Smrtící zbraň Beduínů, předchůdce chrtů.
V nejdrsnějším prostředí na zemi, v poušti v Jordánsku, kde teploty přes den přesahují padesát stupňů celsia, přežívají jen ti nejodolnější druhy, tam tvoří, člověk a pes, impozantní tým. Šest tisíc let Beduíni vytrvale připouštějí jen ty nejrychlejší a nejhbitější psi s dlouhýma nohama a nejlepším zrakem a touto volbou vytvořili jedny z nejúžasnějších psů, Salukiho.
Saluki s ohromnou vitalitou doběhne i co se pohybuje v dáli na horizontu, doběhne téměř všechno, aby ulovil pro své pány výživné maso. Prakticky tak tento pes pomohl Beduínským předkům přeměnit nehostinnou poušť v domov a tak ho přijali jako dar boží. Výjimečný je jejich tvar jejich těla, dlouhé nohy a dokážou běžet rychleji než jiní psi, což je k lovu velmi důležité. Saluki je při lovu nadšený, když běhá a chytá zajíce, je na to připravený a velmi si to užívá. Beduíni si celé věky předávali z generace na generaci při lovu se psem jeho dovednosti. V poušti nejsou příležitosti jak se schovat, všechna zvěř už na kilometry daleko všechno vidí a jediným způsobem, jak chytit zajíce je ho doběhnout. Klíčem ke všemu je Salukiho fenomenální rychlost, která je vytvořená jednoduchou lidskou volbou, selekcí. Je dokonale přizpůsoben do pouště, je vidět důsledné šlechtění, přeměnění původního primitivního psa, v nepřekonatelného sprintera a smrtící zbraň Beduínů, předchůdce chrta.
Saluki tak získal vysoce aerodynamický tvar, lehké kosti, hrudní koš, neuvěřitelně útlý pas a unikátně flexibilní páteř. Chrti mají stavbu těla podobnou gepardovi, při běhu jim umožňuje v mžiku se otočit. V maximální rychlosti dělají obrovské skoky a letí vzduchem až tři a půl metru do dálky. Srdce mají asi až o třetinu větší oproti ostatním psům, jejich velká aorta žene krev do jejich svalů a dává jim možnost rychle dosáhnout rychlosti. A to v kombinaci s jejich dobrým zrakem, jakmile zahlédnou, má jejich kořist minimální šanci uniknout. Beduínský výcvik změnil u Salukiho jeho přirozený instinkt zabít, pes kořist chytí a drží ji pro svého pána. Ještě dnes v poušti žijí milióny lidí, ale už se nespoléhají, že jim maso nachytá pes, ale v minulosti na nich záviselo samotné přežití, ale jejich pouto stále existuje.
zdroj: NATURE
