Orient a Rusko
Čína je domovem nejstaršího žijícího plemene koně,
mongolského koně, přímého potomka divokého koně, objeveného plukovníkem Przewalskim v roce1879.
V Číně je nejpočetnějším pracovním ponym mongolský pony. Je podobný japonskému přírodnímu plemeni hokaido.
Špatné komunikace na třech tisících ostrovech, tvořících Indonésii,
způsobují, že poníci jsou životně důležití pro dopravu a zemědělství. Protože znamenají významný přínos pro státní ekonomiku, vláda podporuje jejich chov, nejpodporovanější je plemeno batak. Na Sumatře jsou nejlepší batakské klisny připouštěny arabskými hřebci pro zlepšení kvality.
Další indonéský pony, který má velmi neobvyklé romantické využití, je sumba pony, který se chová jako tančící pony. K jeho kolenům se připevňují zvonečky a pony tančí v rytmu tamtamů.
V Rusku se pravděpodobně nachází oblast,
v níž byl poprvé domestikován asi 5000 let př. n. l. Ruský chov koní má tudíž neobvykle dlouhou historii. Do různých částí země byli importováni koně z různých částí světa jako základní stádo, největší vliv v západních částech má kůň arabský a dále na východ zase mongolský kůň. Výrazné zeměpisné a klimatické odchylky vedly k vývoji mnoha odlišných typů koní a není proto žádným překvapením, že je zde oficiálně uznáváno čtyřicet plemen a plemenných skupin. Vláda posléze ustanovila, že každá oblast by měla vyprodukovat dvě až tři plemena.
Tento vývoj probíhá obzvlášť od konce druhé světové války. Během tohoto období se tehdejší Sovětský svaz pokusil založit chov koní na vědečtější bázi, úkol na sebe vzal Celosvazový výzkumný ústav pro chov koní. Některá plemena byla vybrána k zušlechtění pomocí přílivu cizí krve. Ta, která potřebovala dodat ušlechtilejší rysy, byla křížena s anglickým teplokrevníkem a arabským koněm, sem patří kozácký stepní kůň, kůň donský a kůň kabardinský, houževnatý horský kůň. Pokud bylo nutné podpořit houževnatost koně, pak bylo použito donského koně.
Postupně se vyvíjela nová plemena a současně zanikala některá ze slavných plemen 19. Století, ale ta byla nejdříve použita jako základ pro náhradní plemena. Takto byl například použit kůň strelecký, velký arab, jako základ pro plemeno koně těrského, 
vyšlechtěn v roce 1948, a kůň klepperský, houževnatý pony pro plemeno Toric.
Nejdůležitější vliv na ruského ponyho měl stepní tarpan, ačkoliv zde bylo pro zušlechtění rysů použito i arabské krve. To souvisí s tradičním zahrnutím arabské krve v ruském chovu koní.
V nedávné době hrál důležitou roli při zušlechťovaní plemen anglický plnokrevník, ale jeho hlavní úlohou bylo vyšlechtění ruského dostihového koně. Nejlepší z těchto koní se rozšiřovali na západ a kůň Anilin se proslavil v roce 1966, kdy doběhl jako druhý v dostihu Washington D.C. International.
Stejně populárním jezdeckým sportem jsou také klusácké dostihy a 42 hřebčínů se zabývá chovem orlovského a ruského klusáka. Tento proces začal už v roce 1784. V roce 1788 založil hrabě Orlov hřebčín v Chrenoru, kde pokračoval vývoj plemene. Nicméně orlovský klusák není tak rychlý jako jeho zahraniční soupeři, a proto bylo použito amerického klusáka ke křížení s orlovskými klisnami a k vyšlechtění rychlejšího ruského klusáka.
zdroj: Velká kniha o chovu a výcviku koní
