Irský červenobílý setr

Angličtí ohaři budí na výstavách obdiv svým vzhledem a elegancí,

mezi ně patří nejpočetnější angličtí setři, krátkosrstí pointři tzv. plnokrevníci mezi ohaři, dále o něco pomalejší, tmaví, dlouhosrstí gordon setři  a také velmi oblíbení a líbiví irští setři. Irský červenobílý setr je z anglických ohařů nejméně známý a nečastý. Ani chovatelé, kynologové anglických setrů se o nich nijak nezmiňovali, považovali původní červenobílou varietu za zaniklou, bylo známým faktem, že z ní byl vyšlechtěn mnohem rozšířenější červený irský setr. Proto je v roce 1992 překvapila zpráva o vítězství červenobílého irského setra na výstavě v Anglii. Jakmile červenobílý irský setr vyhrál Cruftovu výstavu v Anglii, tak začal obrovský výprodej těchto psů do celého světa, pochopitelně do Spojených států amerických občanům, kteří mají původ v Irsku, ale i Japoncům, Kanaďanům.

Na základě importů, MvDr. Čestmira Šrámka, chovného psa ze Skotska a dvou chovných fen z Dublinu z Irska, se postavil chov u nás.

Irský červenobílý setr je lovecký pes, který by měl v ideálním případě sám vědět, jak se v poli nebo na louce chovat. Je to plemeno, které si hlídá pána. Je to opravdu pes, který je vázán na pána a snaží se s ním lovit a udržuje s ním neustálý kontakt. Psi jsou vhodní jak pro práci do pole tak do vody a jsou to psi, kteří pracují i v lese. Psy není třeba drezírovat, mají své nadání od boha, výcvikem se pouze ovlivňují. Mají vrozený aport, na honech nemají problém prohledat jakýkoli terén a aportem přinést cokoliv, zajíce, bažanta, lišku. I když původem není plemeno určeno k všestranné práci, je pro toto ze skupiny anglických ohařů nejvíc vhodné.

Mít dobrý a kvalitní chov loveckých psů, je cílevědomá celoživotní práce.

Je to obrovské úsilí, kdy se se psy jezdí na zkoušky, na výstavy, je zapotřebí monitorovat prostředí nejen v České republice, ale i v celé Evropě, abychom se naučili orientovat, abychom věděli, co která linie nese, znamená. Je potřeba si vybrat psy vhodné, studovat rodokmeny, odhadnout rodokmenovou hodnotu psů. To  co  je na psovi vidět, je pouze fenotypová hodnota, ta genotypová je dědičná a ta se pozná až podle kvality potomstva. To že šampióna psa připustím na šampióna fenu, neznamená, že potomstvo bude kvalitní. Štěňátka pro chovatele znamenají kromě radosti spoustu práce, starostí, výdajů a vždycky i trochu nejistoty, jak se vrh přes všechno plánování, výběr rodičů a veškerou péči vydaří.

Výběr štěněte není jednoduchá věc.

 Kdo chce psa, pro radost, na práci nebo jen pro krásu, vybere si jedno štěně, které mu padne do oka. Kdo chce budovat kvalitní chov, musí uvažovat jinak. Pokud chcete ve psech něco dokázat, potrpíte si na úspěchu, vyberte si minimálně dvě, nejlépe tři. Jsou chovatelé, kteří už vědí a nechávají si celý vrh. Teprve za rok zjistíte, jaké jste vybral štěně. Na osmi, devíti, desetitýdenním štěněti se dá poznat akorát, že pes má obě varlata, jaký bude mít skus, jestli bude plnochrupý. Jestli se nebude bát rány, jestli nebude bázlivý, nebude se bát bouřky, jestli bude mít typické vrozené vlastnosti, to se dozvíte až za rok.

Je potřeba kvantitě ustoupit a věnovat se kvalitě, chov stavět na kvalitních psech.

Kynologie se stává obrovským molochem, průmyslem, který ovládá ekonomika. Vstupy jsou dnes vyšší, výcviky, výstavy, doprava, plno lidí počítá a požadují návrat investic. Jsou to tací, kteří dělají kynologii pro peníze. Mezi kynology je i řada lidí, kteří mají cit, a respektuji duši psa, nezvyšují si své ego, a kynologii dělají proto, aby ukázali, že umí předvádět psy a umí dobrého psa vychovat, snaží se dodržovat myslivecké tradice.

Od prvního vrhu v polovině 90. let bylo u nás zapsáno asi 260 červenobílých setrů,

narozených nebo importovaných. Počet chovných fen i psů je nízký nejen v Evropě a navíc se většina chovatelů zabývá chovem pouze výstavních psů, kteří jsou sice krásní, ale ztrácejí pracovní kvality, ke kterým byly původně určeny. Pro vylepšení českého chovu je nutno kombinovat nepříbuzné psy z pracovních chovů ze zahraničí. Situace v pracovních  v Evropě je stejně komplikovaná, existují pouze 3 chovy, jeden v Irsku, jeden je ve Skotsku a jeden je ve Francii. Všechno ostatní jsou výstavní linie. K zušlechtění červenobílého irského setra, jsme Iry od samého počátku vyzýváni k použití červených irských setrů, kteří mají výborné pracovní vlastnosti. Tomuto kroku zřejmě nebude možné se vyhnout, protože nepříbuzní jedinci jsou v úzké chovné základně vzácní. Psi s výbornými pracovními předpoklady se ale i mezi červenými setry musejí pečlivě hledat. Priority dnešních chovatelů jsou mnohdy jiné, a pro chov používají psy, které by staří kynologové a myslivci z chovu vyřadili, dělali to opravdu nemilosrdnou selekci, kdy si nechávali na dvoře psy, kteří splňovali jejich požadavky hlavně na výkon, a exteriér byl až na druhém místě. U šlechtění je cílem upevnit žádoucí vlastnosti a vlohy, musí se provádět důsledný výběr, selekce, musí se vyřazovat jedinci pro další plemenitbu nevhodní. Psi, kteří nesou vady, nervové soustavy, jsou nervově labilní, jsou bázliví, mají světlé oko, mají lysivost, mají dysplazii kyčelních kloubů, mají epileptické záchvaty,

 Lidé se snaží maskovat tyto vady, zatajovat je, a tyto jedince používají nadále k chovu. A tím, že se nedělá důsledná selekce, pochopitelně tyto vady se rozšiřují.

zdroj: Čt 1000 let myslivosti