jezevčíci a teriéři

Zejména u jezevčíků není moc co cvičit. Jezevčík není aportér a při práci pod zemí mu neumíme poradit, protože do nory za ním nemůžeme. Tam se vše musí nechat na jeho vlohách, které buď má, nebo nemá.Teriéry není tak obtížné naučit přinášení, proto je jejich použití poněkud všestrannější, než u jezevčíků.

Jezevčíci i teriéři každou zvěř, kterou uloví, ihned zadáví. Zejména všechna zvěř, škodící myslivosti, žijící v podzemních norách, se musí mít před nimi velmi na pozoru. Za zvěř škodící myslivosti považuje jezevčík i kočku a kdyby se mu na hřbet za každou nakreslil křížek, bylo by i jeho dlouhé tělo brzy popsané "od hlavy až k patě".

Jezevčíci se vyznačují krátkýma nohama, ale nedejte se mýlit, jezevčík dokáže den za dnem naběhat veliké množství kilometrů. Využívají se pro práci pod povrchem země, kde z nor vyhánějí lišky a jezevce, škůdce, kteří nemají přirozené nepřátele a navíc u lišek je vážné nebezpečí roznesení vztekliny. Díky svému jemnému nosu jsou používáni i při práci na povrchu k dosledům spárkaté zvěře.

Vytrvale a systematicky slídí v terénu. Z loveckých psů patří k nejostřejším, při jejich výchově je toto třeba mít na zřeteli.

Velmi ostražitě si hlídá svou kořist a je ochoten o ni svést boj i se psem mnohem větším.

Teriéři jsou menšího vzrůstu, pohybově hyperaktivní, mrštní. Jsou vrozeně hlasití, používají se jako norníci, k nahánění a jako barváři. Nácvik barvy je u nich někdy obtížnější.

Z výše uvedeného je zřejmé, že se využívají  jak pro práci na povrchu, tak pod ním. Patří mezi ostřejší lovecká plemena, potřebují pevnější vedení  a je lépe, když si je pořizuje zkušenější majitel.

text: se svolením autora Karla Zelníčka, výňatek z knihy Výcvik Loveckých plemen

foto: Václav Přibáň - foto-priban.cz