Buldoci jsou řada plemen,

která mají v dědictví býčí zápasníky a dogy nejasného původu a z toho vycházejí dnešní moderní buldočí plemena, která jsou vytvořena prostřednictvím šlechtitelských programů.

Tito britští bojoví psi jsou původem ze dvou typů psů, z větší dogy, hlídacího psa a menších psů používaných k pasení a ochranu dobytka. 

V době populárních býčích zápasů, naopak od ostatních psích plemen, které útočí zezadu, co preferuje většina psích plemen, bylo plemeno buldok vybráno pro své zvláštnosti, útočení na býčí nos, aby se na něj pověsili, aby sevřeli a nepustili. Tuto skupinu psů poznáte na první pohled, mají velkou hlavu, silné tělo kvadratického tvaru, mají zkrácené čenichy a silné čelisti s dolním předkusem. Jejich tvrdý a divoký výraz předznačuje jejich dominantní a houževnatý charakter, jejich temperament s velkým srdcem z nich dělá skvělé hlídací psy se skvělou poslušností.

Mají vysokou toleranci k bolesti a jsou nebojácní,

ve své smečce jsou tolerantní a hodně toho vzhledem k jejich odolnosti snesou. Vyžadují dobrý výcvik a správné vedení, pak fungují přesně, co má i svá negativa, nejsou vhodní pro nezkušené a roztržité. Při hlídání neštěkají, čím vetřelce neupozorní. Jsou trpěliví a tolerantní k dětem, ale neznamená to, že dítě a pes mohou zůstat bez dozoru.

Ale historicky se jednalo o pracovního útočícího psa, který obstarával práci u dobytka, pomáhal při práci řezníkům zvládat dobytek na jatkách. Tenkrát psi využívali a vedli ke kratochvílím šlechty a pánů, jak je to zmiňováno z historického původu, k psím zápasům v arénách s býky, medvědy a divokými zvířaty a jeho nasazením ve válkách, jako válečného psa. Také se používal ke štvaní divoké statné zvěře a šelem. Jedny z prvních zmínek jsou o původním, již zaniklém plemeni Alants se objevilo i v zemích s politickými vazbami na Anglosaská království a Řím, jako Francie, Španělsko, Kuba… Stačí trošku přečíst z historie, jeho přímým následníkem je Bordeuxká doga. Vždy šlo o mohutného ošklivého psa, přes sto kilo, s ohromnou tlamou, krátkým čenichem, malými uchy, velkou hlavou, siným krkem se svalnatým tělem, s tenkým ohnutým ocáskem, pozoruhodným jeho odvahou a prahnutím napadnout, vedeného k boji s velkými a divokými zvířaty. Praktiky se objevuje takový pes v různých historických publikacích, hrách, na obrazech a mincích.

Slovo buldok se poprvé objevilo v roce 1632

v dopise od pana Prestwich Eatona žijícího v San Sebastian ve Španělsku směřovaného svému příteli George Wellingham ze St Swithin Lane v Londýně, ve kterém ho žádá, aby mu byli posláni dobrý Mastive a dva dobré buldoky, v němž je poprvé buldok je zřetelně odlišen od mastifa. Mimořádně svalnaté tělo, na krátko střižené uši, černé čenichy, velké svěšené pysky a hluboké a velké krátké nozdry ukončené příčnou rýhou k obličeji. V obličeji byli pomačkaní, za hlavou měli hluboký dvojitý lalok a velmi silný a svalnatý krk, silně svalnatá ramena, silné a lehce široké přední nohy, široký a hluboký hrudník, žebra kulaté a silné bedra, velké zadní nohy. Od té doby začala klesat ramena, a bedra stoupat. Pánevní končetiny byly tenčí, v porovnání s hrudními končetinami podstatně vyšší.

Původní buldok následuje dobu přistěhovalců a cestovatelů po celém světě,

proto jsou přizpůsobeni k místním pracovním a životním podmínkám, jako americký buldok nebo francouzský buldoček a Bostonský  buldok, kteří jsou přizpůsobeni stísněným obydlím dělnické třídy a přistěhovalcům, a jsou kříženi s místními plemeny pro posílení specifických dovedností.

foto: Zuzana Landnerova   fotozuza.com