Terária můžeme rozdělit podle různých hledisek do několika typů.

Nejčastěji tato chovná zařízení třídíme dle konstrukce, jejich umístění, rozměrů a tvaru, vybavené a funkce, biotopu, který simulují.

Typy terárií podle konstrukce

• celoskleněná lepená silikonem - nyní asi nejběžnější, vhodná pro většinu menších a středně velkých zvířat
• skleněná v kovovém rámu  - velmi častá, vhodná i pro velká zvířata
• plastová či z plechu v kovovém rámu a se skleněnou přední stěnou, jsou méně častá, používají se v některých ZOO, vhodná hlavně pro velká zvířata
• z drátěného či plastového síta tzv. mušího pletiva, drobné otvory o průměru 2 - 3 mm v kovovém či dřevěném rámu a se skleněnou přední stěnou , vhodná pro druhy náročné na intenzivní větrání, aeraci a poklesy noční teploty, vhodné pro mnohé chameleóny
• plastové či skleněné krabičky a dózy - použitelné pro odchov některých mláďat.

Typy terárií podle umístění

• interiérová - standardně umístěná v místnosti pavilónu, domu či bytu
• skleníková - terária či ohrazené výběhy ve vytápěném skleníku; vhodné pro želvy, krokodýly, varany
• exteriérová, venkovní - terária či ohrazené výběhy - v ČR použitelná jen v létě, celoročně pouze pro druhy z mírného pásu výběhy vybavené úkryty pro zimování.

Typy terárií podle rozměrů a tvaru

• malá - plastové krabičky a dózy či skleněné nádoby a klasická terária o rozměrech asi 15 x 15 x 15 cm až zhruba do 30 x 30 x 30 cm; pro odchov mláďat či drobné druhy
• středně velká - cca 40 x 40 x 40 cm až do 90 x 90 x 90 cm; pro malé a středně velké druhy
• velká - asi 100 x 100 x 100 cm a více; pro velké druhy
• krychlová až kvádrová - rozměry D x Š x V jsou téměř stejné, vhodné pro řadu pozemních či občas šplhajících druhů
• horizontálně orientovaná s velkou plochou dna - délka a šířka jsou výrazně prostorné, výška není podstatná, vhodné pro pohyblivé pozemní druhy, jako pouštní
• vertikálně orientovaná tzv. skříňová - délka a šířka nejsou podstatné, důležitá je výška; vhodné pro šplhavé stromové a skalní druhy.

Typy terárií podle vybavení a chovatelského zaměření

• akvarijní - akvárium upravené pro chov vodních obojživelníků a plazů
• akvaterária - terárium s velkou vodní nádrží či akvárium s ostrovem či břehem, vhodné pro většinu vodních, akvatických a z části ve vodě žijících, semiakvatických druhů
• hygienická - dno bez substrátu, pouze holé sklo v akváriu či filtrační papír nebo molitan v teráriu, velmi jednoduché vybavení, vhodná pro karanténu, odchov některých mláďat, chov většiny vodních a semiakvatických druhů, možná pro některé hady, např. hroznýšovité, jedovaté druhy apod.
• výstavní biotopová - s přirozeným substrátem a plně vybavená, napodobující biotop zvířat, s rostlinami, esteticky zajímavá, ale náročná na údržbu
• přechod mezi hygienickými a biotopovými u zemních, terestrických druhů se substrátem, vybavena jednoduše, biotop napodobují jen částečně, spíše bez rostlin, dobře použitelná a udržovatelná.

Typy terárií podle biotopu

• pouštní  - pro pohyblivější druhy ještěrů horizontální s velkou plochou dna, pro ostatní krychlová až kvádrová, vždy vyšší až hluboká vrstva písčitého substrátu dle požadavků druhu - většinou velmi jemný písek, nejlépe originální pouštní - nepráší a nemá ostré hrany zrn
• polopouštní - horizontální či krychlová až kvádrová, hrubší písek či hlinitopísčitá směs
• stepní a lesostepní - horizontální či krychlová až kvádrová, hlinitopísčitá směs či hygienické zařízení bez substrátu
• skalní a horská - vertikálně skříňová či krychlová až kvádrová, hrubší písek či hlinitopísčitá směs, skalky z kamenů či kamenem polepené stěny
• lesní mírného pásu - krychlová až kvádrová, hlinitopísčitá směs, rašelina, substrát z kokosové drti, Lignocel, rašeliník či hygienicky zařízená, dle potřeby větve
• pralesní  -  vertikálně skříňová či krychlová až kvádrová, rašelina, Lignocel, rašeliník či hygienicky zařízená, dle potřeby větve
• akvatická a semiakvatická  - akvarijní či akvaterária.

Každé terárium musí mít zajištěno dostatečné větrání, aeraci - pro druhy zvířat,

které nemají vysoké nároky na větrání, například z podrostu nížinného pralesa, stačí pás z mušího pletiva ve stropní části, eventuelně i pás v boční stěně. Pro druhy se středními nároky, ze stromových pater nížinného pralesa, je vhodné pletivo v celé stropní části nebo část boční stěny a velká část stropu. Méně používaná, ale funkčně výhodnější kombinace pásů pletiva ve dvou protilehlých stěnách ne přímo proti sobě. A konečně pro druhy náročné na intenzivní větrání, ze stromového patra horského pralesa, je potřebných více ploch pletiva, ideální konstrukce z pletiva na všech stěnách vyjma předního skla. Na dostatečnou aeraci je třeba myslet i při konstrukci větších chovatelských zařízení přiléhajících k sobě, při sestavení terárií do stěny.

U větších druhů zvířat je přirozeně nutné pletivo z pevnějších materiálů, ocelové dráty apod., než klasické muší pletivo, to má význam proti úniku drobných druhů a hlavně krmného hmyzu.

Vstup do terária je možný dvířky, na pantech, magnetech či posuvné, z přední stěny,

zůstává pevný pás skla u dna, aby nevypadával substrát, nebo víkem, pletivem v rámu na stropní části. Výhodnější jsou přední dvířka, lepší manipulace v teráriu, úspora prostoru nad teráriem, mnozí plazi mají tendenci unikat vertikálním směrem ke stropu a při manipulaci z vrchu podléhají více stresu.

Některá zvířata potřebují prostorné nádrže s vodou,

používají se buď akvária s ostrůvkem, kámen, nádoba s pískem, či břehem, kameny, nad vodou upevněná desková palanda. Nebo, terária s větší plastovou nádobou či bazénem ze skla, betonu, s výpustí či bez.

Pro některé druhy, skalní, ale i stromové, je výhodné

polepit zadní, eventuelně i boční stěny terária kameny, pískem, korkem či kusy kůry za pomocí laku, epoxidového lepidla, sádry či betonu. Zlepší se tak možnosti pohybu zvířat, efektivnější využití prostoru a estetická stránka, je nutné ale počítat se zmenšením přirozeného osvětlení, pracnější údržbou a větší hmotností terária. Na stěnách se dají pevně zabudovat i deskové palandy, vhodná odpočívadla pro velké hady.

Používají se různé typy substrátu, filtrační papír, molitan, písek, směs písku a štěrku, hlinitopísčitá směs, zahradnická zemina bez hnojiv.

Rašelina, rašeliník, pozor na riziko polykání jeho vláken při lovu potravy s následnou možností ucpání střev. Jemná kokosová drť, lignocel, borka, kůra stromů. Substrát musí být čistý. Většině druhů zvířat stačí nízká vrstva substrátu, do 5 cm, ale pro hrabavé, pouštní a podzemní druhy musí být vysoká, hluboká 10 a více cm, pro velké ještěry i 50 - 100 cm.

Dle potřeb daného druhu se terárium dále může vybavit různými kameny, skalkou, většími kusy kůry.

Větve, bambusové tyče jsou nutné pro stromové druhy. Pro řadu zvířat jsou důležité úkryty, kusy kůry, keramické roury, napůl rozřezané duté cihly, neprůhledné plastové krabice s otvorem. Pro téměř všechny druhy je nezbytná napájecí miska s vodou, pozor na novorozené ještěrky, které se mohou utopit a zpočátku je napájet jen rosením bez misky. Misky se používají různé, plastové, keramické i skleněné.

Rostliny zvyšují relativní vzdušnou vlhkost, představují úkryty či prostor pro šplhání,

dotváří dojem biotopu, je ovšem nutné počítat s problémy při pěstování rostlin delší dobu, omezené vhodné spektrum světla, poškozování trusem a pohybem zvířat, nemožnost přihnojování a chemické ochrany, většinou se vyměňují za nové. U některých zvířat jsou těžko použitelné, býložravé druhy je konzumují, velké je ničí svým pohybem, pro jiné jsou však do určité míry nezbytné jako pro mnohé rosničky. Z odolnějších rostlin jsou v teraristice použitelné rody Scindapsus, Ficus, Syngonium, Cissus, Cryptanthus, Sansevieria.

Technika pro osvětlení a vyhřívání jsou různé typy žárovek.

Při zavěšení uvnitř terária je dobré krýt žárovku obráceně zavěšeným keramickým květináčem, který alespoň částečně brání zvířatům věšet se či sedat si přímo na žárovku, je-li vypnutá, po zapnutí může hrozit popálení.  Osvětlení pro větší terária, bodové zářiče, výbojky, halogenové a infralampy, je lépe umístit vně. Velmi důležité jsou zářivky, vyšší intenzita osvětlení při nízké spotřebě energie, nedodávají mnoho tepla. Pro hlavně pozemní zvířata se k vyhřívání využívají též v substrátu zahrabané či ve stěně zabudované topné kabely, topné desky a topné kameny. Pravidelný režim zapínání a vypínání osvětlovacích a vyhřívacích těles mohou zajišťovat časové spínače, spínací hodiny.

Udržování vzdušné vlhkosti a napájení některých zvířat,

které pijí kapky vody ulpěné na skle, rostlinách, se dociluje rosením vodou pomocí různých rosičů a rozprašovačů, je možná i technicky náročnější instalace automatických rosičů řízených časovým spínačem. Jinak misky a nádrže s vodou, technicky náročnější, ale vhodné pro agamy rodu Physignatus, které pijí tekoucí vodu, jsou umělé potůčky s cirkulující vodou a vodopádem.

Čistotu vody v akvarijních nádržích, při odchovu larev a pulců obojživelníků,

napomáhají udržovat klasické akvarijní filtry, nejlépe vnější. Při údržbě velkých bazénů, s krokodýly, se používají různá velká čerpadla.

Při běžné práci se zvířaty, údržbě a čištění terárií, krmení zvířat se uplatňují rozličné nástroje,

pinzety, peány, háčky na hady, plátěné pytlíky na transport plazů, chirurgické tyčinky, pátradla použitelné k sondování.

Zásadní význam pro chov a rozmnožování terarijních zvířat má zajištění optimálního mikroklimatu,

které je pro různé druhy specifické podle jejich geografického původu a životního prostředí, tedy jejich ekologických nároků. Často je velmi mylné předpokládat, že živočich pocházející z pralesů rovníkové Afriky bude vždy vyžadovat vysokou teplotu a vlhkost, pokud je z pralesa horského, bude potřebovat denní teplotu jen mírně vysokou a noční poměrně nízkou při vysoké vlhkosti. Řada druhů je na zanedbání svých ekologických požadavků na specifické mikroklima velmi citlivá. Je proto nezbytně nutné znát vždy skutečné podmínky prostředí, z něhož pochází námi chovaný druh, velké rozdíly mohou být i mezi druhy ze stejného rodu a dokonce i ze stejné země, jako u gekonů rodu Phelsuma z Madagaskaru nebo anolisů rodu Anolis z Kuby.

Základní ekologické typy mikroklimatu pro terestrické druhy, pro obojživelníky

obecně platí spíše nižší úroveň teploty při vyšší vlhkosti, údaje o relativní vzdušné vlhkosti jsou orientační, v praxi se v teráriu zjišťují a přesně udržují obtížně. Teplota se přirozeně na jednotlivých lokalitách také může lišit a hlavně záleží na způsobu života samotných zvířat. Obecně závazná doporučení k chovu jednotlivých taxonomických skupin plazů je možno najít v publikaci Ústřední komise pro ochranu zvířat.

text: Andrej Funk a Vladimír Vrabec