Komunikace psů

Akustická komunikace, sluch je u psů výborně vyvinut. Pes je schopen vnímat zvuky o rozsahu asi 20 – 30 kHz, někdo uvádí až 70 kHz. Psi ke vnitrodruhové komunikaci tak citlivý sluch nepotřebují. Schopnost se nejspíše vyvinula jako prostředek k detekci kořisti při lovu drobných savců, s pohybem pod sněhem nebo pod povrchem. Psi velmi přesně odhadují směr, odkud zvuk vychází.

K vlastní komunikaci využívají širokou škálu akustických prostředků.

Je to štěkání, vytí, kňučení, mručení a vrčení. Všechny projevy mají různou intenzitu a podobu. Štěkání je projevem radosti i projevem útoku. Vytí je projevem chování, kdy strhává k vytí ostatní jedince, je to komunikace na dálku. Psi mají tendenci se vytím přidat k jakémukoliv vysokému táhlému zvuku. Vrčení je vždy upozorněním pro ostatní. Může to být projev agrese, ale také strachu, nebo výzva. Kňučení jsou projevy podřízenosti, strachu volání o pomoc.

Optická komunikace, psi disponují celou škálou prostředků optické neboli vizuální komunikace.

Jedná se o cenění zubů, klopení či napřimování uší, hrbení hřbetu, ježení chlupů, lehnutí na záda apod. U některých plemen je v důsledku vyšlechtění dlouhé srsti či deformací obličejové části tato komunikace ztížena a nebo zcela znemožněna.

Psi nevidí příliš dobře předměty v bezprostřední blízkosti a proto mají tendenci je ověřovat čichem. Psi mají v případě většiny plemen oči uloženy více po stranách hlavy, což způsobuje, že jejich rozsah zorného pole je větší než u člověka. Jejich pole prostorového vidění je však menší. Celkové množství optických receptorických buněk, je u psa menší než u člověka a to znamená, že ostrost jeho vidění je rovněž menší. Pes však vidí podstatně lépe než člověk za zhoršených světelných podmínek. Na sítnici oka psovitých šelem se nachází tzv. blýskavé políčko, což je buněčná vrstva odrážející světlo. To způsobuje blýskání očí psů, při dopadu světla reflektoru.

Psi nejsou zcela barvoslepí, jak se řada lidí domnívá, jejich barevné vidění je omezené.

Mají totiž pouze dva druhy čípků, citlivých na vnímání barev. Na rozdíl od lidí však dokáží rozlišit větší množství odstínů šedé.

Olfakce neboli čich je nejdůležitějším a také nejdokonalejším smyslem psa.

Čichový systém se skládá z měkké tkáně, kostí, nervů a částí mozku. Měkká tkáň a kostěné útvary spolu tvoří dutiny, do kterých je nasáván vzduch a jím unášené pachy. Část dutiny je vystlána čichovými receptory.

Dalším čichovým orgánem psa je vomeronasální orgán.

Jedná se o nepatrně protáhlé, párově tekutinou vyplněné saky, jejíž receptory reagují s feromony, neboli látkami které u psa vyvolávají vrozené sociální chování a to zejména chování reprodukční. Proto např. psi olizují moč háravých fen.

Psi spolu komunikují značkováním močí, značkováním trusem a sekretem z pachových žláz. Zcela vysvětlena zatím není příčina tzv. parfémování psů, což je válení se v silně zapáchajících látkách. např. zdechlinách.

text: Ludvík Pinc, Ivona Svobodová