pyrenejský horský pes

Pyrenejský horský pes je ve své zemi původu ve Francii nazýván „patou“.

Tito velcí psi byli ochránci stád dobytka a ovcí. Byli zde proto, aby chránili stáda před zloději, vlky a medvědy. Na ochranu proti útokům nosili železný obojek široký až 9 cm s trny 3 cm dlouhými. Uplatnili se také jako hlídači na hradech, zámcích a u městských hradeb. Jeden dokument vypráví i o tom, že patou zachránili krále Karla IV. před útokem býka. Na původ plemene je několik názorů – jedni se domnívají, že jsou potomkem tibetské doby, jiní že pochází se střední Asie (Sibiř) a přišli na západ s Kelty. Další názor je, že patou přivedli do Pyrenejí Římané. Ale v každém případě se jedná o velmi staré plemeno psů. V již bližší historii byl patou psem králů. Kdo měl majetek a postavení, musel mít tohoto psa. To byla 2.polovina 17.století. Až do Francouzské revoluce plnil dvě rozdílné úlohy: hlídal stáda v Pyrenejích, ale také dělal společnost smetánce. Psi z této doby jsou popisováni jako bílí s šedými nebo žlutavými skvrnami. Nejednotnost plemene je téměř nasnadě. V 2.polovině 19.století jsou popsány dva typy :
1. s širokým čenichem, mírně kudrnatou srstí a černými plotnami,
2. s zašpičatělým čenichem, hustou hedvábnou srstí, s šedými nebo plavými znaky na hlavě a na uších. Tento typ je označován za nejkrásnějšího ze všech hlídacích psů ve Francii.
Čistokrevný chov začal koncem 19.století, a to se patou ve své domovině vyskytoval již velmi zřídka. Tento stav byl způsoben úbytkem škůdců stád (vlků a medvědů). Přesto byl vystaven na 1. francouzské výstavě psů. V roce 1907 byl založen Klub pyrenejských psů a konkurenční Pastour Club, každý s vlastním standardem. Velkou ránu chovu způsobila 1. světová válka. Po válce se ale pokračovalo. Ještě ve 30. letech se rozcházely názory na barvu a velikost a další chov byl viděn značně pesimisticky. Naštěstí se tyto předpovědi nesplnily a patou nezmohla ani 2. světová válka.

Citace z knihy Hanse Räbera – Plemena psů

Velký, impozantní, mohutně stavěný pes s přirozenou elegancí v pohybu.

Velikost: psi:70-80 cm, feny: 65-75 cm,minimální váha psi: 50 kg, feny: 40 kg
Srst: dlouhá a hrubá s bohatou podsadou velmi jemných chlupů, na krku a na ocase se povoluje lehké zvlnění
Barva: bílá nebo bílá s šedými (jezevčími nebo vlkošedými), světle žlutými nebo oranžovými skvrnami na hlavě, uších nebo u kořene ocasu, někdy i po těle. Znakům v barvě jezevčí šedi se dává přednost.
Ocas: dosahuje k patní kosti, je huňatý a tvoří prapor. V afektu je nesen vysoko a je silně zatočený – dělá přemet nad hřbetem „arroundera“.
Další znaky: mandlové, velmi tmavé oko, malé trojúhelníkové uši přilehlé k hlavě, prostorný hrudník, rovný hřbet.

Péče o srst: Pyrenejové mají srst s jemnou podsadou a dlouhými pestíky.

Nevyžadují nijak přílišnou péči, jen je třeba pravidelně jim vyčesávat chlupy za ušima a na zadních nohách (kalhotky), kde má srst tendenci tvořit „dredy“. Zejména v době línání je třeba těmto partiím věnovat zvýšenou pozornost.

 Psi mají samočisticí srst, proto se nedoporučuje nadměrné koupání. 

 Charakteristickým znakem tohoto plemene jsou paspárky na zadních končetinách.

Drápy, které tam vyrůstají, je nutné podle potřeby zastřihovat. Pokud má pes dostatek pohybu, drápy na předních i zadních končetinách se stříhat nemusí – obrousí se samy.

Pyrenejové jsou v podstatě pohodoví a snadno zvládnutelní psi,

ale majitel jim musí hned od počátku vymezit hranice chování tak, aby se pes stal příjemným společníkem a vítaným členem rodiny. Důsledný, trpělivý a vlídný postoj majitele při výchově mladého psa je velmi důležitý pro jeho duševní vývoj, přičemž je nutné, aby na výchovu psa měla rodina jednotný názor. Křičením nebo fyzickými tresty u tohoto sebevědomého a samostatného plemene ničeho nedocílíte. Je lepší jeden pokyn víckrát zopakovat, pyrenejové jsou chytří a brzo pochopí, co se od nich žádá. Snadno se snesou s dalšími zvířaty v domácnosti, a pokud vyrůstají s dětmi, stanou se jim nejen dobrými společníky, ale i spolehlivými ochránci.

  Pyrenejové jsou pastevečtí psi a mají v genech zakódovanou nutnost volného pohybu. 

Tyto psy nelze chovat v kotcích nebo uzavřené v jinak malých prostorách. Pokud pes nemá dostatek volnosti, špatně se to projeví na jeho psychickém stavu. Nevyžadují sice denní pracovní zatížení jako třeba tažní nebo lovečtí psi, ale zase to nejsou v žádném případě „gaučáci“. Dostatek volného pohybu na zahradě a procházka s páníčkem, to jim stačí ke spokojenosti a dobrému vývoji. U štěňat je třeba dbát, aby pejsek nebyl nadměrně zatěžován. Jedná se o velké těžké plemeno, kde přílišné zatížení u štěněte může vést k trvalému poškození kloubů.

 Pyrenejové se dožívají v průměru 10ti – 12ti let, 

při dobré péči i déle. Je to nepřešlechtěné plemeno, kde feny bez problémů zabřeznou a porodí kvalitní potomstvo. U čistokrevných jedinců je k uchovnění nutný rentgen na DKK (dysplazie kyčelního kloubu), takže pokud si pořídíte štěně, kde oba rodiče mají DKK 0/0, je předpoklad, že ani jejich potomek nebude touto chorobou trpět.

Toto plemeno, v Čechách donedávna málo početně zastoupené, získává stále více stoupenců a obdivovatelů pro svou mimořádnou povahu a atraktivní vzhled. Těší nás to, pyrenejové si to zaslouží.

Marie Zrebená   absolon.estranky.cz