pásovník škraboškový bělouchý

Pásovník škraboškový se v přírodě vyskytuje ve dvou zeměpisných formách:

• Pásovník škraboškový severní (Poëphila pers. personata), který obývá severní část Austrálie
• Pásovník škraboškový bělouchý (Poëphila pers. leucotis).

Ten obývá část poloostrova York a od severního se liší tím, že má o něco málo světlejší zbarvení i zobáku, ale hlavně má zadní tváře a ucho světlé až bílé.

Dává přednost krajině s hustým porostem různých keřů a travin. Teploty jsou v oblasti jeho výskytu dosti vysoké, pohybují se okolo 40°C. V době poledního žáru odpočívá v korunách stromů. Jeho hlavní potravou jsou semena různých travin,  ale také hmyz. Pásovníci škraboškoví žijí v trvalých párech i mimo hnízdní období, když se shlukují v ohromná hejna, jsou vidět po dvojicích. Zpěv samečků je podobný zpěvu zebřiček a je to jediný stoprocentní rozlišovací znak mezi samečkem a samičkou. Hnízdo staví oba partneři společně a můžou jak v trávě, tak vysoko na stromě i na okraji větví, kde jsou hnízda z dálky vidět. Je dosti velké a úhledně vystlané různým chmýřím a zvířecí srstí. Často v něm jsou nalezeny i kousky dřevěného uhlí z lesních požárů. Snůška čítá 4 až 6 vajíček, na kterých se oba střídají asi 14 dnů.  Poté se líhnou mláďata, která mají zpočátku tmavě růžovou kůži a trošku jemného chmýří na zádech. Hnízdo opouští asi za 21 dnů a rodiče je ještě 14 dnů přikrmují. 

Já jsem Pásovníky škraboškové choval jak v zahradních společných voliérách,

kde hnízdění probíhá většinou klidněji, ale ne vždy bez problémů, tak i v metr širokých klecích. Pásovníci škraboškoví jsou dosti citliví na kontroly hnízda. Zvláště mají-li tam právě vylíhlé mladé, mohou je opustit. Pak nezbývá než je podložit Chůvičkám a doufat, že ty je přijmou. Jejich chov lze doporučit spíše zkušenějším chovatelů. Tento druh už vyžaduje jisté specifické potřeby, které by začátečník s těží dokázal vytvořit a tak se setká spíše s úhynem než s odchovy.

text a foto:  Tomáš Prachař  penkavy-nadherne.cz