Eskymáčtí psi opravdu umějí bojovat s ledním medvědem.
Pes Eskymáků se vynořil ze skupiny vlků z prostředí ve východní Asii a adaptoval se z teplejší Asie na drsné terény zamrzlých končin Arktidy, kde klesají teploty i k mínus padesáti stupňům, kde se Eskymáci spoléhali na jeho schopnosti, když migrovali. Psi tam nenocovali pod střechou, živili se jen sněhem a tulením tukem, stali se vytrvalostními atlety. Eskymáčtí psi do spřežení saní jsou tak malí, aby přežili z mála potravy a tak velcí, aby mohli táhnout těžké sáně.
Eskymácký pes přeměňuje sílu z nohou v sílu tažnou, co mu umožňuje pevná páteř.
Severští psi ve smečce spřežení běží v rytmu a spojují si tak síly, jednou tlapou zůstávají stále na zemi, čímž udržují stabilitu. Spřežení Eskymáckých psů jsou nejrychlejšími pozemními živočichy na dlouhé vzdálenosti a umí uběhnout i šestnáct set kilometrů za osm dní, dokáží uběhnout za den, ekvivalent pěti maratonů. Dnešní Eskymáci se stejně jako jejich předkové můžou spoléhat na jejich smysly, psi se bezpečně orientují, někdy na horizontu není vidět předěl, země pokrytá sněhem splývá s oblohou a psi přesto vědí cestu. Další výhodou spřežení je, když v prasklinách ledu sníh přikrývá ledovou vodu, psi umějí tyto změny ve sněhu pod svýma nohama vycítit a když hrozí nebezpečí, zastaví, protože, když se do ní propadne člověk, tak během několika sekund zabíjí. I psi se sami někdy propadnou do ledové vody a pak se ale celkem snadno dostanou z vody ven, otřepají se a jsou v pořádku.
Člověk, který řídí sáně, přebírá roli alfa jedince,
samci i samice psů ve spřežení spolu soupeří o první pozici, ale v tomto nepředvídatelném prostředí se vyžaduje absolutní poslušnost. Vedoucí ve spřežení je nejspolehlivější pes, provádí povely a udává tempo a v hierarchii smečky nejníže postavený pes je v zadní části spřežení, nejméně respektovaný pes vykonává nejtvrdší práci. Při těžké práci se psi zahřejí, ale v Arktidě není problém se ochladit a na lovištích umějí na mořském ledu vycítit sněhem překryté otvory, označují je, lovci pak ví, kam mají nahodit sítě. Jak lovci pracují, psi stráží, vyhlížejí největšího soupeře, Eskymáčtí psi opravdu umějí bojovat s ledním medvědem, je to jediný živočich, který si na ledního medvěda troufne.
Eskymáci byli dříve na svých psech zcela závislí, dnes je používají k tahání lehkých nákladů,
ale rodiče dnešních Eskymáků cestovali pouze se psím spřežením a brali si na sáně naprosto všechno. Psi jim byli dopravním prostředkem, byli ochránci, nacházeli jídlo, pomáhali, bez nich by Eskymáci nebyli, bez nich by nepřežili. Za tím vším je nepřekonatelná přizpůsobivost a tvrdá přirozená selekce, štěňata se rodí na led a jejich dvouvrstvá srst jim sice poskytuje ochranu, ale přežijí, jen ti nejodolnější. Dnes už Eskymáci ne spoléhají jen na své psy, ale mnozí to stále dělají, psi tuto zmrzlou zem zvládli. Otázkou je, jestli by se to podařilo i lidem, kdyby je neměli. Aby stálo za to, prostředí pro lidi nehostinné Arktidy kolonizovat, ukazuje se tím na zajímavý fakt, že jediný důvod proč lidé žijí v těchto oblastech, jsou psi, protože mají psy.
Dr. James Serrpel, zdroj: NATURE
