Domestikace koně

Koně, Equus jako živočišný druh řadíme do řádu lichokopytníci, Perissodactyla, čeledi koňovití, Equidae, jeho níže vývojově příbuznými jsou zebry, osli a poloosli.

Vývoj koní lze sledovat až do třetihor, kde začíná formou Eohippus.

Postupem času díky změnám klimatu vznikají nové formy, které se přizpůsobují, ve čtvrtohorách vzniká kůň Przewalského, který je přímý předek dnešních koní. Ve vlhčích lesnatých oblastech na jihozápadě Evropy byl rozšířen kůň obecný západní, robustnější rasa. Pro oblast lesostepí a stepí jihovýchodní a východní Evropy byl typický tarpan, rasa lehčí tělesné stavby, který je považován za předka pro vývoj domácího koně.

Domestikace, vzájemné mísení, přizpůsobování podmínkám a později šlechtění dává vzniknout velkému počtu dnes známých plemen koní.

V pravěku, kůň sloužil především jako jeden ze zdrojů potravy a surovin, maso a kůže.

Na přelomu čtvrtého a pátého tisíciletí př.n.l. dochází ke zkrocení a postupné domestikaci divokých koní kočovnými pasteveckými kmeny. Koně začínají být používáni k jízdě, tahání i nošení nákladů. Postupem času se mění nároky člověka na využití koně, což ovlivňuje i různé požadavky na jeho fyzickou stavbu a případně i vzhled. V antice byl požadován subtilní, pohyblivý kůň pro boj nebo triumfální, už v této době se kladl důraz i na výkonnost koně.

Ze středověku můžeme odvodit požadavky na silného, mohutného koně,

který bez problémů unese jezdce v brnění. S rozvojem zemědělství se ještě zvyšuje význam koně jako tažného zvířete, jak pro práci na poli, v lese tak pro dopravu. Toto zvíře provází člověka už několik milionů let a kromě svého prvotního poslání, tedy zdroje obživy, se stal pro člověka důležitým i v dalších oblastech. Stal se symbolem ušlechtilosti a krásy, byl inspirací mnoha malířům, básníkům, sochařům nebo hudebníkům.

Pracovních koní je velice málo a stejně tak lidí, jde o fyzickou namáhavou práci v zemědělství nebo lesnictví.

text: Linda Průšová

foto: Aneta Jungerová aneta-foto.com