Perská říše

Nejstarší a nejvýznamnější plemeno na světě je arabský kůň.

Předpokládá se, že se vyvinul z asijských divokých koní, kteří žili divoce v pouštní krajině Středního východu již 5000 let př. n. l. Někteří odborníci tvrdí, že jeho původním pouštním domovem byla buď Persi nebo kaspická oblast, ale většina se shoduje, že to byl Jemen na Arabském poloostrově. Od divokých předků získal arab své speciální vlastnosti, rychlost, vytrvalost, tenkou kůži a houževnatost.

Hlavním důvodem pro obrovský vliv araba na ostatní plemena je to, že jeho vlastnosti se ukázaly být dominantní, spolehlivě se dědí z jedné generace na druhou.

Dnes se arabský kůň chová na celém světě a jeho chov je vzkvétajícím oborem. V domovině araba na Středním východě je nejslavnější perský arab, nejstarší plemeno araba, a egyptský arab, který, stejně jako polský arab, je velice žádaný na export. Dědičnost dobrých vlastností araba, které se přenášejí na potomky, se upevnila díky výběrové plemenitbě uvnitř chovu, po staletí prováděné beduínskými kmeny.

V Íránu jsou také další plemena koní, jejichž chov je velice podporován Royal Horse Society.

Obrovské částky peněz jsou investovány jak do anglických plnokrevníků, většinou importovaných, tak i do turkménských koní, používaných pro dostihy. Turkménský kůň má velice dávný původ, který v sousedním bývalém Sovětském svazu hrál důležitou úlohu ve vývoji achaltekinského a jomundského koně. Většina ostatních plemen perského koně byla nyní začleněna do plemenné knihy náhorního perského koně.

Za vlády osmanské dynastie 1299-1922, Turecko produkovalo mnoho kvalitních arabských rodů,

hlavně v době od 16. do 20. století. Kůň Byerley Turk hraje důležitou roli jako zakladatelský hřebec pro anglického plnokrevníka, ale během tohoto století se kvalita původního domácího stáda zhoršila. To vedlo z důvodu zlepšení kvality k importu kmene Nonius z Maďarska a k vyšlechtění koně karacabeyského.

zdroj: Velká kniha o chovu a výcviku koní