virové infekce koček

Vzteklina

Je akutní virová nemoc centrální nervové soustavy teplokrevných živočichů, přenosná i na člověka. Mezi hlavní projevy řadíme změny chování, parézu a paralýzu. Končí smrtí.

Nejčastěji dochází k přenosu kontaminací rány slinami nemocného zvířete. Virus se však do těla může dostat i neporušenou sliznicí přes trávicí a dýchací trakt. Hmyz ani jiný přenašeči se na nakažení nepodílejí. Při pokousání se virus dostává do svalu, kde se množí. Odtud se přes nervosvalová zakončení dostává do nervových vláken a postupuje až do míchy a mozku. Z CNS se šíří po nervech do orgánů a tkaní, které jsou schopny jej vyloučit a umožní přenos viru. Hlavní zdroj je slinná žláza.

Průběh nemoci má tři stádia:

• V počátečním (prodromálním) stádiu jsou u koček pozorovány - anorexie, letargie, "nepřítomný pohled", objevuje se zvýšená frekvence hlasových projevů. Kočka kolísavým vysokým tónem chraplavě mňouká.
• V excitačním stadiu se přidává svalová třes spojená s poruchou pohybu, labilní chůzí. Sledujeme i nadměrné slinění, rozšířené zorničky, zvýšenou tělesnou teplotu a časté agresivní útoky na předměty v blízkosti.
• V konečném paralytickém stádiu nastoupí úplná paralýza, kóma, smrt.

U koček se častěji vyskytuje tzv. zuřivá forma s dominující agresivitou. Jedinec aktivně napadá lidi v okolí, způsobí jim rány pokousání, poškrábáním.

Inkubační doba u koček trvá přibližně 4-6 týdnů.

Astrovirové infekce

Nemoc se projevuje lehkým nespecifickým průjmem.

Původcem je Astrovirus, který se přenáší fekální-orální cestou kontaminovanou potravou nebo předměty. Poškozuje sliznici střeva  a vede k průjmu. Onemocnění je pozorováno v chovech s vyšší koncentrací zvířat a častěji u mláďat. U nich byla pozorována zelený, vodnatý průjem, dehydratace, nechutenství a špatný výživný stav.

Infekční panleukopenie, kočičí mor

Virusová infekce nejmladších věkových kategorií zvířat se 100% nemocností. Původcem je parvovirus a u neimunizovaných koťat dojde po kontaktu ke klinickým projevům onemocnění. Do organismu proniká s vodou nebo potravou nebo může být vdechnut. Virus se rozmnožuje v střevních epiteliálních buňkách, kostní dřeni, slezině.

Prenatální forma se vyznačuje náhlým úhynem mláďat bez předchozích projevů nemoci.

Perinatální forma postihuje koťata nakažené ještě v děloze nebo při porodu. Na začátku 3. týdne věku, kdy se už koťata samy pohybují, mají plně rozvinout klinické příznaky. Poškození nervové tkáně se projeví například třesavkou, ataxií. Takto postižené kočky se i tak mohou dožít vysokého věku.

 Od 6. týdne věku au starších se objevuje typická forma. Příznaky jsou letargie, opakované zvracení potravy i se žaludečními šťávami a příměsí žluči, horečka, úporná průjem, který znečišťuje okolí konečníku. Má charakter tmavorůžové kaše až úplně krvavé a silně páchnoucí tekutiny. Jedinec je dehydratovaný, má anemické spojivky a sliznice, hrubou a matnou srst, bolestivost břišní dutiny. Po překonání akutní formy jsou pacienti nebezpeční pro vnímavá zvířata, hlavně pro koťata.

Infekční peritonitida, FIP

V současnosti nejzávažnější onemocnění mladších věkových kategorií. Imunita jedince je rozhodující, ale většinou má nemoc letální průběh.

K nakažení dochází přímým kontaktem s nemocným zvířetem, u kterého nemusí být pozorovány příznaky. Kočky mohou být skrytým zdrojem infekce několik měsíců až roky. Do organismu proniká dýchacími cestami a ústní dutinou.

Důležité v organismu jsou makrofágy. Napadené buňky se podílejí na rozvoji infekce. Při akutním průběhu jsou tyto makrofágy postupně odstraňovány z krevního oběhu. Dále se podílejí na vzniku vaskulitid.

FIP se vyskytuje u koček do 2. roku, především u koťat dosažením prvního roku života. Infikování ještě v děloze vede k potratu nebo porodu života neschopných a mrtvých koťat.

Při efúzní formě pozorujeme nechutenství, zvýšenou teplotu a vyskytuje se i nebolestivá břišní distenze. Léčba ATB nezabírá.

Při pleurální formě lze taktéž pozorovat dušnost, dýchání s otevřenou tlamou. Dýchání se zhorší při položení zvířete na bok.

Při neefúzní formě jedinec vykazuje parézy, ataxie, kývání hlavou do stran.

Léčba má význam jen u zvířat v relativně dobré kondici, ze zájmem o potravu, bez nervových poruch, bez výraznější anémie a FeLV / FIP negativních.

Vhodným opatřením proti šíření je včasný odstav mláďat od matky kolem 4. týdne jejich života a úplným oddělením od ostatních vrhů. Kočky mohou být skrytým šiřitelem několik měsíců až let a nemoc se objevuje i v chovech předtím prostých od FIP. Účinným opatřením je vakcinace.

Virové infekce horních cest dýchacích

Klasický původci viróz horních cest dýchacích jsou DNA virus infekční rinotracheitidy (FRV) a RNA calicivirus koček (FCV).

Pravidelně se vyskytují v hromadných chovech se zlými hygienickými podmínkami. Mortalita infekční rhinotracheitidy a calicivirus je nejvyšší u mladších věkových kategorií.

Průběh infekce závisí na imunitním stavu jedince. Vstupní branou jsou nozdry, pokud nakažení dochází přímým kontaktem s nemocným zvířetem. Až 80% koček se po překonání akutního stavu stane chronickým nosičem. FRV se vylučuje přerušovaně, je to podmíněno oslabením imunity zvířete například stresem, úrazem. FCV je naopak vylučovány kontinuálně sekrety orofaryngu, v omezené míře se nachází i v trusu a moči. Za zdroj můžeme považovat i kontaminovaný substrát a chovatelské pomůcky.

Novorozená mláďata, kterým chybí účinná termoregulace, podléhají klasické virémii, ke které se přidají ještě bakteriální infekce. U starších koček při infekci FRV pozorujeme frkáním, třepání hlavou, snaží se zbavit hlenu otíráním hlavy o okolní předměty. Nozdry jsou ucpané strupy zasychajícího výtoku a kůže kolem očí krvácí.

Při infekci kalicivirem mezi první příznaky řadíme apatii a nechutenství. Postupně dochází ke zvýšení teploty, obtížnějšímu dýchání - dýchání s otevřenou tlamou. V ústní dutině a nozdrách vznikají puchýřky, které praskají a z tlamy vytékají sliny zabarvené krví. Bolestivé jsou prsty a polštářky chodidel, také klouby a svaly. Zvíře se nechce hýbat a agresivní reaguje kvůli bolestivosti na dotek. Důslednou dezinfekcí, omezením velkého počtu koček na jednom místě, dodržováním karantény a pravidelným očkováním lze předejít nebo snížit pravděpodobnost šíření infekce.

Komplex virové leukémie (FeLV)

Infekce patří mezi nejzávažnější virózy u koček. Rizikovou skupinou jsou kočky v útulcích a koťata v početných chovech. Původcem je retrovirus. Existují 3 varianty viru: FeLV-A vyskytuje se cca u poloviny infikovaných koček a je velmi nebezpečný, FeLV-B je vždy prokázaný s FeLV-A (necelá polovina jedinců) a sám je málo infekční, FeLV-C postihuje asi 1% nakažených koček, sám je málo infekční, je prokázaný spolu s FeLV-A. Zdrojem infekce jsou sliny nebo potrava nakažena močí nebo trusem kočky ve stádiu přetrvávající virémie. Jde o oronazální typ infekce. Velmi pravděpodobný je ale i přenos pohlavním stykem.

Při nakažení novorozených koťat kmenům FeLV-A umírá většina před dosažením 2 měsíců. U mláďat do 8 týdnů má nemoc velmi rychlý průběh. Při infekci ve věku nad 6 měsíců lze úhyn očekávat v 1-1,5 roku. Ale u koťat ve věku nad 4 měsíce se virémie rozvine jen zřídka.

Nemoc se objevuje v chovech s vyšší koncentrací koček a izolovaní jedinci mají naději na udržení přijatelného stavu, ale jsou zdrojem infekce.

V perzistentním stádiu pozorujeme anorexii, depresi, anémii, mladá zvířata podléhají infekcím a hynou.

•  Forma A se vyznačuje dlouhodobým průběhem asymptomatického stádia.
•  Forma B je charakteristická neoplasie, hlavně lymfomů.
•  U formy C sledujeme erytroidní aplázii, atrofii týmu, depleci lymfatické tkáně během dvou měsíců.

Účinná terapie zatím neexistuje.

Virová imunodeficience

Onemocnění způsobené Lentivirus,, vyvolává syndrom získané imunodeficience s dlouhou latentní periodou. Rizikovou skupinou jsou nevykastrovaní kocouři starší než 6 let.

Virus je přítomen v krvi, séru, plasmě, mozkomíšním moku a ve slinách. Pro přenos mezi kočkami je důležitý těsný kontakt, neboť virus je ve venkovním prostředí málo odolný. V průběhu infekce rozlišujeme: stádium akutní - trvá 4-16 týdnů a projevuje se anémií, gingivitidou, konjunktivitidou, objevuje se horečka, průjem. Mortalita v této fázi je nízká, k úmrtí dochází kvůli těžkým septickým stavům. Další je stádium asymptomatického nosičství viru, které může trvat i roky. Stádium přetrvávající generalizované lymfadenopatie se podobá fázi u lidí s HIV. Majitelé si u koček všimnou nechutenství a ztrátu hmotnosti. Ve stadiu komplexu zdravotních komplikací, jaké jsou u AIDS, se manifestují chronické sekundární infekce. Jsou postiženy horní a dolní cesty dýchací, ústní dutina, oči, krev, močové cesty. Konečná fáze netrvá déle než 6-12 měsíců. Poškození mozkové kůry se projeví psychózami, záškuby lícních svalů a jazyka. Častý je nystagmus (mimovolní, rychlý pohyb očí), ataxie (porucha pohybu a koordinace pohybu) a třes. Je postižena i kůže - parazity, bakteriemi, mykózami. Léčba je zaměřena na zvládnutí oportunních infekcí a zlepšení zdravotního stavu. Účinek závisí na míře poškození imunitního systému. Pokud je onemocnění zachyceny na začátku, lze očekávat, že jedinec bude žít ještě několik let. V terminálním stadiu je prognóza 6 měsíců.

Hantavirové infekce

Vzácné virové onemocnění, původcem jsou viry rodu Hantaviry vyskytující se v Evropě, Asii, Severní Americe. Tyto viry jsou vázané na hlodavce, které jsou rezervoárem a svými exkrementy vylučují virové částice do prostředí. Vstupní branou infekce jsou nozdry a ústní dutina nebo poraněná kůže koček. U nakažených jedinců pozorujeme dýchací problémy, malátnost, zvýšenou teplotu. Terapie je dlouhodobá a jde o léčbu symptomů. Prevence spočívá v chovatelských opatřeních, které zabraňují kontaktu koček s hlodavci a jejich exkrety.

Influenze

Je infekce dýchacího traktu masožravců a je přirovnávána ke chřipce. Původce patří do čeledi Orthomyxoviridae a v rámci rodu se rozlišují 3 typy - influenza A, B a C přičemž typ A nejčastěji postihuje kočky a psy. Virus se šíří kapénkovou infekcí a kontaktem. Protože onemocnění není tak rozšířené, symptomy nejsou také dostatečně prostudovány. Ale velmi častá je horečka, slabost, nechutenství, celkově zhoršený zdravotní stav a objevuje se i výtok z nozder a kašel. Ve většině případů se onemocnění daří vyléčit.

Torovirová infekce

Toroviry jsou podobné koronavirům, onemocnění se vyskytuje v četných chovech, kde má charakter šířící se infekce. Kočky se nakazí příjmem kontaminované potravy a vody. Zvířata mají chronický průjem, horečku a vyklenuté třetí víčko. V lehčích případech projevy samy ustoupí nebo se zahájí léčba antibiotiky, přičemž důležitá je hydratace.

text: Zuzana Širicová