Apeninci a Pyrenejci

Itálie je jednou z prvních oblastí na světě známých chovem koní.

V době středověku Itálie vyšlechtila svého nejslavnějšího koně, koně neapolského. Vznikl křížením koně berberského, arabského a španělských koní a v průběhu 16. a 17. století je používán pro svou vysokou školu na všech hlavních královských dvorech v Evropě. Vytvořil také zakládající stádo pro mnohá jiná plemena.

V dnešní době jsou v Itálii nejpopulárnější importovaná plemena. Z původních plemen je oblíbený kůň aveliňský pro práci v horských oblastech, ale jezdečtí koně, kůň murgenský, salerno a calabrese, jsou na ústupu. Většina italských jezdeckých koní nyní pochází ze západního Německa, Francie a Irska.

Portugalská plemena koní mají hodně společného se španělskými plemeny,

protože obě země podléhaly stejnému maurskému vlivu. Proto plemeno alter real pochází ze stejného zakládajícího stáda jako kůň andaluský, ale také další portugalské plemeno, kůň lusitánský, souvisí a andaluským koněm. Je to odolnější kůň než alter real.

Horské oblasti severního Portugalska jsou chovnou základnou pro ponyho minho neboli garrano. Toto plemeno má arabský původ a přežilo s malými změnami po tisíce let. Blízko španělských hranic a pláních mezi řekamil Sor a Raio se udržel houževnatý pony sorraia. Je to jeden z nejstarších pony, který byl domestikován, je silný, používá se pro práci u stáda a v zemědělství.

Španělští koně mají výrazné orientální rysy odvozené od arabských a berberských koní přivedených do země úspěšnými dobyvatelskými armádami ze Středního východu počátkem středověku.

Nejslavnější španělské plemeno, kůň andaluský, má pravděpodobně předky mezi orientálními koňmi, noriky a místním plemenem ponyho garranem. Vděčí za své přežití hlavně mnichům z kartuzánských klášterů z Jerez de la Frontera, Sevilly a Cazella, kteří se starali o čistotu plemene poté, co byl tento kůň na španělském dvoře v 15. století nahrazen těžším koněm neapolským. O čistotu plemene se ve svém andaluském hřebčíně snažila také rodina Zapatů, a proto byly tyto dva kmeny udrženy relativně bez příměsí cizí krve až do současnosti.

zdroj: Velká kniha o chovu a výcviku koní