no, trošku bych nesouhlasil, jde přece o vztahy, ale pokud berete zvíře jako věc, asi budete mít pravdu, prakticky se tak lidé chovají i mezi sebou, opuští se kvůli práci, cizině a staré a nepohodlné taky odkládají

Musím jen souhlasit... Má sestra také darovala pejska z ,,rodinných důvodů,, a co měla jiného napsat do inzerce... U její dcery se objevila alergie a nechtěla to v inzerci rozpitvávat, proto se to řešilo takhle...
Je to sice těžké rozhodnutí, ale člověku nic jiného nezbyde...

Svěřím se vám s mým příběhem,který trvá již skoro 17 let.Bydlíme na horách,vychovali jsme s dědou tři děti,máme šest krásných vnoučat ve věku od 3 roků,do24roky.Mé děti si strašně přály kočku.jednou,když jsem šla z práce,jsen byla svědkem,jak z auta s pražskou značkou vyhodily chlupaté klubíčko.Byl to angorský roční kocourek.Donesla jsem ho domů,vykoupala a nakrmila došla s ním na veterinu. Byl zdravý.Děti tolik prosily,až jsem svolila si ho nechat.Byl nádhernej,vyrostl,byl to paličák,ale náš miláček,celých 12let.Děti se mi rozutekly do světa a já byla ráda že kromě hodného manžela mám i krásného,milého přítele" pana kocoura".Náhle začal ale stonat,dostával ledvinové koliky,-moc se trápil a tak po poradě s veterinou,jsem se snim musela navždy rozloučit.Nesla jsem to velice těžce a jelikož mám nemocné srdíčko,tak se manžel tolik o mne bál a jednoho dne přinesl domů nové chlupaté klubíčko,-ale fenečku pudla trpasličího.A bylo po pláči.Betuška nám dělala radost dalších 16 let.-Jenže ! Dala nám ve svých čtyřech letech 4krásný štěňátka.Betuška byla stříbrná,její partner černý a narodily se 3 kluci černí a jeden bílý,kterého jsme rodily obráceně,-zadečkem a ještě byl přidušený,tak jsem ho rozdejchávala.No a to už dědeček volal,že vždycky chtěl bílého pejska a že mu ho ten z nebíčka poslal a ten,že bude náš!!!,A tak se stalo.Ostatní pejsci šli po 8-týdnech dělat radost jinému páničkovi.Každého jsem prosila,aby se o pejska starali jako o své děti.Ale nejsme všichni stejní!!Bohu- žel.Po půl roce mi volal pán jednoho z pejsků,že se jim narodilo mimčo a že už psa nechtějí a že ho dávají do útulku.Okamžitě bez jakého koli rozmyšlení jsem mu řekla ,ať pejska přivezou a tak se stalo.Benží byl zanedbán,stresovanej,skoro slepej a hluchej.Trvalo měsíc,než sme ho dali dohromady.Prožili jsme s pejskama krásných 14let i když sme celá ta léta museli pejsky všude vodit sebou-/nesnášeli jízdu autem/.Nechtěli jsme obtěžovat děti,když by chom chtěli na delší dovču a tak jsme veškerý volný čas obětovali pejskům.Když jednou po těch 14l.odešel Ronny-bílý,jsem poprve spatřila dědu plakat,po dalším roce odešla do psího nebíčka i matka Betuška,-znova pláč,byla to velice chytrá a věrná fenečka.No a náš poslední,a vrácenej pejsek Benží s náma žije stále,je chudák už 16let starý,hluchý,ale tak vděčnýho psa jsem nikdy nezažila.Protože přišel o svou psí smečku,bojí se o lidskou smečku a prostě se bez nás nikam nehne,neustále nás hledá po bytě ,jestli jsme oba doma a když jsme se s dědou vystřídali v nemocnici s operaci kyčlí,tak věřte nebo nevěřte ten pes ležel po celé dlouhé dva týdny v chodbě u hlavních dveří a čekal!! Málo jedl a jen pil vodu.A co tímto chci říct ?! Jen to ,že i když jme byli s dědou u moře jen jednou-NELITUJEME ! Vždyť je tak krásných míst po naší krásné vlasti a můžeme tu nádheru zdílet i s našema MILÁČKAMA,zrovna tak jako sme jezdili s našema třema dětma.A všechny ty trampoty,stříhání pejsku,česání ,koupání krmení ,-no prostě něco hodně to stálo.Ale oni nám dali tolik lásky,že toto vše je v zapomění a Benžík nám to stále ještě každý den dokazuje.Věřte,všíchni,že bych to i nyní ve svých 65 letech klidně prožívala znovu!! Za tu zvířecí lásku to stojí:)b