Švýcarští salašničtí psi

pochází z dogy a do Švýcarska přišli za dob Římské říše. V době neolitu se na vzniku těchto plemen pravděpodobně podíleli pyrenejský horský pes, bordeauxská doga, španělský mastin, původní psi západní a střední Evropy a psi Féničanů. Prapůvodní psi měli krátkou i dlouhou srst. Byli ve zbarvení červeno-bílém, černém s pálením nebo tříbarevném. 

Až na počátku 19. století byli tito jedinci uznáni jako samostatná plemena a nazvána podle regionu jejich vzniku. Do roku 1908 byl velký švýcarský salašnický pes stále považován za krátkosrstou verzi bernského salašnického psa. U menších appenzellský a etlenbušský salašnických psů a nebyl dokonce dělán žádný rozdíl až do roku 1913.

Salašnictví je odjakživa pevnou, neodmyslitelnou součástí horského zemědělství v alpském regionu

a psi byli selektivně chováni pro každodenní práci alpských pastevců, kteří byli zodpovědní za stáda sedláků z údolí na horských pastvinách Alp, krávy byly paseny až do nadmořské výšky 2000m a ovce do výšky 3000m.n.m. Bez těchto výkonných psů by sami nezvládali pasení, dojení dobytka a výrobu sýrů na salaších. Proces trval celé léto, do konce září museli dobytek z výšin nahnat zpět do sedláckých chlévů v údolí, hlídání stád a tahání vozíků, při dopravě mléka a sýrů na trh a při přemísťování dobytka a ani obchodování s dobytkem a práce řezníků, by se bez pomoci švýcarských salašnických psů neobešel.

Plemena švýcarských salašnických psů mají rádi pobyt venku, svobodu a otevřený prostor.

Vyžadují pohyb, rychle se učí a nebývají dominantní vůči lidské smečce. Zpravidla dobře vychází s dětmi a nemají problém ani s ostatními psy a zvířaty. Psi se hodí pro sportovně založené lidi s pevnou rukou, s citem pro chov a důsledností, nejen kvůli usměrnění jejich vrozené hlasitosti štěkání.

Appenzellský salašnický pes, také známý jako horský pes, je univerzální honácký a společenský pes. Svalnatý, ale ne masivní, dobře stavěný a hluboký hlas z něj dělá působivého hlídacího psa. Je jediným z rodiny švýcarských salašnických psů se stočeným ocasem nad hřbet, co naznačuje původ u špiců. Jedná se o zdravé plemeno. Problém může působit, že rádi štěkají. Jde o plemeno nevhodné k chování v bytě, ve městech a jejich rušných předměstích, mají silné ovčácké instinkty, rádi běhají a vyžadují pohyb a zaměstnání nebo velice dlouhé svižné a pestré vycházky s pohybem všeho druhu.

Bernský salašnický pes se původně choval k nahánění dobytka a přepravě mléka. Byl hlídač pozemků a majetku, je poslušný a rychle se učí. Ze čtyř salašníků má jako jediný dlouhou srst. V Evropě a Americe se těší velké oblibě, která stále stoupá, s tím je spojený i počet psů vyšlechtěných z původních malých genetických základů, tím se bohužel docílilo i vyšší náchylnosti ke zdravotním problémům. Pes je nevhodný k chovu v bytě, štěňata dospívají delší dobu než u jiných plemen. Nejsou dominantní, k cizím jsou přátelští, dobromyslní a pozorní, ale potřebují pevné jemné vedení.

Entlenbušský salašnický pesje krátkosrstý příbuzný bernského salašnického psa. Příklad čistě vedeného chovu plemene, které není uznáno všemi chovatelskými kluby. Je ze všech nejmenší a nejméně zastoupeným ze všech salašnických plemen. Má tendenci se hodně vázat na své majitele. Nejspokojenější je, když má možnost trávit celý den se svojí rodinou. Bez každodenního zaměstnání potřebuje alespoň hodinu pohybu a cvičení. Má rád práci, brzy se naučí užitečné úkoly. Dobře hlídá a štěkáním hlásí příchod cizích nebo známých lidí. K cizím je rezervovaný, potřebuje včasnou socializaci a nehodí se k chovu do bytu.

Velký švýcarský salašnický pes je největší a nejtěžší ze švýcarských horských psů.  Je vytrvalý s robustní silnou postavou a má dobře osvalená stehna. Původně byli používáni k tahu vozíků a pravděpodobně i přispěli k vývoji svatobernardského psa a rotvajlera. Chovem v bytě nenaplníte jejich přirozené potřeby volného pohybu, i když velice lnou k rodině. Obecně dobře vychází s dětmi a s ostatními domácími zvířaty, nejsou agresivní. Jsou to horliví hlídači s hlubokým pronikavým štěkotem. 

text:  MVDr. Romana Kastlová  chk-gremleens.estranky.cz

foto: Hana Haningerová   foto-psu.cz