K výkonu zooterapie lze využít různé druhy zvířat:
- Drobní hlodavci a králíci, křeček, morče, potkan, činčila, králík. Malá zvířata, křeček, morče jsou využívána zvláště u dětí, u autistických pacientů je dosahováno pozitivních výsledků. Větší zvířata naleznou uplatnění v domovech seniorů, či stacionářích. Kontakt lidské ruky a hebkého kožíšku navozuje u pacientů libý pocit a zlepšuje jak náladu tak schopnost pohybu rukou.
- Kočky, pomalu se rozvíjí samostatný obor zvaný felinoterapie. Využití je obdobné jako u hlodavců s tím rozdílem, že kočka je komunikativnější a pro řadu lidí navozuje možnost náhradních sociálních vztahů.
- Psi, jejich využití bývá u nás označováno jako canisterapie a je mu věnovaná samostatná část tohoto povídání.
- Hospodářská zvířata, patří do oblasti, kdy péče o ně je fyzickou rehabilitací a zodpovědnost za ně velkým hnacím motivem. Bývají zakládány různé farmy, kde se klienti starají o kozy, ovce či skot. Podobné vyžití nabízejí i některé zoologické zahrady v podobě kontaktních zookoutků.
- Koně, hiporehabilitace je obor, který má svoje jasně daná pravidla a v rámci zooterapie je asi oborem nejlépe propracovaným. Skýtá mnoho možností od klasické rehabilitace, přes citový vztah ke zvířeti až po možnost např. výletů, které může kůň imobilnímu pacientovi poskytnout. Je třeba si uvědomit, že to nemůže být kůň jakýkoliv. Vždy je to zvíře, které je pečlivě a přísně vybíráno.
- Ostatní zvířata, hodně se hovoří o delfínech a jejich schopnosti se vcítit do lidských problémů. Na semináři o zooterapiích, který se konal v červenci 2004 v Brně, zazněl velmi zajímavý příspěvek o využití lam v domovech seniorů.
Využití psa v oblasti rozvoje osobnosti canisterapie, obor využívá psa jako terapeutický, nebo lépe rehabilitační prostředek.
Obsáhne v podstatě všechny věkové kategorie lidské populace od malých dětí přes pubescenty, lidi středního věku až po seniory.
Konkrétní využití psa musí odpovídat potřebám klientů a využívá se tam, kde je třeba pomoci v oblasti:
- jemné motoriky, (pamlsek, který klient vezme do prstů a podá psovi,
- hrubé motoriky, hozený míček,
- řeč, (je třeba psa oslovit nebo mu dát povel,
- rozvíjení smyslů, klient navléká psovi obojky různé barvy,
- pohybu, člověk po mrtvici se díky psovi odváží k prvním samostatným krokům,
- prohřívání postižených částí těla, tak zvané polohování, kdy teplo psího těla působí na postiženou část člověka,
- psychických problémů, týrané dítě řekne psovi věci, které by dospělému terapeutovi nikdy neřeklo,
- učení, hyperaktivní děti jsou schopné po hodině prožité se psem absolvovat bez větších problémů výuku,
- sociální, návštěvní činnost v domovech pro seniory, často je pes a jeho pán jedinou pravidelnou návštěvou.
Uvedené příklady jsou jen drobnou ukázkou toho, kde pes může pomoci. Detailní probrání všech možností canisterapie by zabralo jeden samostatný semestr.
Je nutno si uvědomit, že i v tomto oboru je naprosto nezbytné dodržovat určité zásady a pravidla.
Stejně jako ve všech oblastech zooterapie i v případě psů platí, že péče o klienta by měla být cílená, pod odborným dohledem a o průběhu i výsledku by se měla vést přesná evidence. V canisterapii pracuje tým, který tvoří terapeut, psovod a pes. V řadě případů je tým pouze dvoučlenný, protože psovod je zároveň i terapeutem.
Pokud si tým rozdělíme na jeho jednotlivé činitele, jasně nám vyplynou úkoly jeho lidských členů, terapeut nebo speciální pedagog na základě znalostí fyzického i psychického stavu klienta rozhodne, na co práci se psem zaměřit, ve spolupráci se psovodem by pak měli stanovit postup praktického cvičení, odpovídající odborné znalosti a také zájem o spolupráci by měl být samozřejmostí všech zainteresovaných.
Důležité jsou pocity klienta.
Není možné používat při zooterapii potkana u dámy, která z něj má panickou hrůzu, stejně jako není možné sáhnout po psovi velkého plemene v případě malého dítěte, které se psů, zvláště velkých, bojí.
text: Ivona Svobodová, Vladimíra Tichá
