Balkánci

V Bulharsku začal systematický chov koní po skončení turecké nadvlády v roce 1878.

Z Maďarska a Ruska jsou importováni koně arabští a angličtí plnokrevníci ku zušlechtění místních koní a začátkem 20. století byla ustanovena tři polokrevná plemena. Kůň plevelský, nejpodobnější arabovi, kůň dunajský, který má rysy Nonia, a kůň východobulharský, který je nejbližší anglickému plnokrevníku. Kromě těchto polokrevníků se také chovají ve státních hřebčínech ruský chladnokrevník a arabský kůň.

V horských oblastech bývalé Jugoslávie má pracovní kůň stále důležitou úlohu

 v dopravě i zemědělství. Stát podporuje plemenitbu koní v národních hřebčincích, kde jsou chováni Noniové, koně belgičtí, norici, koně arabští a lipičtí.

Řecko je v dřívějších dobách proslaveno díky svým koním a jezdcům,

ale nyní má země jen několik domorodých plemen poníků. Pony peneia se používá na farmách v oblasti Peloponésu, pony pindos v horských oblastech Thesálie a Epiru, a pony skyros je dětským poníkem. Jezdečtí koně jsou obvykle arabové nebo lipicáni a další importované typy koní.

zdroj: Velká kniha o chovu a výcviku koní