dělení našich tekoucích vod

Vodní toky v České republice, sportovní revíry se pro potřeby sportovního rybářství dělí na pstruhové a mimopstruhové.

Stejně jsou děleny i sportovní vody stojaté. Vyplývá to z potřeb jednotné úpravy hájení ryb na těchto vodách a jsou vyhlašovány podle toho, jaké druhy ryb jsou v jejich obsádce nejcennější, a to jak z hospodářského, tak i sportovního hlediska. Zásady obhospodařování jsou rozdílné i z důvodu nutnosti respektování biologických nároků hlavních druhů ryb

Podle charakterů toků a druhů ryb, které se v nich vyskytují, zavedl před více než sto lety český zoolog profesor Antonín Frič dělení našich tekoucích vod na sedm pásem,

která se rozlišovala podle druhů ryb, které v nich převládají. Jsou to pásma pstruha skalního, pstruha potočního, pstruha lososího, mřenky, parmy, sumce a lína. Později Fričovo dělení vodních toků zjednodušil německý rybář Max von dem Borne, který zachoval pouze čtyři pásma, která se při charakterizování vodních toků používají dodnes. Je to pásmo pstruhové, lipanové, parmové a cejnové. V každé řece se rybí pásma prolínají a nejsou ohraničena žádným ostrým předělem, je obvyklé, že pstruh zasahuje do pásma lipanového a naopak.

Pstruhové pásmo je typické chladnou vodou bohatou na kyslík v horských potocích a bystřinách,

jejichž dno je kamenité a balvanité, s malým množstvím především štěrkovitého substrátu. Šířka toků obvykle nepřesahuje 10 metrů a maximální teplota vody většinou nepřekračuje 15 – 17 °C. Charakteristickými rybami tohoto chladného pásma s vodou chudou na živiny a mikroorganismy je pstruh potoční, Salmo trutta fario, vedlejšími druhy jsou introdukovaní pstruh duhový, Oncorhynchus mykiss a siven americký, Salvelinus fontinalis a lipan podhorní, Thymallus thymallu, s doprovodnými druhy a důležitými zdroji potravy hlavních hospodářských ryb jsou střevle potoční, Phoxinus phoxinus, vranka obecná, Cottus gobio a mřenka mramorovaná, Barbatula barbatula. Biomasa obsádek se u těchto toků velice liší podle polohy, v horních tocích bývá produkce toku velmi nízká, v nižších partiích naopak narůstá až několikanásobně.

Přechod pásma pstruhového v pásmo lipanové se děje většinou nevýrazně a plynule,

toto pásmo zahrnuje především říčky podhůří a pahorkatin s menším spádem než na tocích pstruhových a dnem tvořeným různým substrátem. Tvoří se již i klidnější partie, meandry a tůně. Teplota vody přesahuje i 20 °C, v chladnějších partiích znovu doplňuje rybí obsádku i pstruh obecný, na teplejších úsecích se objevují již některé z kaprovitých ryb, například jelec proudník, Leuciscus leuciscus, jelec tloušť, Squalius cephalus, ostroretka stěhovavá, Chondrostoma nasus, parma obecná, Barbus barbus, hrouzek obecný, Gobio gobio nebo mník jednovousý, Lota lota aj. Typické úseky lipanového pásma jsou různě dlouhé tažné vody s víceméně rovnoměrným prouděním vody. Šířka toku se pohybuje většinou od 10 do 15 metrů.

Na lipanové vody navazuje parmové pásmo, které v tocích našich řek zabírá nejdelší úseky.

Kromě parem toto pásmo skýtá útočiště i dalším druhům ryb. Z horních partií sem stále ještě zasahuje lipan, jelci i celoročně hájený jelec jesen, mník a ostroretka, dále se hojně vyskytuje podoustev říční, Vimba vimba, úhoř říční, Anguilla anguilla, štika obecná, Esox lucius, okoun říční, Perca fluviatilis a na mnohých úsecích zdomácnělý kapr obecný, Cyprinus carpio. Parmové úseky se nacházejí většinou v klesajícím terénu přechodném k nížinám, s širokým ale poměrně mělkým korytem s charakteristickým kamenitým až štěrkopísčitým substrátem.  Velký rozdíl v rybím osazenstvu řeky bývá v tomto pásmu dán proměnlivým charakterem řeky, zatímco proudné vody jsou přijatelným prostředím i pro druhy z lipanového pásma, klidné úseky hostí i druhy z pásma cejnového.

Obecně jsou jako cejnové pásmo označovány dolní úseky řek protékající nížinnou krajinou,

kde řeky zpomalují svůj tok a tvoří meandry. Tvrdší dno v těchto úsecích se nachází pouze v prudších částech toku, v zákrutách a meandrech se tvoří silné vrstvy usazenin. Charakteristickými druhy těchto, po kvalititavní stránce nejbohatších úseků našich řek jsou především kapr, cejn velký, Abramis brama, cejnek malý, Blicca bjoerkna, plotice obecná, Rutilus rutilus, lín obecný, Tinca tinca, bolen dravý Aspius aspius, sumec velký, Silurus glanis, candát obecný, Sander lucioperca,  štika, parma, hrouzek a ouklej obecná Alburnus alburnus. Voda těchto úseků se již silně prohřívá a dosahuje v letních měsících hodnot až přes 25°C, koncentrace organických látek je vyšší než v předchozích úsecích, voda má i kvůli značné sedimentaci více či méně trvalý zákal.

text: Radek Štěpánek