Jagdteriér, jsou tři psi v jednom.

Myslivce doprovázejí lovečtí psi různých plemen, mají různé vlastnosti a schopnosti.

Jen o jediném se traduje, že má větší temperament, než rozum,

taková je pověst malého pesa s velkým srdcem. Imponuje svou prací na noře, používal se převážně jako norník. Je to pes, který celý den vydrží, jsou to vlastnosti, jeho temperament a vytrvalost, které potřebujeme, když chceme, aby celý den pracoval v lese. Jagdteriér to splní, své výkony předvede i v deštivém podzimním počasí.

V současné době se klub chovatelů jagdteriérů v Čechách snaží udržovat různými typy a druhy zkoušek určitou pracovní úroveň. Toto plemeno má ve standardu, že je to plemeno všestranné a tudíž se dbá a klade se, aby mu všestrannost zůstala zachována, samozřejmě se respektují potřeby každého vůdce jagdteriéra. Někdo slouží v horách, potřebuje jagdteriéra na práci v horách, někdo slouží v nížinách, u vody, u rybníků, potřebuje přinášet kachny, takže jagdteriéři musí jak aportovat, tak nahánět vysokou, černou zvěř, ale zrovna tak pracovat v poli při lovu bažantů a od toho se odvíjí jeho výcvik.

Kdo si chce vzít jagdteriéra, je zároveň velice inteligentní,  ale musí se v první řadě počítat s jeho temperamentem.

Díky jeho inteligenci dokáže vykonat jakoukoliv zkoušku a myslivci dokáže zvěř nahnat, dohledat, dokáže vynorovat lišku. U jagdteriéra je oblíbeno, že i při své ostrosti používá hlavu a důrazně pracuje, ale ne bezhlavě, jak by se, kdysi řeklo. V dnešní době se s ním pracuje dobře, protože se na jeho chovu dobře pracovalo. Zranění jsou minimální, spíš jsou náhodou, než pravidlem.

Prezident Klubu chovatelů jagdteriérů v Čechách říká, prvního pejska, fenku Culu Vosped jsme dostali od našeho kamaráda svatebním darem před dvaceti lety a po celou tu dobu dvaceti let se snažíme propagovat jagdteriéra a ukázat ho myslivecké veřejnosti v tom nejlepším světle, abychom předvedli, že to není jenom ten jagdteriér blázen, který kdysi běhal dokolečka ve voliéře. Máme už dvanáctý vrh naší chovné stanice od naší třetí feny Indy z Břežanských strání. Chovám jagdteriéry, já nevím, asi od roku 2000 a předvádím je na zkouškách jak honičských, snažím se co nejvíc, aby splnili všestrannou práci, ke které je taky používám, lovím s nimi i drobnou zvěř. Je to úplně univerzální pes, se kterým se dá dvanáct měsíců v roce lovit.

Než jsem začal myslivost, měl jsem víc plemen, dva špringršpaněly, křepeláky, německé dlouhosrsté ohaře, pointery. Ale když porovnám, jsem s jagdteriérem víc spokojený, než když mám jen velkého psa, tak už nenoruju, už s ním nesmím na naháňky, a tohle je pro mě... naháňka, být na štontě není pro mě takový zážitek, jako v leči, kdy je vidět pohyb zvěře a práce psů, když to předvedou. Když se vůdce jagdteriéra a pes  stanou partneři, po celém výcviku, když i lov začnou dělat společně.

Jagdteriérér dělá špičkovou práci, někteří myslivci říkají, má jagdteriéra, ráno uteče a večer ho chytí,

i takový jagdteriér se ukáže, ale většinou to není chybou toho psa, ale neodhadnutím vlastností psa a potom také nezvládnutím výcviku, ale i partnerství.

Ve stáří jednoho měsíce štěňátek, kdy začnou opouštět boudu, voliéru, se začínají projevovat jejich povahové vlastnosti. Je velice dobré, aby se jim chovatel od této doby začal věnovat, sledoval jejich povahu, jak se ve smečce vrhu, v malém kolektivu, který mají, dokážou prosadit. Vypozorovat jejich povahové vlastnosti je dobré i díky lidem, kteří si přijdou vybrat štěňátko. Pak jim můžeme poradit, podle jejich představy, pro kterého pejska si přišli, jestli chtějí živějšího, opatrnějšího, pomalejšího, dominantnějšího. Najde se takový soulad, aby byli spokojení a vybrali si dobře. Aby, až štěňátko dospěje, aby mohlo statečně vyhledávat a hlásit černou zvěř. Je to z důvodu, aby nedošlo při výcviku jak ke zranění psů, tak ani ke zranění zvěře, která jsou v obůrce zavřená. Pes když dojde k obůrce, má více méně na zvěř reagovat určitým způsobem, nemá prokázat bázlivost. Musí být v přímém kontaktu s obůrkou. Nemá ustupovat z pozice a má zvěř hlásit, má projevovat zájem po dobu pěti minut.

Pes se připravoval od jarních zkoušek, podzimní, lesní, vodní, všestranné, mezinárodní všestranné, barvářské zkoušky honičů, takže za ten rok stihne složit tak sedm druhů, když se mu člověk věnuje a toleruje to také rodina.

Ocenění přináší náročný koníček i členům Českého klubu chovatelů jagdteriérů i v zahraničí. Způsob hodnocení psů je tam někdy mírně odlišný, ale přesto čeští jagdteriéři  v evropské konkurenci opakovaně uspěli. Čeští jagdteriéři jsou v Evropě na vysoké úrovni. Májí velice dobré kontakty se španělským klubem chovatelů jagdteriérů, co je potěšující, že řekli, že český jagdteriér jim připadá jako jeden z nejvšestrannějších. Je krásné, když vidíte, jak ten jagdteriér pracuje radostně, je nebojácný, dělá všechno s chutí a dělá to sám od sebe. Kolikrát máte slzičku na krajíčku, když vidíte tu nádhernou práci, která je pro obyčejného myslivce strašně důležitá, poněvadž lovecký pes je jeho nedílnou součástí. A jak říkáme my kynologové, kdo si jednou za život nevycvičil psa, jako by myslivec vůbec nebyl.

Jagdteriér si uchoval svou odvahu, ostrost a výdrž a v dobře vedeném chovu získal lepší ovladatelnost a potvrdil svou všestrannost.

zdroj: Čt 1000 let myslivosti