Vlčáci

Jde o psy typickým s vlčím vzhledem, bez rozdílu k jaké skupině psů kynologických spolků náleží, jde o psy širokou veřejností tak nazývanou. Jedná se o formálně vytvořenou kategorii, kde jsou ovčáci a původní primitivní psi s vlčím vzhledem a plemena s předky s vlčím vzhledem, v některých zřetelích se mohou lišit, ale mají plno společných rysů, ve stavbě těla, ovladatelnosti a inteligence.

Nejznámější je tradiční německý ovčák

s krátkou srstí a černým nebo šedým s pálením, ale barevných variet má více. Bílé barvy ve Švýcarsku, Holandsku jsou považovány za samostatná plemena.

Německý ovčák, belgičtí ovčáci a holandský ovčák, chodský pes, se odvíjeli ze starých kontinentálních ovčáků, v roce 1800 byli všichni ovčáci zváni jako kontinentální. Čtyři samostatná belgická ovčácká plemena malinois, groenendael, tervueren a laekenois, jsou si navzájem odlišní.

Americko-kanadský bílý ovčák, bílý německý ovčák a bílý švýcarský ovčák je jedno a totéž.

Barva bílá nebyla u původních německých ovčáků nic neobvyklého, ale chovatelé se obávali albinismu a rizika genetického zdraví, na výstavách to byly diskvalifikační vady a na základě kampaní chovatelů v Německu proti bílé barvě tato rozmanitost z Evropy vymizela. Nedávné genetické výzkumy ukázaly, že bílá barva srsti s albinismem u německých ovčáků nijak nesouvisí. Pro chov bílého německého ovčáka byl v roce 1969 založen v USA klub  a v roce 1977 chovatelé založili klub internacionál. Brzy na to se bílí němečtí ovčáci objevili v Evropě a s uznáním jako samostatné plemena v Nizozemsku, Dánsku a Švýcarsku a z tohoto důvodu jsou také známá jako bílý švýcarský ovčák. Někteří kynologové považují bílé německé ovčáky za samostatné plemeno, ale mnoho naopak nepodporuje oddělení bílého od plemene německého ovčáka. Bílý německý ovčák má normálně zbarvené oči, nos i víčka a podložku, jediný rozdíl je bílá barva srsti. V ideálním případě má být srst čistě bílá, ale barvy od špinavé bílé až po velice světle hnědou jsou přijatelné.

K místním kreacím německého ovčáka patří čínský Kunming,

v Pekingu v roce 1950 jde o křížení, místních psů s německými ovčáky, vlčí pes pro vojenské účely. A běloruský ovčák známý jako východoevropský ovčák, je snaha Sovětského svazu v roce 1930 přikřížit k německému ovčákovi místní plemena ruské laiky a středoasijského ovčáka s cílem zlepšit přirozenou schopnost německého ovčáka odolávat chladu.

Novější plemeno Shilohského ovčáka nemělo cílem vytvořit nové plemeno ovčáků,

ale šlo o udržení starého typu německého ovčáka, jakého si pamatovala z dětství, jako velkého rodinného společníka, mimořádné inteligence, fyzicky i psychicky dobrého ladění, americká chovatelka Tina Barber. Byla německého původu, v roce 1962 jí bylo pouhých čtrnáct let, kdy začala svůj chovný program, kdy k zakládající linii Shilohské populace vysokých dlouhonohých ovčáků byli přikříženi starý württembergský ovčák, s cílem zlepšit velikosti kostí a kvalitu kyčle a přidána krev malamuta pro zlepšení kostry a zvětšení plemene.

Saarloosův vlčák, československý vlčák, American Tundra Shepherd Dog a lupo italiano

i když se liší vzhledem, jsou to kříženci německých ovčáků s vlkem, někteří byli původně experimentálními plemeny a tvoří tak samostatnou skupinu, vykazující fyzické vlastnosti vlka i psa v různých kombinacích a v různých stupních. Často jsou větší než vlk a pes, z něhož byli původně odchováni, jde o heterózní efekt. Cílem bylo vytvořit takového domácího nebo služebního, cvičitelného superpsa s velkou sílou, větší výdrží a lepšími smysly čichu i sluchu, z vlka a z německého ovčáka, aby byl blízko původním psům bez genetických vad a onemocnění a dostatečně a byl dostatečně krotký, k využiti pro vojenskou nebo policejní práci. V roce 1921 došlo k vyšlechtění Saarloosova vlčáka přikřížením kanadských vlků, zvyklé žít ve smečce, později v roce 1950 československého vlčáka přikřížením karpatského vlka, který je obezřetný a samostatně lovící a American Tundra Shepherd Dog s velkým vlkem polárním, lovícího velkou zvěř a v roce 1966 Lupo Italiano přikřížení vlka obecného, který se nejvíce podobá německému ovčáku, loví v noci ve smečce. Lupo Italiano nejsou k volnému prodeji a v Itálii je využívají pouze ke služebním úkolům, při záchranářské činnosti, pomáhají u lesní stráže a katastrof.

V tamaskan a utonagan psi jsou kříženci s vlčím vzhledem,

ale bez příměsi přímé vlčí krve. Utonagan je směs německého ovčák, malamuta a sibiřských husky a čtyř psů neznámého původu. A tamaskan pochází  z křížení eskymáckých psů s utonaganem, dále je zkřížen s finskými husky, se psi chované k tahání saní v extrémně nízkých teplotách.

Vlčáci také jako špicové, některá severní plemena

jako aljašský malamut, sibiřský husky, ruská plemena laiky, jako západosibiřská lajka, východosibiřská lajka, Karelo-finská a ruskoevropská lajka a  skandinávská plemena, norský losí pes, švédský losí pes a původní japonská plemena Shikoku-inu a Kai-inu, jsou také psi vlčího vzhledu, s exteriérem arktického vlka. Jejich přesný původ je nejistý, ale panuje shoda v tom, že za posledních 5000 let je přidána, ať už úmyslně i neúmyslně, vlčí krev a od vlka se liší zatočeným ocáskem, typickým pro špice.

foto: Aneta Jungerová aneta-foto.com