Skupina II. Pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarský salašnický pes

Pinčové a knírači jsou plemena velice temperamentní, inteligentní a učenlivá.

Proto jsou to dnes nejčastěji plemena sportovní či služební. Většina z nich jsou však psi poněkud ostřejší než ovčáci a při výchově a výcviku vyžadují pevnou ruku a zkušenějšího výcvikáře. Mezi pinče patří pinč německý, malý hladkosrstý pinč „ratlík“, největším ze všech pinčů je dobrman.

Knírači se chovají ve třech velikostních rázech.

Podle kohoutkové výšky rozeznáváme knírače malé, střední a velké. Plemeno malý knírač je nejpočetnější nejen co do počtu zapisovaných štěňat ale i do počtu barevných variet. Malí knírači mohou být černí, pepř a sůl, černostříbřití a bílí. Střední a velcí knírači se vyskytují jen jako černí nebo pepř a sůl. Malí knírači se velmi dobře uplatňují u policie a celní správy jako psi pro speciální pachové práce, zejména na vyhledávání drog, zbraní a pašovaných cigaret.

Molosssoidní plemena se nám dochovala prakticky v nezměněné podobě již od antických dob.

Psi typu mastila, zápasili v arénách s africkými šelmami či gladiátory. Stejně tak je starověké armády využívaly jako psy vojenské a válečné. Poprvé s válečnými psy přišla Asyrská armáda, psí těžkooděnci nesli na hřbetě nádoby s hořící smůlou a vbíhali pod břicha koním znepřátelených armád a působili paniku. Již svým původem jsou to zvířata vhodná pro ostrahu, kteří odrazují možného zloděje už jen svým vzhledem. Tato plemena nevyžadují pro rozvoj svých přirozených schopností žádný speciální výcvik, nutností je však důsledná výchova k poslušnosti a respektování majitele již od štěněčího věku. Plemena obrovských molossů bývají v porovnání s jinými psími plemeny krátkověká, je zde mimo jiné například i velká plemenná dispozice k torzím žaludku. Nejtypičtější představitelé, anglický mastif, neapolský mastin, bordeauxská doga, bulmastif, brazilská fila, cane corso.

text: N. Šebková