Skupina IV. Jezevčíci

patří k nejoblíbenějším a nejrozšířenějším plemenům malých loveckých psů.

Podle lovecké upotřebitelnosti jsou zařazeni do skupiny norníků, 

ale používají se i při práci na povrchu na dohledávání spárkaté zvěře, práce na barvě, a i jako honiči při naháňkách na černou zvěř v těžko přístupném terénu a i jako slídiči při lovu drobné zvěře. Jezevčík je odjakživa pro své výjimečné vlastnosti, pro svou povahu a přítulnost, velice oblíbeným psem.Standardy F.C.I. podle druhu osrstění rozlišují jezevčíky hladkosrsté, dlouhosrsté a drsnosrsté.

Nejpůvodnějším jezevčíkem, který byl u nás nejpočetněji zastoupen za první republiky byl právě jezevčík hladkosrstý. 

V sedmdesátách letech vedl v oblíbenosti podle počtu zapisovaných štěňat jezevčík dlouhosrstý a od osmdesátých let až do současnosti vedou co počtu zapisovaných štěňat jednoznačně jezevčíci drsnosrstí. Hladkosrstých je dnes minimum. Jezevčíci se rozdělují podle celkové hmotnosti a obvodu hrudníku do tří velikostních rázů na standardní, pes okolo 7 kg a fenka okolo 6,5 kg, trpasličí, pes do 4 kg a fena do 3,5 kg, s obvodem hrudníku do 35 cm a králičí, pes i fena do 3,5 kg hmotnosti a do 30 cm obvod hrudníku.

Největším zdravotním problémem jezevčíků je jejich dlouhá páteř. 

Nejsou-li však jezevčíci obézní, většinou netrpí obrnou jezevčíků a mohou se dožít i poměrně vysokého věku, a to i nad 15 let. Někteří chovatelé jako prevenci výhřezu meziobratlové ploténky doporučují jezevčíky nenechávat příliš běhat po schodech ale raději je nosit.

text: N. Šebková