Čmeláci jsou zdatní opylovači i sběrači,
umí výborně opylovat i rostliny s dlouhými úzkými kalichy, do kterých včely nedosáhnou a na rozdíl od včel létají i za každého počasí i deště, v chladných jarních dnech účinně opylují, kdy včelky z úlů ani nevyletí. Čmeláci jsou neútoční, mají pevná společenství, která jsou jednodušší, než společenství včel. Čmeláci střední a severní Evropy žijí v jednoletých společenstvích. Hnízda si budují na povrchu v suchém listí, suché trávě nebo nahromaděném mechu, ale i v teplo držících materiálů jako třeba v senících, v úžlabích trámů nebo pod zemí. Hodně hnízdí v opuštěných dírách myší i dalších drobných savců. Občas je vidět čmeláčí hnízdo i ve stelivu prázdné ptačí budky nebo nepoužívaným veverčím hnízdem.
Každý podzim vymřou všechny staré královny, dělnice, samečci i trubci.
Ale před tím než vymřou, jsou mladé čmeláčí matky trubci oplozeny, které se pak před příchodem zimy zavrtají do země nebo do hromady listí, kde zahrabané přečkají zimu, kterou přečká něco mezi 10 – 20% na podzim vylíhlých mladých královen.
Na jaře mladé čmeláčí matky vylézají, březen – květen, a hledají místo pro založení rodu.
Brzy na jaře létají královny nízko při zemi, u stromů a zdí domů a hledají vhodné chráněné místo, kde samička sama postaví buňky a naklade vajíčka, a kam přináší a shromažďuje potravu pro odchov prvních dělnic. Mladá matka neumí stavět hnízda, jen si je upraví, hnízdo musí najít a když nenajde zahyne. Pokud obsadí založené hnízdo jiné královny, jedna z nich bude vyhnána nebo zabita. Uhyne také, když hnízdo promokne nebo když plod matce promrzne. Pro matku je kritický prvotní výběr a dostatek hnízdních možností, kam naklade oplodněné vajíčka, druhou možnost oplození nemá. Po vybrání místa hnízdění se seznamuje s okolím a v dalších několika dnech vypocuje z těla vosk pro stavbu zásobovacího kalíšku a první plodové buňky. Občas vylétá za potravou na několik minut. Do buňky klade 6-10 vajíček, které sama trvale zahřívá na teplotu 29-30°C a za 4 dny se z vajíček vylíhnou v buňce larvičky, jež matka krmí přinášeným a nashromážděným nektarem a pylem. Když larvy dorostou, upředou si samostatné voskové kokony, v nichž dochází už bez krmení k přeměně larev v čmeláky. Od nakladení vajíček se za 3 – 4 týdny zrodí velmi malé dělnice a po pár dnech pomáhají královně s dalším rozvojem čmeláčího společenství, přinášejí nektar a pyl z přírody a poté královna přestane úl opouštět. Postupně se líhne víc dělnic a v hnízdě roste i přísun potravy a jsou dělnice větší a zdatnější. Na vrcholu vývoje společenstva je podle druhu čmeláků v hnízdě několik desítek až stovek dělnic a také závislé na druhu čmeláků se od června do září začínají objevovat pohlavně dokonalí jedinci, mladé samičky a samečci. Samečci se rodí nejen z matčiných vajíček, ale i z vajíček dělnic. Po oplození a vykrmení nektarem a pylem, mladé samičky hnízdo postupně opouštějí a ukryjí se v zemi, kde přezimují v malé komůrce, kterou si vyhrabou. Stejně tak trubci a dělnice postupně opouštějí úl a během podzimu zemřou v přírodě stářím. Některé dělnice spolu se starou královnou zahynou v úlu. Stará královna podle přírodních zákonů nepřežívá do jara a na jaře začne celý cyklus díky přeživším mladým královnám znovu.
Lidé do života čmeláků zasahují stále více,
pěstování monokultur přináší čmelákům ztrátu potravních zdrojů, necitlivou snahou o kultivaci krajiny, obliba sterilních krátce střižených anglických trávníků omezuje možnosti hnízdění a zimování čmeláčích matek. Sekačky trávníků, jsou jejich nepřátelé, a vypalování mezí a stařin, i když se to nesmí, spolehlivě ničí přezimující čmeláčí matky, čmeláčí hnízda i místa vhodná pro jejich budoucí hnízdění. Jak víme, čmelákům škodí používání, chemických prostředků, pesticidů a herbicidů, kdy dochází po aplikaci k úhynu čmeláků. V minulém století byla zaorána většina mezí a remízků, které poskytují útočiště mnoho živočichům a stejně tak zmizely stodoly a sýpky, kde si čmeláci poměrně snadno našli místo pro hnízdění. Ptačí budky, které nejsou pravidelně na podzim po hnízdění ptáků čištěny, čmelákům také neprospívá, jsou tam snadným cílem jejich škůdcům při jejich přezimování.
Čmeláci bez samečků jsou ke své obraně vybaveni žihadlem a kusadly.
Proti škůdcům a vnikajícím do jejich hnízd, jich nepoužívají, není jim to geneticky dáno. Některé druhy čmeláků s vysokým počtem jedinců v rodině, zejména zemní, rokytoví, skalní, zahradní si v pokročilejším stadiu vývoje vyčleňují jednu či děv dělnice jako strážné, zdržující se většinou na česnu. Aktivita strážných se projeví až těsně před zrozením nových královen na konci vývojového cyklu. U silných a zdravých rojů některých druhů, zejména čmeláka rokytového, jsou pak strážní schopni napadat k čmeláčímu úlu se přibližující se obletováním a případně i bodnutím. Také pak útočí v blízkosti svého úlu na cizí čmeláky.
Ochrana čmeláčích rodin před škůdci spočívá proto výlučně na chovatelích. K ochraně včel, polí a zahrad vynalezly laboratoře účinné biochemické prostředky a u čmeláků tomu tak není, doporučované ochranné látky jako petrolej na česno, naftalín vedle česna či včelařské gabonové pásky v úlu proti zavíječi čmeláčímu jsou zde zcela neúčinné.
Postupující vymírání čmeláků, přináší neblahé důsledky. Chovatelé ale mají postupy a prostředky technické povahy, většinou výrobně jednoduché, jež znamenají buď úplnou, nebo alespoň částečnou ochranu před hmyzími škůdci.
A jak můžeme čmelákům pomoci?
Pokud jste šťastnými majiteli pár metrů zahrady, můžete je poměrně snadno přilákat k hnízdění, ale můžou tak pomoci i majitelé dvorku, balkonu nebo lodžie. Základ pomoci čmelákům je výsadba pestré směsi rostlin a stromů, kvetoucích od jara do podzimu. Čmeláci mají rádi hluchavky, květy ovocných stromů a Vrby. Vrby jívy, které pomalu z naší přírody mizí, na jaře brzo kvetou a jsou hlavním zdrojem potravy probuzených královen. Na našich zahradách nebo na záhonku před panelovým domem, třeba i v truhlících by měly kvést hmyzosnubné, medonosné rostliny, včetně i velmi raných, a také jsou vhodné keře a stromy. Jde o bohatý pyl bohatý na proteiny, které potřebuje samička a později dělnice pro nošení potomkům. Nahrazení trávníku za kvetoucí loukou, čmeláci velmi uvítají a louku je dobré nesekat celou najednou, nejen kvůli čmelákům, ale je to výhodou i pro ostatní užitečné živočichy. A louka je potěšením i pro nás všechny díky množství barev květů, na kterých se stále něco děje. To vše anglický trávník nabídne nikdy.
Kdo nemá zahradu, může třeba umístit čmelín a truhlíky s rostlinami květin a keřů na dvorku, nebo ve městě na balkoně. Čmeláci preferují potravní zdroje v blízkosti hnízda, ale i některé druhy jako čmelák zemní si je dokážou najít v okruhu až několika kilometrů a najít cestu zpět na ten správný balkon. Kde je vhodná pastva pro čmeláky, tam se jich i víc zdržuje a kde se jednou sami usadí nebo kde je „usadíme“, a kde dokončili svůj vývojový cyklus, tam se na jaře vracejí k novému hnízdění. Královny zejména čmeláků rokytových a zemních, případně i skalních a lučních, se vracejí k hnízdění do úlků, do míst v nichž se zrodily.
Během pěti měsíců sledování čmeláků,
od začátku dubna do konce srpna na dané lokalitě se nejvíce vyskytovaly čtyři druhy čmeláků, čmelák zemní, čmelák skalní, čmelák luční a čmelák polní. Na jaře i další, čmelák rokytový a čmelák zahradní. Na zkoumané lokalitě v zahradě se pohybovalo okolo 768 jedinců čmeláků a bylo tam během celé sezóny 123 druhů kvetoucích rostlin a této nabídky květin navštěvovali čmeláci pouze 23 druhů.
Z těch nejširší potravní spektrum vykazuje čmelák zemní a nejvíce potravně specializován je čmelák polní. Potravní návyky sledovaných čmeláků se ani v jednom období nijak výrazně nepřekrývaly. Čmeláci podle druhu nejčastěji navštěvovali tyto druhy kvetoucích rostlin:
· čmelák zemní - orlíček, vřesovec, šalvěj, bohyška, hlaváč, oměj, stračka vyvýšená, mahónie
· čmelák skalní - hlaváč kavkazský, zvonek, aksamitník rozkladitý
· čmelák luční - orlíček obecný, zvonek, ostružiník maliník
· čmelák polní - hlaváč kavkazský
Nejnavštěvovanější druhy kvetoucí rostlin všemi druhy čmeláků jsou tyto rostliny orlíček obecný, hlaváč kavkazský, zvonek. Všechny tyto rostliny mají různé odstíny fialové barvy. Z barevných preferencí jednotlivých druhů čmeláků je tedy patrné, že většina druhů upřednostňuje fialovou barvu. Výsadbou podtržených rostlin lze rozšířit potravní nabídku a podpořit tak výskyt čmeláků pro opylování v dané lokalitě. Tak z diplomky: Sylva Jelínková
Miroslav Stuchl připravil výčet druhů pačmeláků a čmeláků vyskytujících se v současnosti na území České republiky.
Přibližně polovina výčtu čmeláků jsou v ČR více či méně hojní a v druhá jsou pak vzácnější, ustupující nebo dokonce vymírající, někteří se vyskytují jen v určitých oblastech biotopů území České republiky. U poloviny uvedených druhů se ví, že jsou více či méně ochotni přijmout k hnízdění čmeláčí úly, u ostatních to lze předpokládat.
U řady druhů čmeláků i pačmeláků se vyskytuje obdobné nebo téměř shodné zbarvení
a u některých druhů zejména čmeláků jsou jen menší či větší odlišnosti v jejich barevnému vzezření, takže jednotlivý druh má několik barevných variet, proto musíme považovat barevné reprodukce jednotlivých druhů za významný však ne za absolutní zdroj jejich rozlišování a ani to nezabezpečí stoprocentní identifikaci. U některých jsou k určení důležité tělesné drobnosti, co je možné za pomoci mikroskopu. Královny téhož druhu jsou vždy největší, samci jsou menší a větší než dělnice. Čmeláčí samice, královny se barevně shodují s dělnicemi, samci se často vyznačují určitými barevnými odlišnostmi, mají někdy bohatší ochlupení. Samci brzy po narození opouštějí natrvalo chovný úl a tím se chovatelé s nimi setkají především v přírodě a tento přehled jim nevěnuje pozornost.
Tělo čmeláka se skládá
z hlavy, hrudi, popisuje se vrchní, horní strana, vytvořené z předohrudi, středohrudi, složené z předního štítu a zadního štítku a zadohrudi. Zadeček je na horní straně tvořen šesti volně viditelnými hřbetními články,tergity u samic a dělnic, samci mají volně viditelných tergitů sedm. Břišních článků zadečku, sternitů je u obou pohlaví šest. Zadní nohy, u samic a dělnic nejdůležitější, mají tyto části, jmenováno od těla: kyčel, příkyčlí, stehno, holeň s pylovým košíčkem, nárt s posunovačem pylu a články chodidla.
zdroj: cmelaci.cz
foto: J. Čížek, J. Svoboda, I.Chumchal
