
já mám šestiletou basenji fenku. Je strašně hodná, milá, vůbedc neštěká, štěkat ani neumí- basenji je neštěkavý pes, ale neni němý- vyje, jodluje, chová se jak kočka.
Je to lovecký pes, střední postavy. Ale s Džesikou ( takl se má basenji slečna jmenuje), chodím v lese na volno a je to bez problémů. Občas když vidí srnku tak za ní vyběhne, ale že je malá tak jí stejně nedohoní tak to vzdá.
Nemá podsadu, nelíná, chová se jak kočka. Miluje sluníčko, ale nemá vůbec ráda déšt a zimu. protože nemá podsadu tak jí v zimě oblíkám.
Jestli budete mít zájem tak se podívejte na naše tedy Džesiky webové stránky, odkaz je na mém profilu.
Ahoj Ilona a basenji slečna Džesika.
Jak vybírat plemeno, toť kardinální otázka. V žádném případě bych neradil vybírat podle líbivosti, módního trendu. Člověk by měl zůstat sám sebou, vybírat podle sebe. Musí si odpovědět na řadu otázek. Preferuji menší plemeno, či naopak se mi líbí velcí hafani? Velkého psa budu muset dokázat nakrmit, také dokonale zvládat, často bývá pohybově náročný... atd. atd., je toho moc. Člověk si musí napřed v hlavě srovnat, co vlastně chce, co mu vyhovuje. Když má vybránu velikost, přijde na řadu temperament. Chci klidnějšího psa, nebo radši divocha? Poslušného, lehce ovladatelného, či raději psa s vlastní osobností, i když trochu paličáka? Má hlídat? Chci mít obranáře? Je toho hodně na přemýšlení, je třeba studovat psí plemena na internetu. Někdo radí informovat se u chovatelů. Já tohle moc nedoporučuji. Každý chovatel totiž logicky bude to své plemeno vynášet do nebes. Na negativní vlastnosti, které má téměř každé plemeno upozornit často zapomene. Čest výjimkám. Takže přeji šťastnou ruku při výběru plemene. :-)
Dobrý den,
celý život bydlím v bytě, bez zahrady. Můj první pes byl labrador (s ním jsem sbírala zkušenosti) a druhá je border colie (s ní sbírám zkušenosti nyní), myslím, že z jedné strany rozdílná plemena, ale obě potřebují svůj prostor a svůj čas.
Jednou jsem četla článek a tam se psalo: "člověk, který řekne, že pes do bytu nepatří, že patří jen na zahradu, neměl by si ho pořizovat, protože nepochopil, že pes je tvor společenský a k životu potřebuje smečku."
Pohyb potřebuje velký i malý pes. Spoustu věcí se dá zvládnout výchovou naučit nebo potlačit.
"člověk, který řekne, že pes do bytu nepatří, že patří jen na zahradu, neměl by si ho pořizovat, protože nepochopil, že pes je tvor společenský a k životu potřebuje smečku."
Tak to je. Jenže, přísně vzato, podle této pomýlené floskule hodnotí soužití člověka se psem většina lidí. Tzn. většina lidí by neměla vůbec chovat psa...
Podle toho, co já jsem odpozoroval, pes potřebuje především co nejtěsnější vztah se svou smečkou. Psí, nebo lidskou, jedno jest... Nebo alespoň se svým pánem, ke kterému se upíná, ve kterém vidí svou jistotu, pevný bod vesmíru.
Agardan- Dobrý den!
To jste napsal krásně, souhlasím s vámi. Myslím si že je jedno jakého psa si vezmete, jestli je s PP nebo bez něj, hlavní je aby ho měl páníček rád a splnil všechny jeho potřeby.
Vedle nás u sousedů májí labradora vzali si ho před čtyřma roky protože jeden podnikatel ho měl tak se mu chtěli přizpůsobit. Vůbec k němu nemají žádný vztah. Nechodí s ním ven, nemazlí se s nim, nepouští ho do bytu ( přitom labradoři jsou společenský psi), nemá dostatečný výběh ( má malou ohrádku na ní ještě dřevo a plech, takže pes je pořád na plechu, vždy když to vidím tak mně bere ďas, divim se že si ještě nerozříznul tlapku.
Moc mi je ho líto.
"To jste napsal krásně, souhlasím s vámi."
Děkuji. Nechápu, proč si někteří lidé pořizují psa. Já si hada taky nekoupím, protože k němu nemám vztah, nic mi neříká. Jsem rád, že takové hrůzy, které popisujete, ve svém okolí nevidím.
To s vámi souhlasím. Ty majitelé s tím psem mi teda pěkně štvou, chystám se na ně, v časopisu Svět psů jsem našla článek o labradorovi, tak jim to dám přečíst.
Jenom si říkám, cereska88, už jste nějaké psisko vybrala?
Nedá mi to, abych taky nepřispěla. Bude to asi obsáhlejší, ale snad to pomůže.
Dobrý den,
pokud si nejste zcela jistá s výběrem plemene, doporučuji zvolit plemeno ze skupiny společenští psi. Jsou to psi, kteří jsou chováni již dlouhou dobu pro potěšení lidí. Nejsou to lovci, obranáři, ani při,kteří by potřebovali zvlášť nějaké velké pohybové vyžití. Samozřejmě procházka je nutností u každého psa. My jsme zvilili jako ideálního psa středního černého pudla. Výběr bych rozhodně neměnila. Chtěli jsme psa, který bude do bytu, ale který s námi bude moct jezdit i na naše aktivní dovolené do hor či na pěší turistiku (byli jsme i v Itálii a bylo to zcela bez problémů). Je to pes, který ná dostatečně dlouhé nohy, aby po vycházce neměl ucoranou celou spodní polovinu těla, nelíná, je neskutečně přítulný, hravý, učenlivý (druhé nejchytřejší plemeno), není uštěkaný, naše Jessie štěká pouze na zaklepání. To je taková její úchylka :-). Je hroně přítulný k dětem a je bezkonfliktní k ostatním psům (samozřejmě za předpokladu, že jeji dobře socializujete v mládí). Pro nás prostě ideál, který jsme našli. Pouze se budete muset smířit s tím, že je potřeba minimálnějednou za měsíc vykoupat a jednou za 2 měsíce dojít ke psímu kadeřníkovi na ostříhání. A podle střihu, který zvolíte i přiměřeně česat, ale to není rozhodně žádný problém. My máme dlouhý sestřih a češeme dvakrát do týdne. Zvládnu to večer u televize, takže mě to nijak neomezuje.
Je asi jedno, které plemeno si vyberete, pouze Vám chci poradit, aby jste vybírala mezi psy s PP, protože u pejska bez PP si nemůžete být nikdy jisti, že budou mít povahu takouvou, jaká je typická pro danné plemeno. Můžete mít štěstí a najít i pejska bez průkazu původu se super povahou, ale pejska máte na 10 - 16 let (u pudla někdy i více), tak bych já osobně takto riskovat nechtěla. Protže potom je celé vybírání rasy úplně zbytečné, když danný pejsek podle své rasy jen vypadá, ale chová se úplně netypicky. Potom můžete mít bázlivého německého ovčáka, uštěkaného basenjiho nebo agresivního bigla.
Basenji neštěká, basenjika mám doma tak to vím.
No to já vím, ale to je právě to, německý ovčák by také určitě neměl být ustrašený. Ale tím, že nikdo nekontroluje ani vzhled ani povahu zvířat bez PP, stává se, že často tato zvířata mají zcela netypické povahy. Jak můžete vědět, že někdy v minulosti třeba není příbuzné jiné plemeto (např. teriér, který naopak štěká až moc), podle vzhledu to rozhodně poznat nemusíte, protože tím, že se tento kříženec zase nakreje basenji se vzhled opět ustálí, ale už mu může zůstat to, že štěká jako teriér, po svém dědečkovi, pra pra dědečkovi atd. Potom, když si člověk kupuje basenjiho, protože mu vadí, když pes štěká, očekává, že bude takový, jak se o něm píše, ale ejhle, ono to není tak, jak si představovat. Toto je jen příklad a dá se to určitě aplikovat na jakoukoliv jinou dědičnou vlastnost. Proto říkám, jestli člověk chce psa takového, jakého si vybral v encyklopedii plemen psů, tak ať si koupí radši psa s PP, nebo může být nemile překvapen, že pejsek není takový, jaký by měl podle charakteristiky svého plemene být.
Ahoj!
Tak to s tebou musím souhlasit, napsala si to krásně.
Před 4 lety jsme se s mužem rozhodovaly co si pořídíme za psa také a nějak jsme se nemohli dlouhou dobu rozhoupat co to teda bude za plameno , jen jsme věděli že bude dobré si připlatit aby to bylo s pp. Nejdříve padl názor že bychom si mohli pořídit Bernského Salašnického psa, líbil se nám , ale představa že i Bernák nemusí být té mazlivé povahy ale pěkný zabiják nás děsila při představě že za pár let si pořídíme děti, tak jsme hledali dál a našli Appenzelského salašnického psa, je to takový menší bernák s krátkými chlupy zatočeným ocáskem nahoru co je velmi společenský a miluje svou rodinu , nikdy by jí neublížil povahově je to pohodář ale trošku jinak než Bernák.Zároven dokážou být dobří hlídači ale aktivní psi né žádné buchy jako bernák, jeli jsme se podívat do 6 chovatelských stanic až poslední nám padla výchovou štěnátek do oka:) díky tomu že Applíků je v republice cca 250 a před těmi 4 lety bylo tak cca 100 tak jsme si na fenečku počkaly cca půl roku ale tento výběr stál za to!:)ono pokud se vám líbí nějaké plemeno tak se zajettě kouknout do nejbližší chovatelské stanice a hledejte dál:) my také o tom že existuje nějaký Appenzel nevěděli ale hledáním jsme si ho našli a ted už víme že Apenzelové jsou naší láskou na celý život. A co se týče psa s pp je vždy jistota že to nebyl "sousedův Pepin" ale vyhovující pes co má za s sebou bonitaci a pár výstav. A dělají se i různé testy kyčlí a loktů a to taky o něčem svědčí . Tak tedy za mě jedině psa s pp z dobré chovatelské stanice.
Štěně bez PP rozhodně nebrat! Zajíc v pytli, nikdo neví, co z něj vyroste. Zadarmo drahý. Vždyť čistokrevného německého ovčáka lze pořídit za 5 tisíc! Za to není ani slušná televize. U nás v baráku koupil soused štěně. Když mi řekl, že je to belgický ovčák, málem jsem si čurnul. Tenké nožky, na svůj věk malý vzrůst. Prý ho má z útulku...
Nic proti psům z útulku. Nebo všeobecně bezpapírákům. Ale brát jen dospěláky. Tam člověk alespoň vidí výsledek genetiky. :-)
Já osobně jsem už vdětství ctěla greyhounda no pořídilasem siho před 5lety apo roce vipeta bydlím ve městě v bytě a nemám žádnej problém ohledně loveckého pudu.Tito plemena mají navíc výhodu že nejsou cítit psím pachem a neštěkaj a co se týče pohybu stačí vycházky a pustit na volno proběhnout a pak gauč jsou to gaučáci nehnouse pokud nejdem ven nebo krmení jo rádi vítaj návštěvy.Každej by měl vybírat srdcem né modou psi vybraní modou kolkrát skončí v utulku což si nezaslouží proto já říkám musí to bít v srdci a zápal pro povahu psa tím myslím jeho skutečnou povahu né co se kolikrát píše bohužel i v chtrých knížkách.
Dobrý den,
já sám mám vynikající zkušenosti s německým boxerem.Jeho úžasná povaha ho přímo předurčuje do rodiny s dětma,protože ty on miluje a srdnatě chrání-to si můžete být jisti.Je to pes pro celou rodinu,protože to není pes jednoho pána,jako je tomu u vlčáků a jim podobných.Ještě nikdy jsem neslyšel,že by kdy německý boxer ublížil dítěti.Hravý je až do smrti.Nehrozí špatné nálady starého psa.Dá se snadno vycvičit ke špičkovým výkonům.Dítě s ním můžete nechat klidně samotné a nikdy mu neublíží.Není náročný na pohyb-spíše naopak.Rád se proběhne,ale věřte,že po dvou malých kolečkách bude mít dost a radši si bude s Vámi hrát.Vzbírat je třeba však z čistokrevného chovu,aby bylo zaručeno,že se ve Vašem miláčkovi neprojeví jiné indispozice.Přeji mnoho radosti s tímto plemenem.
Láďa.
U každého člověka je plemeno vyloženě na něm. POkud jste si vybrala větší plemeno přemýšlíte i nad dětmi a plánujete jej mít v bytě doporučuji boxera či nějaké další hladkosrsté plemeno. To že je boxer hyperkativní pes je pravdla ale taky je to správný gaučák opravdu se přizpůsobí majiteli. Již delší dobu chováme boxery. Již babička měla v bytě boxera a ten byl kliďas každým coulem stačila mu občasná procházka s dětmi vychází užasně. Teď máme lumpíka Tequilu zdědila v genech temperamenci a tvrdohlavost takže se nikdy nenudíme :) S dětmi i přesto vychází skvělě ba i je sama vyhledává. V létě je to hrozný aktivista a teď v zimě sama chodí v pul 8 spát a celé dny taky prospí kromě doby kdy je čas venčení. Je to jen můj názor ale já po všech zkušenostech s tímto plemenem si nedovedu představit že by mé dítě mělo vyrůstat bez dohledu psa.
Malí psi vůbec nemusí být uštěkaní. Jde o výchovu, náš Ben štěká opravdu minimálně. I velký pes může být spokojený v bytě, pokud má zaměstnání. Naopak spousta jich je velmi společenská a je jim v bytě s majitelem a možností se vyřádit na procházce lépe než celé dny někde na zahradě :o).
Kamarádka má CHS morčat (lawanga.webnode.cz), normálně doma mají fenu chrta. Mají ubykace pro morčata udělané ze skříně, fena na ně normálně může a nic jim nedělá-jenom jim grade jídlo :D.