německá doga
Za domovinu německých dog je pokládáno Německo.
V jejich žilách ale koluje krev předků, kteří se pohybovali v tibetských Himalájích. Těmto předkům německých dog a všech dogovitých psů se říkalo tibetské dogy. Tibetské dogy se vyznačovaly mohutnou stavbou těla, hustým osrstěním, širokou lebkou a svislýma ušima. Jejich úkolem bylo hlídat dobytek, být karavanním soumarem, lov turů, jaků a dalších velkých zvířat. První písemná zpráva o tibetských dogách pochází z roku 1121 př. n. l. 
Tibetská doga se postupně dostala i k sousedícím národům. A tak začalo postupné šíření do dalších končin. To vedlo k postupnému přikřížení dalších druhů psů a vzniku různých rázů dogovitých psů. Šlechtou byly německé dogy chovány k lovu nebezpečné zvěře. To bylo důvodem nezbytnosti tak velikého vzrůstu, impozantní síly, obdivuhodné rychlosti a dostatečné obratnosti. Nebylo výjimkou, když šlechta vlastnila i stovku jedinců. Mezi neurozené vrstvy společnosti se lovecké dogy dostaly až po příchodu palných zbraní, čímž postupně ztrácely dogy na své důležitosti. Náhle nebylo potřeba vlastnit tak veliké lovecké psy. A tak se pomalu stávaly psy společenskými a strážnými. Jejich síla byla využívána k tahu např. řezníky. Chovem dog se proslavil říšsky kancléř Otto von Bismarck. V té době se doga vyskytovala ve více barevných rázech. Na jihu Německa převažovali černé skvrnité dogy a naopak v severním Německu to byly modré a žluté dogy. Hlavní znaky plemene byly definovány roku 1880 v Berlíně, od těch současných se výrazně lišily tvarem hlavy, celkovým formátem i paletou barev. V České republice má chov německých dog tradici trvající déle než 80 let. Klub německých dog byl založen v roce 1929.
Beze sporu dogy patří mezi největší psí plemena vůbec.
Psi dosahují kohoutkové výšky min. 80 cm, feny mají aspoň 72 cm. Maximální výška se neuvádí, žádoucí jsou co největší psi. Německá doga je sice veliká a silná, ale zároveň se vyznačuje vznešeností a elegancí. Formát těla je u psů kvadratický, u fen může být trup o málo delší než kohoutková výška. Ocas je vysoko nasazený a středně dlouhý. Hlava musí působit hranatě a mít výrazný stop. Oči jsou středně velké a co nejtmavší barvy (u modrých a skvrnitých dog je přípustné i světlé oko). Krk je poměrně dlouhý a přitom elegantní, nesmí na něm být volná kůže. Srst je krátká, hustá a hladce přiléhající. Německé dogy se chovají v pěti barvách – černá, modrá, žlutá, žíhaná a skvrnitá. Tyto barvy se ale spojují do tří barevných variet. 1) Žlutá a žlutě žíhaná má srst barvy zlatožluté až tmavě žluté. Ideální je tmavá maska. Černě žíhané dogy mají silné černé žíhání na žlutém podkladě. 2) Černá a skvrnitá má srst sytě černou, mohou se vyskytovat malé bílé znaky. Skvrnité doze se říká také harlekýn, taková doga je bílá a poseta nepravidelně rozmístěnými černými skvrnami. 3) Modrá doga je ideálně ocelově modrá bez odstínu dožluta nebo dočerna. Malé bílé znaky a světlejší oči jsou přípustné. Krom těchto 3 variet existují ještě dogy plášťové a plášťový tygr, které patří k černobíle zbarveným dogám. Tyto dva typy se ale uznávají pouze v některých zemích. Chov barevných variet probíhá odděleně a nemělo by docházet k jejich vzájemnému křížení. Hmotnost německých dog se zpravidla pohybuje v rozmezí 55 až 85 kg. Záleží na pohlaví, kohoutkové výšce a celkové stavbě těla.
Německá doga je díky svým rozměrům poměrně náročná na prostor a vyžaduje dostatek pohybu při dlouhých vycházkách.
Mají rádi běhání na volno a dovádění v přírodě. K odpočinku by měli mít k dispozici měkké ležení, aby na tvrdém podkladě nedošlo ke vzniku otlaků. Srst není náročná na péči. Větší pozornost je jí nutno věnovat v době línání. Zástupci tohoto plemene velice rychle rostou. Z tohoto důvodu je potřeba jim věnovat v období vývinu maximální možnou péči. Naprosto nezbytná je kvalitní a vyvážená strava, ideálně s upraveným složením pro veliké psy. Taková investice se mnohonásobně vrátí v následujících letech, předejdete tak mnoha zdravotním problémům. Pohyb by se neměl přehánět, aby se mohly formovat zdravé kosti, šlachy a svaly. Tito psi se nehodí do boudy, jsou velmi vázáni na svou rodinu a také mají rádi pohodlí. V domácnosti ovšem musí být pro tak velikého psa dostatek prostoru. Pokud se pes vydovádí venku, tak nemá potřebu doma vymýšlet lumpárny a chová se klidně. Jsou velmi citlivé na intonaci hlasu, proto se při výchově neuchylujte k tvrdému výcviku. Nejlepších výsledků dosáhnete pomocí odměn a vlídného hlasu. Jsou dostatečně inteligentní a brzy pochopí, co se od nich vyžaduje. Německé dogy jsou zatížené dědičnými chorobami stejně jako všechna plemena. Nejčastěji se to týká dysplazie kloubů, torze žaludku v důsledku přejedení a následného nadměrného pohybu a hluchota u skvrnitě zbarvených dog.
Původně lovecký pes dnes zaujímá pozici téměř výhradně rodinného psa.
S těmito psy se ale lze účastnit soutěží poslušnosti. Díky výbornému čichu by se mohli uplatnit i jako stopovací psi. Dogy se chovají velmi přítulně ke své rodině, kterou nade vše miluje. Velice důležitá je důsledná výchova a nezanedbaná socializace, neboť nevychovaný pes takových rozměrů může způsobit velké problémy. Správně vychovaná německá doga je klidná, inteligentní, zvědavá, rozumná a věrná svému pánovi. Jsou to impozantní hlídači, kteří zbytečně neštěkají. K neznámým lidem se chová rezervovaně, ale nikdy ne agresivně. Rodinné přátele vítají s nadšením. S dětmi většinou vychází dobře a stejně tak s jinými domácími mazlíčky. V obou případech ale platí, že s nimi musejí být obeznámeni již v době socializace. Pro dogy je typická pozdější psychická vyspělost. Dospělými se stávají až kolem druhého roku života. V pubertě, která bývá okolo jednoho roku, se dogy mění v tvrdohlavce, kteří zapomínají na svou hrdost a vznešenost. Po vyspění se dogy opět uklidní a stanou se z nich milá a poslušná stvoření. Jsou to impozantní společníci, kteří právem budí obdiv kdekoliv se objeví. I přes svou velikost působí velmi elegantně a vznešeně.
text: Romana Kastlová foto: fotozuza.com
