Amazoňané

Ve 20. Století probíhala na jihoamerickém kontinentu populační exploze obyvatelstva. To mělo za následek úbytek životního prostředí všeho živočišstva, tedy i ptactva a mnohé druhy začínaly být ohroženi vyhubením. Mezi ně patřili i papoušci, včetně amazoňanů, které domorodé obyvatelstvo také lovilo pro chutné maso a výhodný mezinárodní obchod.

U většiny druhů amazoňanů je obtížné určit pohlaví

podle zbarvení, hmotnosti, velikosti těla, dokonce se někdy správně neurčí ani podle doporučovaného znaku. Samci mají mít hlavu a zobák větší, mohutnější a tvar hlavy hranatější, kdežto samice menší a kulatější. V současné době se proto u nich určuje pohlaví chirurgickou endoskopií nebo analýzou DNA. Ptáky s určeným pohlavím nabízejí obchodníci i chovatelů papoušků samozřejmě za vyšší ceny.

 Všeobecně je známé, že amazoňané žijí ve své domovině ve skupinách nebo v hejnech,

jen po dobu reprodukce se vracejí zpět do svých teritorií po párech, kde vychovávají potomstvo. Páry žijí spolu trvale; přepáření nastává jen tehdy, když jeden z partnerů zahyne, je zastřelen nebo odchycen.

Získáme-li do chovu dva amazoňany, a budou rozdílného pohlaví, nemusí nám zahnízdit i 5 až 10 let, někdy i vůbec, pokud nebude mezi nimi harmonie. Proto někteří chovatelé amazoňanů doporučují zakoupit 8 – 10 exemplářů stejného druhu, dát je do větší voliéry a ponechat je zde takovou dobu, až se z nich utvoří páry přirozeným výběrem. Takové jsou pak nejlepší, brzy zahnízdí, ale musí se chovat v samostatné voliéře. Ve společné voliéře začnou mít dominantní postavení, jsou agresivní a je nebezpečí, že někoho i napadnou a zraní. To jsou důvody, proč se musí chovat izolovaně.

Chovatelé si papoušky, umístěné ve větších voliérách, označují barevnými kroužky, podle kterých pak odchytávané jedince snadno rozliší. Osvědčilo se samce kroužkovat například na levé noze a samice na pravé (nebo opačně).

Amazoňané se doporučují chovat v chovné sezóně v zahradních voliérách,

které mají chráněný prostor. Jeho vnitřní část má mít minimální rozměry 1 x 1 x 2 (výška) m, venkovní prolet 2,5 x 1 x 2 (výška) m. Konstrukce voliér se doporučuje ocelová, pletivo ze silnějšího drátu. V našich chovech je tradicí, že páry se chovají v jednotlivých blocích voliér po celý rok samostatně.

 Amazoňané hnízdí zpravidla ve své domovině v dutinách kmenů a větví, které obsazují datlům. Při nedostatku vhodných dutin nalezneme jejich hnízda i v trhlinkách skal, v termitích stavbách nebo v norách pobřežních strání. V zajetí jim nabízíme vydlabané kmeny stromů, jejichž vnitřní průměr je 25 – 40 cm a výška cca 50 – 70 cm. Vletový otvor má mít průměr 9 – 15 cm, podle chovaného druhu a umísťujeme ho do horní třetiny budky. Přijímají také budky umělé, vyráběné z prken o základně 25 x 25 až 40 x 40 cm a výšce 50 – 100 cm. Pod vletovým otvorem ve vnitřní části má být umístěn ocelový žebříček, po kterém se ptáci snadněji dostávají do budky i ven, čímž vyloučíme rozbití snůšky vajíček, případně i zranění mláďat po vylíhnutí.

Doporučuje se také amazoňanům před hnízděním nabídnout více hnízdních budek různých typů a rozměrů, to však J. Nedělník považuje za nepodstatné, protože pokud amazoňané chtějí zahnízdit, učiní tak v každé hnízdní budce. U něj mají všechny druhy amazoňanů budky stejných rozměrů 35 x 35 x 70 (výška) cm a vyrábí je z překližky. Jejich dno vyplňuje suchými hrubými hoblinami z měkkého dřeva. Všichni amazoňané budky používají jen pro vlastní reprodukci, jinak se v nich nezdržují. Proto je máme po skončeném hnízdění odebrat z voliér, vyčistit a vydezinfikovat.

V jihoamerických zemích hnízdí amazoňané v období říjen – květen, v jižních zemích to bývá v říjnu, v severních v lednu – únoru a v Mexiku v dubnu – květnu.

Chovatelé by měli tyto údaje znát, aby u chovaného druhu, zejména importovaného, věděli, kdy začíná hnízdit, a mohl ho vhodnou potravou stimulovat k hnízdění. V tuto dobu je nutné i zvyšovat teplotu prostředí, délku světelného režimu, zavěšovat hnízdní budky apod. Důležité je také v+d+t v jakém ekosystému ptáci žijí, protože například druhy z deštných pralesů, musí mít teploty vysoké, téměř se stoprocentní vlhkostí, jaké docilujeme ve skleníku. Druhy domestikované, případně žijící v otevřené krajině, takové nároky nemají. Nezbytným pomocníkem každého chovatelského zařízení je teploměr a vlhkoměr.

Amazoňané pohlavně dospívají v 1 – 4 letech,

 proto málokdy zahnízdí dříve. Ojediněle se toho docílí jen u populací domestikovaných, tj. odchovaných v několika generacích v našich středoevropských podmínkách. Importovaní ptáci se nabízejí zpravidla mladí, proto se u nich docilují odchovy až po několika letech. Před dovozem a po dovozu zůstává každá amazoňan nejprve v karanténě, kde se sleduje jeho zdravotní stav a veterinární lékař ověřuje, zda není nositelem infekčních nemocí. Karanténa má své určité specifické podmínky, které musí být dodrženy. Obchodník ji musí mít úředně povolenou a importované ptáky nabízí, až je karanténa ukončena. Dováží-li si tyto papoušky chovatel, musí splnit stejné podmínky. Dovoz papoušků je podmíněn pro každého písemným povolením v ČR i z místa dovozu (viz CITES). Chceme-li si takového papouška zakoupit jako svého společníka, vybíráme toho nejkratšího. Ten zpravidla byl ve své domovině vybrán z hnízda a uměle dokrmen. Poznáme ho podle toho, že se nás nebojí, přiletí na pletivo a má zájem brát od nás potravu i z ruky. Máme-li zájem od obchodníka zakoupit pár různého pohlaví pro reprodukci, doporučuje se amazoňany sledovat ve voliéře delší dobu, jak se k sobě chovají. V tomto případě i doporučení prodávajícího, pokud je seriózní, nám umožní získat pár, který spolu harmonuje, a tak mít naději, že zahnízdí. Jsou známé případy, že tak bylo i do 12 měsíců. Daleko obtížnější je si zakoupit jednoho ptáka určitého pohlaví a doplnit pár. V takových případech musíme být velice opatrní, protože ne vždy se ptáci tolerují a vzájemné napadání není výjimkou. Proto se doporučuje nejprve amazoňany umístit do dvou voliér (klecí) vedle sebe a pozorovat jejich vzájemné chování. Po určité době, jakmile importovaný jedinec přivykne na nové prostředí, náhradní potravu a nového partnera, vypouštíme ho do jeho společnosti. Po určitou dobu pozorujeme jeho chování, aby mohl být včas odchycen, pokud se ptáci napadnou. Stejně riskantní je vypustit do voliéry k lichému jedinci nového partnera i z domestikované populace.

Rozhodující faktory pro úspěšnou reprodukci amazoňanů je jejich správná výživa po celý rok,

věk, kondice, velikost chovatelského zařízení, hnízdní budka, doba hnízdění, teplota prostředí apod.

Protože ptáci hnízdí ve venkovních voliérách zpravidla koncem dubna až v červnu, kdy teploty jsou již dostačující a začíná i teplé a suché počasí, je někdy nutné jejich okolí kropit a prostředí voliér osvěžovat vodní mlhou. Má to nesmírný význam pro jejich kondici i vlastní reprodukci.

Chovným párům změníme jídelníček již v březnu.

 J. Nedělník je doporučuje krmit nejen směsí semen, kterou byli krmeni přes zimní období, ale do druhé misky mají dostávat tutéž směs + slunečnici v naklíčeném stavu. Jídelníček jim obohatíme ještě o vaječnou směs, piškoty, vařenou kukuřici a nabobtnalé nebo naklíčené boby; zvýšíme také podíl ovoce, zeleniny a zeleného krmení. Pokud i za těchto podmínek pár nemá zájem o hnízdění, pokusíme se hledat příčinu jinde. Někteří chovatelé izolují samce od samice na 1 – 2 měsíce a pak jej vrací zpět. Návrat musí být rovněž skrytě pozorován, protože samec při návratu je někdy velice agresivní. V izolaci se má chovat ve velké voliéře, aby v ní mohl létat, v malém prostoru obvykle ztuční a úspěch se nedostaví.

R. Lowová doporučuje kontrolovat i jejich hmotnost pravidelným vážením v papírové krabici s víkem. Přetučnělé kusy poznáme i podle svaloviny prsou, když je odchytáváme. Takoví ptáci nemají být krmeni semeny bohatými na tuky, ale přidáváme jim více ovoce a zeleniny. Redukci diet nesmíme provádět při přepeřování a před hnízděním. Jak již bylo řečeno, důležitým faktorem pro úspěšné hnízdění je i klidné prostředí. Mnoho chovatelů se o tom přesvědčilo ve svých chovech, že pracovní činnost doprovázená nezvyklým hlukem v blízkosti hnízdících amazoňanů, byla příčinou přerušeného hnízdění.

Zkušení chovatelé nedoporučují chovat vedle sebe amazoňany stejného i jiného druhu rodu Amazona,

 nesvědčí jim ani arové a kakapové, kteří je svým křikem stresují. Ideální mezistěny v blokových voliérách jsou z pevného nebo neprůhledného materiálu. Chováme-li amazoňany po celý rok v místnosti, je třeba je na reprodukci připravit. Mají-li ve voliéře 12 - 15 °C, tuto teplotu jim začátkem dubna zvýšíme na cca 23 °C. Každodenním kropením podlah nebo mlžením zvýšíme její vlhkost z 50% na 70 – 80%. Den v místnosti postupně prodlužujeme umělým osvětlením až na 12 hodin denně, zkvalitníme jim krmení, jak bylo výše popsáno, a v tuto dobu je navštěvujeme co nejméně, aby měli v místnosti naprostý klid.

Počátek toku u amazoňanů se projevuje neklidem samečka.

 Křídla mírně odtahuje od těla a svěšuje je směrem dolů, ocasní péra rozvírá do vějíře, zornice zužuje a dvoří se samičce. Ta nejprve z jeho blízkosti odlétá, ale pak od něj přijímá potravu a dochází ke kopulaci. Hnízdní budky vybírá obvykle sameček a po několika dnech do některé z nich láká samičku. Ta si ji upraví, někdy z ní odstraní výstelku (hobliny, ztrouchnivělé dřevo, zeminu apod.), nebo její obsah doplní, okusováním vnitřních stěn a dna. Pokud amazoňané do budky nechodí a nemají zájem o hnízdění, tento stav někdy změní i jiný typ budky, umístění do jiného místa, do jiného směru apod. Praktické je budky zabudovat do zadní stěny voliéry, aby se její kontrolní dvířka nad hnízdní kotlinou otvírala z obslužné chodby. Důvod je prostý. Většina amazoňanů napadá v době hnízdění každého, kdo vstoupí do jejich voliéry, stresují se a výsledkem může být i likvidace snůšky nebo mláďat.

Během toku, který trvá asi 14 dnů, jsou oba rodiče velice hluční

 a často se tak projevují i delší dobu během dne. Začínají být agresivní i vůči sousednímu ptactvu a také ke svému ošetřovateli, kterému dříve důvěřovali. Je to vrozený instinkt, který se objeví i u ochočených jedinců, pokud začíná období reprodukce. Po skončeném hnízdění se stav opět normalizuje a krotký amazoňan nám zase bere potravu z ruky a je k nám milý a přívětivý jako dříve. Během hnízdění se má návštěva v jejich voliéře omezit na minimum. K snůšce vajíček dochází obvykle po 10 až 14 dnech od prvních příznaků toku; mladá samice snáší obvykle méně vajíček než dospělá. Vejce jsou snášena po 3 dnech. Kontrola snášející samice je nutná, abychom měli jistotu, že nemá problémy s nesnášivostí; důsledkem je úhyn postiženého ptáka. Zjistíme-li to včas, můžeme tomu zabránit zvýšenou teplotou, masážemi kloaky, případně i rozmáčknutím vajíčka v kloace. Jakmile má samice snůšku úplnou a začíná její inkubace, na hnízdě ji nerušíme. Kontrolu můžeme realizovat jen tehdy, vyletí-li samice do proletové části za potravou, pitím nebo vyprázdněním. Samec po tuto dobu vysedává obvykle v její blízkosti, aby ji strážil. Krmí ji v budce, přes vletový otvor budky i v prostoru voliéry.

Vylíhlá mláďata se ozývají z hnízda tichým pípáním již od prvého dne věku.

Jsou úplně holá, slepá a zpočátku je krmí jen samice. Ve věku cca 14 dnů otvírají oči, a od této doby je začíná již krmit i samec. Mladí ptáci rychle rostou a hnízdní budku opouštějí za 50 – 70 dnů. Zpočátku létají nejistě a jejich orientační schopnost není dobrá. Během 7 – 10 dnů se však všechno změní a vyrovnají se plně rodičům.

Roman Strouhal - papouskov.cz