pudl
Počátky tohoto plemene sahají do dávné historie
a jen málokoho by v dnešní době napadlo, že tento elegantní a vznešený pes byl využíván zejména k lovu. Jeho pozůstatky jsou dochovány již z doby kamenné a tudíž se řadí mezi jedno z nejstarších plemen vůbec. Pravděpodobně je prapředkem plemen s převislým ušním boltcem a širší mozkovnou. Přímými předky pudla jsou barbeti z Mezopotámie, kteří se díky arabským kočovníkům rozšířili do Středomoří a později dále do Evropy. Již od 16. století je popisován lovecký pes s dlouhou srstí vyholovaný od ramen až po ocas (kvůli lepší pohyblivosti) využívaný k lovu kachen.
O něco později došlo k odlišení barbeta od pudla.
Barbetovi zůstala lovecká úloha a pudl se postupně stal společenským psem šlechtických vrstev. Na výsluní pudly vynesl pes krále Ludvíka XV. Obrovské oblibě se toto plemeno těšilo v 18. století, kdy se jeho chovem zabývaly zejména Německo, Francie a Rusko. Mezi sebou se jedinci lišili sílou kostry i typem osrstění. I když se pudl stal společenským psem, tak byly jeho lovecké vlastnosti stále vysoce ceněny. Byl chován ve více barevných typech. Nejčastěji se jednalo o bílou a černou. Obrovskou popularitu na přelomu 18. a 19. století měli na svědomí kadeřníci, kteří se zabývali úpravou tohoto plemene do různých střihů. Jejich přirozená chytrost a nakažlivě veselá povaha měla podíl na skutečnosti, že se stali oblíbenými psy komediantů a potulných bavičů.
Nejedna významná osobnost toto plemeno proslavila ať už jako vlastník nebo jen zmínkou ve svém díle. Patří mezi ně např. filozof A. Schopenhaurer, skladatel R. Wagner, Ludwig van Beethoven a J.W. Goethe. Koncem 19. století začaly vznikat kluby zabývající se čistokrevným chovem těchto psů. Tato skutečnost vedla ke vzniku detailních popisů plemene pudl. Mezinárodně uznávaný standard byl přijat Mezinárodní kynologickou federací (FCI) až v roce 1934. Konec 19. století se nesl spíše ve znamení úpadku zájmu o tyto nádherné psy, ovšem příchod nového střihu z Anglie měl za následek opětovné zvýšení popularity. Ve 20. století byla kromě černé, hnědé a bílé barvy uznána i stříbrná a apricot. Základy moderního chovu pudla byly u nás položeny roku 1935, kdy byl založen Klub chovatelů pudlů. V současné době jsou k vidění pudlové velcí, střední, malí a toy. Podle typu srsti se dělí na kadeřavé a šňůrové pudly. Je nutno říci, že šňůrovým pudlům hrozilo naprosté vymření, ale díky snaze o jejich záchranu se postupně stávají méně vzácnými. Za výstavní střihy se považují moderní, klasický (na lva) a anglický.
Celkové anatomické proporce
musí pudlovi umožňovat rychlý a pružný pohyb. Hlava nesmí být příliš masivní, měla by působit elegantním a ušlechtilým dojmem. Oči by měly být mandlového tvaru černého nebo sytě hnědého zbarvení, pouze u hnědých pudlů se připouští jantarová barva. Charakteristické jsou převislé ušní boltce, které musí dosahovat minimálně ke koutkům pysků. Ocas je nasazen poměrně vysoko a to až ve výši linie beder. U starších jedinců se můžete setkat s kupírovaným ocasem, jelikož se v minulosti ocasy zkracovaly o třetinu až polovinu své délky. V současné době musí být ponechána přirozená délka ocasu. Rozlišují se dva druhy srsti. Prvním je kadeřavá srst, která by měla být bohatá, jemná a působit dojmem vlny.
Srst tvrdá na dotek a působící dojmem žíní je nežádoucí. Druhým typem je srst šňůrová, která by měla být bohatá, jemná jako vlna a přiléhavá. Měla by tvořit stejně dlouhé charakteristické provazce po celém těle, které by měly dosahovat délky alespoň 20 cm. Rozdělení pudlů podle výšky je následující. Velký (královský) pudl by měl dosahovat výšky 46–60cm., střední pudl 36-45 cm, trpasličí 29-35 cm a toy pudl maximálně 28 cm s ideálem okolo 25 cm. Vylučující vadou pro toto plemeno je bílá srst nebo bílé skvrny na tlapkách, vícebarevná srst, monorchismus, kryptorchismus, paspárky na pánevních končetinách, podkus a chybějící řezák.
Pudl patří mezi všeobecně zdravá
a dožívají se vysokého věku, jsou to vitální plemena. Jedním z typických problémů, se kterým se mohou chovatelé setkat, jsou záněty zvukovodu. Jelikož mají klopené dlouhé uši a většinou bohatě osrstěné, tak zde vznikají výborné podmínky pro množení případných mikroorganismů. Zde více než jinde platí prevence, protože jakmile se zánět jednou objeví, tak má většinou tendenci se v průběhu života vracet. Proto by se péči o uši měla věnovat dostatečná pozornost. Pravidelná kontrola a případné včasné vyčištění všech nečistot by měla být samozřejmostí. Ze zvukovodu by se také měla odstraňovat srst, která zde vyrůstá a může být příčinou komplikací. Že s oušky není vše v pořádku majitel pozná podle zápachu ze zvukovodu, třepání hlavou a drbání si uší tlapkami. 
V takovém případě je nutno vyhledat veterináře, který ouško ošetří a poskytne vhodné léčivo na odstranění zánětu. Tak jako u jiných plemen, tak i zde jsou před připouštěním psa do chovu doporučena určitá vyšetření na zdravotní problémy. Chovatelé se pomocí nich snaží tyto problémy u plemene eliminovat na minimum. U velkých pudlů se pozornost upíná k vyšetření kyčelních kloubů (tzv. DKK – dysplazie kyčelního kloubu). U menších pudlů se vyšetřují kolenní klouby za účelem zjištění kvality a správnosti funkce pately, neboť u nich hrozí luxace pately. U všech velikostních rázů se hlídají i geneticky podmíněné oční vady (např. PRA). Co se týče průměrného věku, tak pudl patří mezi dlouhověká plemena, dožívají se přibližně 13 let. Ale není výjimkou i 17letý pudlík.
Celkově je péče o tyto krasavce
náročnější než u průměrného psa, a proto by s tím měl každý budoucí majitel předem počítat nebo si raději zvolit jiné plemeno. 
Pokud s pejskem nemáte v plánu výstavní kariéru a nepořizujete si jej kvůli dlouhé srsti s možností úpravy do různých střihů, tak je lepší pejska nechat rovnoměrně sestříhat do kratší délky. Pejsek nebude vyžadovat tak náročnou péči o srst a nebude domů nosit hromady větviček zamotaných po celém těle. Ale i v takovém případě je nutné pravidelně psa česat, aby se nikde nevytvořily tzv. cucky z nerozčesaných chlupů. Pozornost by se měla věnovat zejména problémovým partiím, kde mají největší tendenci se tvořit. Např. za ušima nebo v podpaží a na hrudníku. Srst roste poměrně rychle, a proto se stříhání doporučuje zhruba jednou za 6-8 týdnů.
Nemělo by se zapomínat ani na koupání, které by se mělo uskutečnit před stříháním. Pejska můžete svěřit do psího salónu nebo se časem naučit upravovat srst sami. Současně zkontrolujeme délku drápků a případně zastříhneme (v salónu by měla být tato činnost samozřejmostí). U výstavních jedinců je nutno péči svěřit specializovanému salónu, kde mají s tímto plemenem dostatečné zkušenosti a umí jej upravit na výstavy. Nejlepší je se poradit přímo s chovatelem, od kterého si štěně pořizujete nebo jiným který bydlí ve stejném městě jako vy. I zde není vyloučeno, že se postupem času naučíte psa upravovat sami, ovšem jakákoliv chyba bude případnou vadou ve výstavním kruhu. Ke koupání byste měli zvolit kvalitní přípravky s obsahem proteinů, aby byla srst dostatečně vyživována a nelámala se. Zde se skutečně vyplatí nekoukat na cenu, protože je to na první pohled poznat. Často jsou ceny sice vysoké, ale díky tomu, že se jedná o koncentráty, tak vám vydrží na delší období. Správná a odpovídající péče o vašeho životního parťáka se vám vrátí stonásobně v podobě nezaměnitelně elegantně a vitálně vyhlížejícího psa.
Dříve než si domů přivezete štěňátko, tak si promyslete jakým způsobem budete chtít svého psa krmit.
Na výběr je buď doma vařená strava nebo průmyslově vyráběná krmiva. Pudl patří mezi jedno z plemen, kde se kvalita výživy skutečně výrazně odráží v exteriéru psa. Od nedostatečného a nevyváženého krmiva nemůžete očekávat, že bude váš pejsek vynikat bohatým a dlouhým osrstěním syté barvy.
O vhodnosti či nevhodnosti vámi zvoleného krmiva se poraďte s chovatelem, od kterého si budete pejska pořizovat, jelikož vám může doporučit krmení, které on sám má osvědčené nebo další, které využívají jiní chovatelé. Ať už chovatel bude krmit čímkoliv a vy se z jakéhokoliv důvodu rozhodnete pro jiné krmení, tak nikdy nezapomínejte na pozvolný přechod na jiné krmení. Je to důležité k postupnému přivyknutí zažívacího traktu pejska, jinak hrozí trávicí potíže. Doporučuje se přidávat doplňky pro zlepšení kvality osrstění a vyniknutí zbarvení. Platí hlavně pro pudly neudržované v krátkém střihu.
Pudl je až do morku kostí komediant s veselou a hravou povahou.
Pudl by neměl být nikdy agresivní, i proto je jakýkoliv projev agrese důvodem k vyloučení z chovu. Milují nejen svou lidskou smečku, ale i společnost dalších psů. Jsou vhodní i do rodin s dětmi, jelikož s nimi bezproblémově vycházejí při správné výchově. Ale i zde platí, že bychom neměli nechávat malé děti bez dozoru se psem. Díky své vysoké inteligenci se snadno učí novým povelům a nebývá komplikované z nich vychovat mírumilovné a bezkonfliktní psy. Na nové lidi i psy reagují přátelsky, někdy až přehnaně vítají příchozí návštěvy. Ale tento nedostatek lze vyřešit včasnou nápravou chování a výcvikem povelu na místo. Nepatří mezi tzv. gaučové psy. Potřebuje dostatek pohybu a zaměstnání mozku. Uplatnění nachází v agility, canisterapii, obedience, poslušnosti, ale také jako asistenční nebo vodící pes. Dobře vychází i s jinými zvířaty, proto je můžete brát všude s sebou, kde není vstup se psem zakázán. Výjimečností je jejich hravá a veselá povaha i ve vysokém věku. Proto si snadno lidé spletou i staršího příslušníka tohoto plemene s mladým jedincem, občas dokonce štěnětem.
Pravděpodobně se nenajde nikdo, kdo by toto plemeno neznal.
Vděčit za to může nejen svému výjimečnému vzhledu, ale také své všeobecné oblíbenosti. Proto patří mezi plemena psů, která se v naší republice vyskytují od počátku a to zrovna v nemalém počtu. Co je na nich tak výjimečného? Jedním slovem asi všechno. Jejich nespornou výhodou je nejen možnost volby zbarvení (i vícebarevné variety), ale hlavně velikostního rázu. Proto si téměř každý může najít pejska, který by vyhovoval jeho představám. 
Od malinkého toy pudla po velkého majestátně vyhlížejícího královského pudla. Všeobecně se vůči tomuto plemenu můžete setkat s předsudky ohledně vzhledu, uštěkanosti, dokonce i s názorem o nízké inteligenci. Ale takové pomluvy vám může sdělit pouze člověk, který neměl to štěstí s tímto plemenem prožít kus svého života a mít po boku tak jedinečného přítele, který je připravený vám 24 hodin denně zlepšit náladu. Protože každý pes se dá zkazit nevhodnou výchovou a špatným zacházením a jedno setkání nevypovídá o charakteru těchto psů. Zkuste se někdy zanořit do světa pudlů a možná budete nesmírně překvapeni, co vše se zde skrývá.
text a foto: MVDr. Romana Kastlová chk-gremleens.estranky.cz the-poodle.com
