Malí dogovití psi

po svých velkých příbuzných zdědili, houževnatost, odvahu a vyrovnanou osobnost. U jiných malých plemen psů je vidět, že bývají hyper aktivní, příliš nervózní, konfliktní a často je doprovází hlasitost, nepříjemné hloupé štěkání. Výhodou malého vzrůstu s kombinací vlastností svých velkých bratranců  je, že nemají problém s chovem v bytě, jsou pravými rodinnými psy, snadno opečovatelnými společníky.

Velmi dobře vychází s dětmi,

stejně tak jsou vhodní pro jednotlivce a seniory, starší lidi. Pro svou odolnost a trvanlivost ledaco  vydrží, když je děti tahají za ocas nebo uši, či jsou nevědomky přiskřípnuti, co u jiných malých plemen může vyvolat konflikt nebo zranění. Jde o velice klidné psy a nebývá problém je kamkoli vzít sebou. Jsou to temperamentní hraví a živí pejsci, nejsou vznětliví a ani nudní, mohou být tvrdohlaví, potřebují klidné a pevné držení, jsou dostatečně citliví na tón hlasu, při špatném vedení bývají nevrlí. Dobře vycházejí s ostatními psy a domácími zvířaty a při jejich dovádění nebývají extra slyšet.

Nevýhodou malých dogovitých pejsků je,

že bývají oproti jiným malým, že jsou při nákupu dražší a to i z důvodu, že při porodu jim musí být často prováděn císařský řez, z důvodu jejich velké lebky a malé pánve jejich plemen. Jsou náchylnější v létě na přehřátí a v zimě na chlad, mají problémy s dýcháním a je vhodnější postroj než obojek. Sice každé zvíře od přírody umí plavat, ale plavání není jejich oborem.

Mops má původ v Číně a je jedním z nestarších cílevědomě šlechtěných psů, v šestnáctém století začala Čína obchodovat a do Evropy přišel s holandskými obchodníky, název Mopshond, je  nejspíš odvozením výstižného holandského slova mopperen, šklebit se, se ujal směrem na východ od Holandska a v  Holandsku byl z celé Evropy asi nejoblíbenější. 1842 Britové a Čína uzavřeli smlouvu, podle níž získali velké obchodní výhody v Číně a 1883 byl KC vydán standard, AKC uznal mopse v roce 1885 a UKC 1918. Kvůli krátkému čenichu mají tendenci k sípání, chrapotu a chrápou. Rádi lenoší a potřebují pohyb, ale nejsou sportovními psy, mají sklony k obezitě.

Francouzský buldoček je miniaturní verze anglického buldoka a vznikl v Nottinghamu v Anglii, v roce 1860 průmyslová revoluce přestěhovala řemeslníky do Francie, kde se jejich pejsek stal populárním. Tak získal přílepek i přes nespokojenost Britů, jeho šarm byl objeven Američany na výstavě v roce 1896. Francouzský buldoček je lovec myší a malé procento z nich neslintá, každodenní procházka mu svědčí.

Bostonský teriér byl chován jako opravdový pitbul, jako pravý bojovník, vznikl v pozdních letech 19. století v USA, chov menších plemen se hodil do malých příbytků v průmyslových městech. Původní bostonský teriér je původem křížení anglického buldoka se zaniklým anglickým white teriérem. Bostonský teriér potřebuje sebejistého vůdce smečky, je to malý americký gentleman, jak se mu říkalo v 19. století, je rozhodně milovník, ne bojovník, ale umí to ukázat, když mu jiný pes ohrozí teritorium a občas si štěkne. Je dobré sledovat jejich váhu, rádi papají.

foto: Aneta Jungerová aneta-foto.com