zooterapie

Zároveň se změnou zařazení zvířete v lidské společnosti se objevuje i řada nových oborů. Jedním z nich je zooterapie. Z názvu by se dalo odvodit, že to je léčba pomocí zvířete. Léčba jako taková ale striktně patří do rukou lékařů.

Spíše než o léčbě by se v souvislosti se zvířaty mělo hovořit o rehabilitaci.

Ta je z pohledu laiků otázkou čistě fyzickou. Pod termínem rehabilitace si jednoduše představujeme např. pohybová cvičení, plavání nebo masáže. Trochu nám uniká, že rehabilitace může být i otázkou psychiky. Dokladem toho je, že rehabilitace bývá v případě dětí označována jako činnost, která zlepšuje a v některých případech přímo umožňuje fyzický a psychický vývoj, u dospělých lidí pak napomáhá k navrácení správné funkce některých orgánů.

Z uvedeného vyplývá, že zvířata se dají využívat dvěma směry a to v oblasti kondice fyzické a v oblasti kondice psychické. Oba uvedené směry mají několik stupňů a velmi úzce spolu souvisí.

Oblast fyzická, je poměrně široká a zahrnuje v sobě vše od péče o zvíře až po speciální úkony jako je procvičování svalů pacienta při jízdě na koni nebo prohřívání částí těla při tak zvaném polohování se psem.

Péče o zvíře nebývá mnohdy bohužel do zooterapeutických úkonů řazena. Je známo, že pohyb, který ošetřování i toho nejmenšího zvířete vyžaduje, vykonává většina lidí, aniž by měla pocit, že je někdo nutí k nesmyslnému cvičení. Klasickým příkladem je čištění klecí ptáků, prostorů určených pro malé hlodavce a samozřejmě venčení psa. Výše uvedené příklady jsou asi známé každému. Trochu stranou již stojí česání psa nebo kočky, které dovede procvičit pochroumané zápěstí stejně tak jako cviky prováděné se speciálními zdravotními pomůckami za pomoci odborných pracovníků.

Oblast psychická je s oblastí fyzickou velmi úzce propojena.

Nemocný nebo handicapovaný člověk se cítí, často má i pravdu, vyhoštěn z lidské společnosti. Navázání vztahů se pro něj může stát závažným problémem. Zvíře může mít v této oblasti opět dvojí význam. Člověk si k němu může vytvořit jakousi náhradní citovou vazbu a také prostřednictvím zvířete dokáže často navázat kontakt s jinými lidmi.

text: Ivona Svobodová, Vladimíra Tichá