nemoci hmyzu
I přes veškerou snahu se nám v chovech dříve nebo později objeví některá onemocnění. Čím více jedinců žije v omezeném prostoru insektária a čím více jsou znečištěna, tím je větší nebezpečí infekce. K nákaze dochází povrchem těla, ale hlavně potravou potřísněnou trusem. Nejlepší je chorobám předcházet a v chovu udržovat úzkostlivou čistotu, nádrže je nutné pečlivě vymývat a dezinfikovat a potravu zásadně nepodávat znečištěnou volně žijícím hmyzem. Léčba má smysl jen v počátcích onemocnění, při silnějším rozšíření raději chov zničíme a opatříme si nový chovný materiál.
Typy nákaz:
1. Houbová onemocnění
Nejčastěji se objevuje Beauveria bassiana a Metarrhizium anisopliae, při níž larvy zcela ztvrdnou, na jejich povrchu se objeví bílý povlak výtrusů. Onemocnění se rozšíří při vyšší vlhkosti nebo při hromadném zavlečení spor do chovu. Důležité je zabránit rozprášení spor po nádrži a vatou namočenou v koncentrovaném alkoholu vyjmeme nakažené jedince. V chovech se vyskytují houby ze skupiny Entomophtoraceae, okolo mrtvého jedince se utvoří bělavý kruh konidií, tělo je plné kulovitých spor, u rodu Tarichium jsou trvalé spory hnědé nebo černé a obsah těla je stráven.
2. Bakteriální choroby
Jsou většinou druhotné, dochází k nim po poškození pokožky, útoku parazita, zapaření nebo dušení. K léčbě je možné použít antibiotika a sulfonamidy podle zjištěné citlivosti. Bakterie se nejlépe vyvíjí při teplotě 20 - 30 °C, chlad jejich rozvoj zpomaluje nebo zastavuje, teploty nad 30 °C mohou vést k celkovému zničení bakterií a tím i k ozdravění od nákázy.
3. Rickettsiozy hmyzu
V přírodě se vyskytují celkem vzácně, občas se objeví v chovech cvrčků a švábů, kde se rozvíjí v tukovém tělese. Tělo nakažených zvířat zbytňuje a okraje skleritů odstávají, hlava je nápadně skloněná a obrácená kusadly pod hruď.
4. Virové nákazy
Velmi obávané jsou v chovech motýlů. Housenky visí za nohy z větvičky a tělní obsah je slitý na konci těla, pod dotekem pinzety se trhají. V tělech housenek je množství kulovitých hrudek, u živých jedinců jsou soustředěny v morušovitých shlucích ve střevě nebo v tukovém tělese. Jako dezinfekční prostředek je možné použít 1 - 2 % roztok NaOH ohřátý na 70 °C nebo 2 % formaldehyd. Některé soli kovů působí virostaticky např. CaCl2, ZnSO4 nebo 0,05 % CoSO4, Co(NO3)2. Podáváme je perorálně. Vajíčka preventivně dezinfikujeme 0,5 % NaOH, 10 % fenolem po dobu 5 minut, pak je musíme dobře opláchnout.
5. Nákazy způsobené prvoky
Dost často se ve střevech hmyzu vyskytují různé hromadinky Gregarina, které nepůsobí hynutí. Nebezpečné onemocnění způsobují Schizogregariny. Nákaza se šíří kanibalismem a potřísněnou potravou, spory se uvolňují hnitím. U ponrav chroustů a brouků rodu Tribolium jsou časté nákazy kokcidiemi. Někdy se vyskytnou také Microsporidie, nejúčinnější boj proti nim je výběr nenakaženého potomstva. Nejvhodnější dezinfekcí je vystavení nádrží účinkům horkých formaldehydových par případně na 24 hodin účinkům kyseliny octové. V chovech se mohou zničit vyššími teplotami. Dospělý hmyz vystavíme na několik dnů teplotám 34 - 37 °C, vajíčka můžeme ponořit na 10 - 150 minut do vody teplé 46 - 50 °C. Účinná někdy bývá i chemoterapie.
6. Červi
Strunice čeledi Mermithidae žijí v tělech hmyzu a v některých korýších. Červi rodů Neoaplectan a Diplogaster zatahují do střev hmyzu bakterie, kterými se živí. Ty jsou pro hmyz velmi nebezpečné. Na mnohé červy také zhoubně působí účinky teplot okolo 40 °C.
7. Roztoči
Zvláště v chovech, kde se musí udržovat vysoká vlhkost se často objevují roztoči, kteří celý chov mohou dokonce zničit. Roztoči druhu Fuscuropoda marginata obalí tělo hmyzu tak, že mu znemožní pohyb. Nejčastěji je zavlečeme s půdou, trouchem nebo lesní hrabankou. Mnohem větší nebezpečí znamenají dravé druhy. Někteří se nepřemnožují a jsou tak drobní, že mohou uniknout naší pozornosti. Způsobují ale velké ztráty, např. vysáváním vajíček, patří sem druhy Blattisocius tarsalis a B. keegani. Nebezpeční jsou roztoči rodu Macrocheles živící se mušími vajíčky. Jsou rezavě zbarvení, velcí asi jeden milimetr a rychle se pohybují. Některé druhy napadají larvy hmyzu, roznáší infekce a po uhynutí napadeného jedince na něm dokončí svůj vývoj. U chroustovitých takto žije Sancassania chelone a u mravenců Porcellinia wasmani. Při ničení roztočů v chovech je nejdůležitější prevence, důkladná prohlídka nových exemplářů, propaření nebo jiná dezinfekce půdy, kůry větviček i potravy. Většina z nich je velmi citlivá na pokles vlhkosti. U větších druhů hmyzu se dají s úspěchem použít přípravky určené proti roztočům u včel. Při přemnožení je lepší chov zlikvidovat a chovné nádrže i celou místnost vyplynovat nebo vystříkat sprejovým insekticidem určeným na ničení roztočů.
Imobilizace hmyzu
Tento problém nastane poměrně často, vždy když chovaná zvířata budeme potřebovat odchytit, přemístit, vyčistit chovné nádrže a pod. Nejjednodušším způsobem znehybnění hmyzu je jeho podchlazení. Což se nejlépe provede v chladničce při +3 až +6 °C, zvířata však nesmí přejít teplotami pod bodem mrazu. U některých druhů však tento způsob nepřinese téměř žádné výsledky. Proto musíme použít jiné prostředky. K anestezii bezobratlých se nejčastěji používá oxid uhličitý, uhličitý propylén, butylén, etylén, dietyleter, chloroform. Nejvíce se osvědčilo používání kysličníku uhličitého, který je nejdostupnější. Několik bombiček si předem vypustíme do sifonové lahve a podle potřeby jej připouštíme do nádrže, kde je hmyz, který potřebujeme znehybnit. Imobilizace trvá po dobu než dojde ke snížení koncentrace CO2, pak se hmyz začne znovu pohybovat.
Závěr
Z mnoha druhů hmyzu vhodného ke krmení bylo možné do tohoto krátkého seriálu zařadit jen nepatrnou část, většinou těch, s kterými mám osobní zkušenosti. U některých druhů, jejichž chov je dostatečně známý jsem se omezil jen na stručnější popis. Přesto doufám, že můj příspěvek naznačil možnosti, které nám hmyz poskytuje při získávání živé potravy pro terarijní zvířata.
text: Milan Kořínek - Akvárium terárium 12/1993
Spoluautor některých fotografií: Petr Chmelík
Použitá literatura
Hanzák J., Moucha J., Zahradník J.: Světem zvířat V., Bezobratlí 2, Albatros Praha, 1979
Hottmar V.: Terarista 1/1991, Zophobas morio v mém chovu
Hůrka K., Čepická A.: Rozmnožování a vývoj hmyzu, SPN Praha, 1980
Jiroušek V. a kol.: Chovatelství cizokrajných zvířat 3., Institut vzdělávání pracovníků v kultuře a umění v SZN, 1987
Klátil L.: IZ AT 2/1990 Švábi jako krmení terarijních zvířat
Kleinsteuber E.: Kleintiere im terrarium, Urania-Verlag Lepzig, Jena, Berlin, 1989
Lang J. a kol.: Zoologie 1., 1974
Ondráček J.: Chov hmyzu-zdroj živočišných krmiv, Bioinfo České Budějovice, 1992
Pahncková A.: Terarista 4/1990 Nové krmivo pro terarijní zvířata ? potemník Zophobas morio
Friederich U., Voland W.: Futtertierzucht, lebenfute für Vivarientier, Stuttgart, 1981
Ryšavý B. a kol.: Základy parazitologie, SPN Praha, 1989
SafilJ.: Naši mravenci, Orbis Praha, 1955
Skuhravý V. a kol.: Metody chovu hmyzu, Academia Praha, 1968
Smrčková L., Smrček M.: Začínáme se zvířaty, SZN Praha, 1990
Svobodník J., Hess L., Dvořáček I.: Anestezie a imobilizace zvířat v zoologických zahradách, Academia Praha, 1988
Vlachý P., Macholán L.: Živa 2, 3/1991 O chovu exotických motýlů
Weisner J.: Nemoci hmyzu, Academia Praha, 1966
