transport a karanténa

Zvířata nemají být krátce před transportem krmena, není to sice nebezpečné jako u ryb,

ale může to být nepraktické, hadi kořist často vyzvrací, u delšího transportu pozor na náhodné podchlazení, může být nebezpečné, nekrmit během cesty, ale pozor na dehydrataci.

Obojživelníky transportujeme v plastových krabičkách se zajištěným větráním,

s kousky vlhkého rašeliníku či molitanu pro udržování vysoké vlhkosti, převážet spíše v nižších teplotách, asi 15-22 °C, max. 25 °C, dle druhu, vhodné je zatemnění, zmenšení stresu.

Plazy transportujeme v plátěných pytlících či plastových krabičkách se zajištěným větráním,

některé druhy mohou vyžadovat též zvlhčování prostředí, jiné zas vyžadují oporu na vložených větvičkách jako chameleóni a někteří stromoví hadi, převážet v teple, pozor na podchlazení tropických druhů, teplota asi 22-26 °C, max. 28 °C, dle druhu, vhodné je zatemnění.

V minulosti se uváděla vhodná doba karantény terarijních zvířat asi 6 týdnů, což je poměrně dlouhá doba, nyní i dle zákona je dostatečná doba 28 dní.

Záleží ovšem na možnostech chovatele a původu zvířat, pro odchovaná u osvědčených chovatelů stačí kratší doba, u neznámého původu či u transportu z přírody či od obchodníků z JV Asie, Tanzanie, apod. delší. Ze zákona musí podstoupit karanténu všechna zvířata při importu ze zahraničí v prostorách ke karanténě schválených okresní veterinární správou.

Hlavní zásady karantény plazů a obojživelníků jsou oddělené karanténní prostory

než terária pro chov či obchod, nepoužívat stejné nástroje a techniku, pinzety, napájecí a krmné misky, aj.. Umístění zvířat v hygienickém typu terária, co nejjednodušší vybavení, žádný substrát, jen filtrační papír, vyjma druhů specializovaných na zahrabávání v písku. Omezení stresu držením co nejmenšího počtu zvířat v jednom teráriu, mnozí obchodníci koncentrují větší počty zvířat. Nejdůležitějším faktorem po transportu při dovozu z přírody či po delší cestě je zamezení možné dehydratace, napájení, rosení. Pro zmenšení stresu je možné při napájení podávat přiměřené množství vitamínů C a řady B rozpuštěných ve vodě. Pokud mají zvířata zájem o potravu, je vhodné je krmit, u plazů zvláště hadů i mnoha obojživelníků to nebývá životně nezbytné. U vyhublých zvířat, mláďat a podobně je i při odmítání potravy nutné brzy přistoupit k umělému, násilnému krmení. U zvířat neznámého původu či z přírody je nutné bakteriologické a parazitologické vyšetření, pokud se zjistí výskyt patogena, po konzultaci s veterinářem je možné podávat léky. Antiparazitika a antibiotika není vhodné podávat preventivně, tj. bez konkrétní diagnózy a zjištění přítomnosti patogena.

text: Andrej Funk a Vladimír Vrabec