Rybářství ve volných vodách je cílené obhospodařování

vod tekoucích,potoků, řek, odstavených říčních ramen, údolních nádrží, zavodňovacích a odvodňovacích kanálů.

Dále sem patří jezera, zatopené propadliny, doly, pískovny, štěrkoviště a tůně.

Na rozdíl od rybníkářství se musí přizpůsobovat i jinému využívání, lodní dopravě, vypouštění odpadních vod, využívání vodní síly k výrobě elektrické energie apod. Také fauna a flora je rozdílná. Ryby přitom v tocích migrují a značná délka toků také ztěžuje dozor. Různé nepříznivé vlivy ovlivňují i biodiverzitu rybích společenstev a ztěžují chov ryb.

• využívá přirozenou produktivitu volných vod, 20-25 kg na 1 km toku,
• přispívá k udržení čistoty vody a ochraně životního prostředí,
• umožňuje provozování rybářského sportu,
• dává předpoklad pro vznik pracovních příležitostí, prostřednictvím sportovních rybářů,
• produkcí rybího masa přispívá k výživě obyvatelstva,
• umožňuje konzumaci ryb po celou lovnou sezónu,
• má též význam estetický a ochranářský, pečuje o zvyšování stavu ryb apod..

Historie, rybaří se od prav ěku,

ryby se chytají na udici, do slupů, vrší, vězenců i pomocí sítí či čeřenů  a slupů. V 19. století patřilo rybářské právo šlechtě, městům a cechům. Při řídkém osídlení, kdy se ryby jen lovily, existoval vyvážený stav , 1880 vznikají první zákony o rybářství. Dobu do 1914 lze charakterizovat vytvořením rybářských revírů, 1908 vzniká v Čechách Zemské sdružení rybářské. Období  I. světové války má negativní vliv, rozvrácené hospodářství, jsou poprvé používány lovy ryb pomocí výbušnin a trávení ryb, po válce se stav trvale zlepšuje, stojí za tím záslužná činnost rybářských odborníků, Kavka, Schäferna, Tejčka, Mahen aj., poválečný vývoj  po druhé válce, vzniká Jednota rybářů se sídlem v Praze, 1953 začíná platit zákon o rybářství, rybářské právo je zestátněno a rybářské revíry ponechány k bezplatnému užívání místním rybářským organizacím, Státnímu rybářství, Státním statkům, rybářské škole a vojenským správám, po roce 1989 jsou řízením rybářství pověřeny zájmové organizace sportovních rybářů.

Tekoucí vody jsou charakteristické přirozeným, upraveným nebo umělým korytem, protékají jednosměrným prouděním vody, z vodohospodářského pohledu je členění na 

• bystřiny,
• horské potoky,
• potoky,
• říčky,
• řeky.

Rybí pásma dělíme na 

• pstruhové, li panové, parmové - cejn velký a parma a candát,
• cejnové - cejn malý, sumec, štika, kapr šupináč, kapr lysec a kapr hladký.

V posledních letech se význam rybářského hospodaření na volných vodách přesouvá na údolní nádrže, nádrže vzniklé přehrazením údolí hrázovým tělesem, z důvodu retence nebo vyrovnávání průtokových poměrů nebo z důvodů energetických, přečerpávacích, vodárenských, rekreačních či závlahových.

Z rybochovného hlediska rozlišujeme nádrže pstruhového a mimopstruhového charakteru.

• Jezera, jsou nevypustitelné nádrže v přirozených prohlubních. U nás jsou jenom v rezervacích, nebo na chráněných územích. Rybářské využívání je nulové.
• Ramena a tůně, v minulosti vznikala přirozenou cestou. Často se jedná o hodnotné rybářské revíry. Hrozí zde stárnutí až zánik, kde je to možné se doporučují průpisy, migrace ryb, snížení kumulace organické hmoty v důsledku propláchnutí.
• Štěrkopískovny, často slouží jako zdroj pitné vody. Jsou hojné v Polabí, Pomoraví, v jižních Čechách, jsou hodnotnými rybářskými revíry, vhodné zejména pro candáta, sumce aj. i raka.
• Důlní propadliny, nejvíce jich je v Severočeské uhelné pánvi a v Ostravsko-karvinském revíru. Obecně jsou málo úživné. Druhové spektrum ichtyofauny je podobné jako v údolních nádržích.
• Zatopené kamenolomy, jsou to malé vodní plochy. Mají jen lokální význam. Mohou fungovat i jako pstruhové revíry.
• Meliorační kanály, jižní Morava. Mají význam pro reprodukci ryb, bývá zde vysazován amur, používá se individuální přístup.
• Drobné účelové nádrže, požární nádrže, rekreační nádrže, koupaliště. Někdy jsou využívány např. pro tvorbu zooplanktonu, chov okrasných ryb, sportovní využití s časovým omezením.

Hospodaření na volných vodách,

základní hospodářskou jednotkou je rybářský revír. Jako revíry jsou vyhlašovány především hlavní toky. K nim patří všechny přítoky hlavního toku. Hranicemi jsou příčné překážky, které znemožňují tah ryb, jezy, vodní stavby. Revír vyhlašuje Ministerstvo Zemědělství ČR na žádost vlastníka či uživatele vodní plochy. Rybářský revír vytváří celek, na kterém je realizován výkon rybářského práva. MZ vydává uživateli základní dokument, dekret, v něm je uvedeno, kdo je uživatelem, popis revíru s uvedením hranic, rozloha popř. délka toku, roční zarybňovací plán, maximální počet ročních povolenek, datum vydání eventuelně výjimky z rybářského řádu pro daný revír. Každý revír má své číslo, plán hospodaření  v rybářském revíru slouží především pro kalkulaci cen povolenek, tržby za povolenky mají pokrýt provoz revíru. Rybářské obhospodařování znamená zarybňování, odlovy přemnožených druhů, hospodářské odlovy, podpora přirozeného rozmnožování, lov ryb na udici a pravidla rybolovu, hájení ryb, ostraha revírů.

Nežádoucí důsledky lidské činnosti pro rybářské obhospodařování volných vod lze je soustředit do třech základních okruhů, stavební úpravy, znečisťování, změny průtokového režimu.

Hospodářské odlovy, těžba ryb z volných vod je prováděna v zásadě dvěma způsoby, lovem na udici a hospodářskými odlovy.

Úlovky ryb na udici dosahují v ČR 2000 – 3000 tun ročně.

Hospodářskými odlovy se dosahuje výlovu jen několika tun. Jejich význam ale spočívá v naplnění celé řady dalších funkcí. Podle účelu lze rozlišit tyto typy odlovů:

• odlovy tržních ryb,
• regulační odlovy,
• kontrolní odlovy,
• odlovy generačních ryb,
• odlovy násadových ryb,
• odlovy ryb při havarijních situacích.

Způsoby a prostředky používané k odlovům

lov ryb drobným nářadím (saky, kesery, přívlače, čeřeny),

lov ryb elektrickým agreg átem,

lov světlem,

lov sítěmi.

K odlovu sítěmi jsou používány různé typy:

• tažné (vatka, nevod, plot),
• vlečné (vlečná síť – tral),
• vodorovné (podložní síť),
• vrhací (vrhací síť kukla),
• stavěcí (tenata, praporec, obůzka, pstruhovka),
• samočinná lapadla (vrš, vězenec, rybářský buben, lapací bedna, úhoří lapadlo).

V poslední době se u nás rozšířilo používání echolotu, ultrazvuková echosonda, jako zařízení k vyhledávání ryb. Tento způsob je využitelný zvláště na rozlehlejších a hlubších vodách.

Sportovní rybolov

Lze ho definovat jako chytání na udici a prut při kterém nejde pouze o úlovek, ale také příjemný zážitek člověka, lovce. Sportovní rybolov je povolen lovícím za předpokladu, že jsou vybaveni pomůckami podle rybářského řádu.

Základní rybářské nářadí a náčiní

• rybářský prut (muškařský, vláčecí, prut pro chytání na plavanou či položenou),
• naviják (muškařský, jednoduchý (kolečko), multiplikátor, smekací naviják),
• vlasec a šnůra,
• háček (jednoduchý, dvojitý, trojháček),
• obratlík,
• zátěž (olůvko, broky apod.),
• splávek,
• podběrák nebo vylovovací hák,
• vezírek,
• návnady (to je to, čím ryby lákáme či vnadíme)

nástrahy, je vše na co ryby chytáme, rozlišujeme:

• nástrahy přirozené (např. rousnice, žížaly, bílé červy, larvy hmyzu, nástražní rybky, brambor, těsto, hrách apod.),
• umělé (např. třpytka, wobler, devon, muška aj.),
• zakázané (např. krev, škrkavky, mlékárenské odstředivkové kaly, mravenčí vajíčka, maso škeblí a žab).

Způsoby chytání na udici

Lov na plavanou, lov na položenou, lov na třepanou, lov na živou rybku, vláčení, muškaření.

Rybolovná technika je mezinárodně organizovaná činnost sportovních rybářů, v které se soutěží celosvětově podle pravidel.

Povodňová služba a provozní činnost na tocích

Ochrana před povodněmi se provádí podle zákonných ustanovení ČR. Tato opatření jsou zakotvena do povodňových plánů.

Povodňové plány, jsou dokumenty obsahující údaje potřebné pro ochranu určitého území před povodněmi. Ochranu před povodněmi zajišťují povodňové orgány:

• zastupitelstva obcí, okresní úřady, ministerstva,
• po dobu povodní – povodňové komise obcí, okresů, ústřední povodňová komise ČR.

Stupně povodňové aktivity jsou vyjádřením míry nebezpečí z hlediska potřeby.

Používá se třech stupňů:

1. Stav bdělosti – nastává při nebezpečí povodně. Vyžaduje věnovat zvýšenou pozornost toku.
2. Stav pohotovosti – již se provádí opatření k zmírnění průběhu povodně. Při tomto stupni nedochází ještě k rozlévání vody a větším škodám mimo koryto toku.
3. Stav ohrožení – voda se začíná vylévat z koryta, vznikají škody mimo koryto a dochází k bezprostřednímu ohrožení života osob v zátopovém území a škodám na majetku.

Provozní činnost na tocích

Základní technické údaje jsou evidovány v tzv. „pasportech“, které jsou ve správě vodohospodářských organizací. Pro každou vodní nádrž musí být pravidla podle kterých se hospodaří s vodou. Tyto údaje jsou sestaveny do manipulačního řádu.

Manipulační řád je soubor předpisů, zásad a směrnic jak manipulovat s vodou. Má obsahovat:

• hlavní údaje o vodním díle,
• stručná data o průběhu stavby,
• účel vodního díla,
• určení provozovatele a uživatele díla.

Provozní řád, vychází z manipulačního řádu a obsahuje směrnice, předpisy a pokyny pro obsluhu a údržbu vodního díla. Především má obsahovat závazná pravidla pro napouštění a vypouštění nádrží.

  text: J. Kurfürst   foto: ACOSADOR.cz