amazoňan žlutoramenný
Velikost – 33 cm
Samec je zelený, péra má lemovaná černě, spodní partie se slabým modrým odstínem,
čelo, přední část temene a uzdičku bílou, zadní krk, oční oblast a horní líce žluté, spodní líce a hrdlo zelené s modrým odstínem a černým lemováním, holenní peří žluté, spodní krovky ocasní žlutavě zelené s modrým odstínem, ohbí křídla žluté, okraj křídla bledě žlutozelený, čtyři letky loketní na vnější straně červené (tvoří na křídle zrcátko), krovky ruční zelené, letky ruční a loketní zelené, na vnějším praporu směrem ke špici fialově modré, spodní krovky křídelní zelené, spodní strana letek je modravě zelená. Ocasní péra jsou zelená na konci žlutavě zelená, krajní ocasní péra červená, na vnějším praporu s modrým odstínem. Zobák je rohový, duhovka oranžová, běhák bledě šedý.
Samice je stejně zbarvena jako samec.
Mláďata jsou podobná dospělým, ale spodní partie nemají s modrým nádechem, duhovku mají tmavší a matnější. Podobají se samici, ale žluté zbarvení na čele mají jen naznačené.
Rozšíření: severní Venezuela a přilehlé ostrovy.
- Amazoňan žlutoramenný venezuelský, Amazona barbadensis barbadensis
Velikost – 33 cm
Rozšíření: pobřeží Venezuely. Na ostrově Aruba v Nizozemských Antilách byl spatřen naposled v roce 1955. Předpokládá se, že zde vyhynul.
- Amazoňan žlutoramenný Rotschildův, Amazona barbadensis rotschildi
Velikost – 33cm
Podobný subsp. barbadensis ale žluté zbarvení hlavy má méně rozsáhlé a ohbí křídla méně žluté a více žlutozelené.
Rozšíření: ostrov Bonaire v Nizozemských Antilách a ostrovy Blaquilla a Margarita u pobřeží Venezuely.
Novější systematikové neuznávají subsp. Amazona barbadensis rotschildi a amazoňana žlutoramenného považují za monotypický druh.
Amazoňan žlutoramenný není typickým obyvatelem pralesů,
nýbrž žije v méně zalesněných a skalnatých oblastech blízko pobřeží a vodních zdrojů. Tato místa ve Venezuele se popisují jako otevřené suché oblasti a savany s písčitou půdou, kde rostou jen menší stromy, trnovníky a kaktusy.
Hnízdí tam údajně v březnu – květnu v dutinách stromů a jeho přítomnost není jen v nížinách do 100 m nadmořské výšky ale i v horských oblastech až 400 m vysoko.
Ještě i dnes, kdy je tento druh chráněn zákonem CITES I, je domorodci vybírají z hnízd, loví, kácí jeho stromy, kde hnízdí a příležitostně nabízejí turistům, protože mnozí z nich je chovají jako domácí zvířata. Domorodci tvrdí, že je u nich hojným papouškem a často se tam objevuje ve velkých hejnech.
V poslední době Venezuela rozšiřuje turistický ruch a tak se mnoho z nich dostává na člunech i do těch míst, kde amazoňani žlutoramenní hnízdí a v těchto mangrových zátopových oblastech jsou nadměrně rušeni.
Ještě v roce 1960 byli tito papoušci hojným druhem na ostrově Aruba ale již v roce 1968 se zde jejich stavy snížily, že nebyli k spatření.
Subsp. rotschildi je více ohrožena vyhubením jak nominátní forma. V současné době je jejich populace na ostrově Bonaire v Nizozemských Antilách 200 – 400 ks a na ostrovech La Blanquilla 80 ks a Margarita 900ks. Od roku 1989 kdy byl vyhlášen program na jeho záchranu se stavy nesnižují, protože je chráněn ve všech oblastech, kde hnízdí.
Ornitologové zjistili, že nejčastěji hnízdí v dutinách stromů Buluesia arborea, jejich vletový otvor má kolmý elipsovitý tvar a vnitřní dutina tvar cylindru. Z určitého počtu sledovaných hnízd bylo ověřeno, že se z vajíček vylíhlo 67 % mláďat, z nich pak vyletělo z hnízd 53 % mladých ptáků. Tyto výsledky neohrožoval lidský faktor (vybírání mláďat z hnízd, lov ptáků, rušení apod.). Samice snáší 2 – 4 vajíčka, mláďata se líhnou za 26 dní a hnízdo opouštějí cca za 60 dní.
Amazoňanům žlutoramenným podáváme směsi zrnin a semen, ve kterých by nemělo chybět semeno kardi,
pšenice, oves, semenec, pohanka, slunečnice i menší množství lískových ořechů. Z ovoce, bobulovin a zeleniny jim podáváme především pomeranče, banány, broskve, jablka, mrkev, čerstvé jeřabiny, šípky, černý bez, jahody, rybíz apod. Před hnízděním a v průběhu hnízdění mají mít nabobtnalá a naklíčená semena, piškoty, vaječné suché krmivo a po celý rok zelené krmení (ptačinec žabinec) a mladé větve s pupeny.
Mládě po vylíhnutí v inkubátoru u Zittů bylo krmeno od 1. – 5. dne řídkou dětskou kaší, kostní moučkou a zeleninovým vývarem a na závěr každého krmení dostalo menší dávku čerstvého jogurtu. Od 6. dne byla tato směs doplněna pšeničným šrotem a od 9. dne suchým vaječným krmivem.
text: Čerpáno z lit. Milana Vašíčka, Roman Strouhal - papouskov.cz
