Indický běžec

patří do jedinečné skupiny tučňákovitých kachen. U nás se chovají od počátku 20. století. Indický běžec patří mezi lehká nosná plemena, jsou temperamentní a shánčivé, problém je jen v tom, že nemají zachován pud sezení na vejcích a vodění kachňat. Toto plemeno má menší tělesný rámec, štíhlých tvarů s dlouhým válcovitým trupem lahvovitého tvaru. Opeření je tvrdé s malým podílem prachového peří. Hmotnost kačera cca 2kg, kachny cca 1,8kg.

Tyto kachny se chovají v mnoha barevných rázech: bílý, černý, hnědý, modrý, stříbrný divoce zbarvený, hráškově žlutý, modrožlutě divoký, sedlatý hnědý (srnčí),

divoce zbarvené,

• Kačer: hlava a krk je smaragdově zelený, oddělený od červenohnědé dolní třetiny krku a prsou úzkým, bílým, vzadu neuzavřeným krčním kroužkem, horní část zad je šedohnědá a přechází do černě zbarvené spodní části zad se zeleným leskem, spodní část křídel je smetanově bílá, zobák vrbově zelený s černým nehtem; běháky oranžové.
• Kachna: základní barva celého těla je rovnoměrně sytě hnědá, každé pero má jasnou černohnědou podkovovitou kresbou, oční proužky a hrdlo je zlatohnědé, běháky poněkud tmavší než u kačera.

 pstruhové

• Kačer: hlava a horní část krku je zelená, oddělená úzkým, vzadu neuzavřeným, bílým krčním kroužkem, prsa jsou vínově červená, lehce bíle ojíněná, křídla stříbrně šedá, záda tmavá, partie pod ocasem bývá velmi světlá až bílá, zobák je světle vrbově zelený s tmavým nehtem, běháky jsou oranžové
• Kachna: základní barva je světle hnědá, oční proužky – hrdlo - záda a zadní partie jsou ještě světlejší; kryty křídel a křídla jsou hnědě lemovaná, zobák je oranžový s tmavými tečkami a běháky jsou oranžové.

Pstruhové zbarvení je zesvětleným divokým zbarvením. Divoce zbarvený kačer, i když bude celkově světlejší, nemůže mít v žádném případě kresbu na prsou, kostrči a světlou až bílou partii pod ocasem. Naopak pstruhová kachna nebude mít černou podkovovitou kresbu a zbarvení divokých kachen.

Kachník by měl být dostatečně zateplen, aby v něm v zimě vůbec nemrzlo.

Indičtí běžci jsou choulostiví na běháky a v zimě jim mohou i omrznout. V kachník musí být bez průvanu a s trochou denního světla, důležité je to v zimě, kdy kachny nejdou pod  5°C ven. V kachníku má být čistá a suchá  podestýlka, v zimě nejlépe sláma či seno, přes léto dáváme hobliny. Většinu dne tráví běžci venku, do kachníku chodí v době snášení a v zimě při větších mrazech se jdou schovat. Doporučuji nedávat do kachníku krmení a vodu, kachny každé sousto zapíjejí a nadělají velký nepořádek. Do kachníku dáváme krmení jen v zimě, když jsou kachny celý den doma nebo když je nějaká kachna zavřená v kachníku, třeba z důvodu kulhání.

Běžci jsou velmi shánčivé plemeno, z toho vyplývá, že potřebují dostatečně prostorný výběh, v malém prostoru trpí. 

Ve výběhu mají mít nějaké stromy či keře, aby se kachny měly kam schovat před sluníčkem i případnými dravci - jestřábi. Rády využívají stínu ve dnech, kdy je horko. Výběh by měl být tak velký, aby kachny měly možnost utéct od člověka, většinou si drží odstup kolem 8m Pokud kachny potřebujeme chytit či je někam přehnat, vždy se to musí dělat velmi opatrně, protože běžci jsou velmi divocí a můžou si poranit nohy. Jsou náchylní na onemocnění běháků. Pokud dojde ke kulhání kachny, je potřeba zkontrolovat, jestli nemá v noze žihadlo, několikrát se nám už tak stalo. Pokud nemá viditelné zranění, vpustíme do kachníku, a ponecháme ji uzavřenou, dokud kulhaní neutane.

Výška oplocení výběhu 1m je dostatečná, ve stresu je možné, že kachna přelétne i větší výšku. Ve výběhu mají krmení i vodu. Při sběru slimáků potřebuje kachna opravdu dostatek vody, zdržuje se vždy jen v určitém okruhu kolem vody,  zapíjí každé sousto, zapíjí každého slimáka či šneka. Dle velikosti výběhu, zahrady dáme vodu na několik míst, třeba v plastových miskách, postačí i starý pekáč nebo truhlík na kytky, při pití nemají mít ponořený celý zobák nebo hlavu. Taktéž by měli mít běžci ve výběhu „koupaliště“, postačí dětský bazének, vana či nějaká řeznická lorna. Do hlubších nádob jako je vana, aby kachny měly dobrý přístup, se musí do vody vložit a venek obložit cihlou nebo kamenem, kvůli pohodlnému přístupu z vody a do vody.

V zimě je vhodné na kryté místo ve výběhu dát slámu či seno, aby si měli běžci kam sednout. Když mrzne, musí být sláma i seno suché. Běžci jsou velmi hákliví na omrznutí nohou. Do vysokého sněhu nejdou, ale když jim uděláte cestičky, jsou venku celý den.

S kvalitním krmením začínáme na začátku února, kdy se začíná prodlužovat den a otepluje se.

V tomto období začne kačer pojímat kachny a může začít snáška. Ke krmení požíváme kompletní krmné směsi pro kachny KACH1 a KACH2, popř. kompletní krmné směsi pro nosnice jak ve formě šrotu, tak granule. Kvalitním krmením se rozumí kompletní krmná směs pro kachny případně nosnice, tyto směsi mají potřebné vitamíny a minerály, nevýhodou je cena, jsou dražší než šrot. Je vhodné dát kachnám i převařené a rozdrcené vaječné skořápky a to hlavně v době snášky, pro doplnění vápníku, to je února až října. Pokud kachna ještě ke konci října snáší, vejce přestaneme z hnízda odebírat a jako jediné krmení dáváme kachnám ječmen. To snášku zabrzdí, aby se přes zimu kachna „nevynesla“ a byla schopna snášet brzy zjara. Ječmen ponecháme kachnám cca 3-4 týdny, po té přejdeme na krmnou směs pro nosnice – šrot i granule či si smícháme šroty pšeničný, ječný, ovesný či trochu kukuřičného, zrno můžeme podávat i celé. V únoru dáváme kvalitní krmnou směs KACH1, KACH2 pro kachny.

Důležité je, aby kachny měly neustále k dispozici vodu, každé sousto zapíjejí.

Pokud mají dostatečně velký výběh - zahradu, jedná se vlastně jen o přikrmování šrotem či granulemi, hodně si toho kachny najdou v přírodě – žížaly, slimáky, šneky, trávu či semínka z trávy. Je úžasné je pozorovat při jejich běhání po zahradě a shánění něčeho dobrého.

text: Iveta Feiglová minifarma.eu