Kočka domácí

Felis silvestris f. catus, vznikla domestikací kočky divoké, Felis silvestris. Patří do podčeledi malé kočky. Ze všech šelem jsou zástupci čeledi kočkovití, Felidae nejdokonalejší lovci živé kořisti díky mimořádně vyvinutému zraku a sluchu. Na rozdíl od psovitých jsou striktní masožravci. Jsou prstochodci, mají zakrývatelné drápy a nechávají otisk 4 prstů.

• kočka divoká je lesní šelma Euroasie a Afriky. Na rozdíl od kočky domácí má válcovitý huňatý ocas s 3 - 4 černými prstenci a nezúženými ocasem, který je na konci utlý.
• malé kočky mají úplně zkostnatělou jazylku a hrtan je málo pohyblivý, což jim umožňuje příst, ale nedokážou vydávat hrdelní řev. Na rozdíl od velkých koček mají větší rhinarium, neosrstěnou plochu kolem nozder.

Předkem kočky domácí je zřejmě africký poddruh kočky divoké kočka plavá, Felis silvestris lybrica.

Ke zdomácnění došlo v Egyptě před 4 - 6 tis. Lety. Staří Egypťané ji uctívali jako božství a věřili, že je ochrání před zlem a její přítomnost v domě znamenala požehnání. S člověkem začali žít dobrovolně. K obydlím jejich přitahovalo množství hlodavců, které v té době osídlovali lidské příbytky v úrodném údolí Nilu. Na lodích Féničanů se kočka domácí rozšířila po celém pobřeží severní Afriky. V 5. století n. l. se objevila v jižní Evropě, později v Asii. Do střední Evropy se dostala až začátkem středověku a na závěr do Ameriky koncem 16. století s prvními evropskými osadníky. V Evropě se však pohled na kočku dost změnil. Bylo to spojeno se vznikem středověké inkvizice, která vyhlásila kočku za spojence čarodějnic a ďábla. Nástupem novověku se přístup ke kočce obrátil a v baroku se stala ozdobou salónů. Postupně se začalo se šlechtěním a systematický chov v Evropě začal přibližně před 150 lety. V roce 1871 se v Londýně v Crystal Palace konala první výstava. Bylo založeno několik spolků a klubů, ale v současnosti je hlavní evropskou organizací Mezinárodní felinologická federace, anglicky Federation Internationale Feline, ve zkratce FIFe.

V kohoutku je kočka vysoká přibližně 30 cm,

• délka těla i s ocasem je okolo 80 cm
• hmotnost kočky je 2,5 - 4,5 kg a kocoura je 3,5 - 7 kg
• U kočky divoké se průměrný věk pohybuje v rozmezí 3 - 5 let. Doma chované kočky se dožívají až 15 let. Na délce života se podílí mnoho faktorů - zdraví, výživa, kastrace, chov, ... kočky, které se často toulají, se vystavují nebezpečí úrazu a přenosu chorob.

Existují dva tělesné typy koček zavalitý a štíhlý nebo orientální.

• Zavalitý typ představuje britská krátkosrstá a perská kočka. Mají kompaktní, pevné tělo s hlubokým hrudníkem, široká ramena a zadní část těla, krátké nohy, ocas a krátkou, kulatou hlavu.
• Příkladem štíhlého (orientálního) typu je siamská kočka. Tělo je pružné, hlava úzká a klínovitá, nohy dlouhé. Celkově působí dojmem útlosti a lehkosti.

Mezi těmito dvěma tělesnými typy existuje mnoho přechodných, kam spadá většina čistokrevných koček. Názory, že zavalitý typ pochází z kočky divoké a štíhlý, orientální typ z kočky plavé. Jsou však jen dohad.

Čistotnost koček je jedna z jejich nejpřitažlivějších vlastností.

Přitom to nemají vrozené, ale jak koťata se tomu učí od své matky. Jsou 3 důvody, proč by kočku měl pravidelně česat i majitel. Za prvé se tak podílí na vytvoření společenské vazby a pro kočku je to i příjemná zkušenost. Za druhé česáním zbavíme kočku chlupů, které by jinak skončily v jejím žaludku a po třetí tak kontrolujeme stav srsti. Česání je důležité na jaře a počátkem léta, kdy většina koček líná. Vhodný je dětský kartáč s přírodními dlouhými štětinami a kovový hřeben s jemnými zuby.

Creme Puff je zapsána v Guinessově knize rekordů jako najstršia kočka. Narodila se v roce 1967 a v r.. 2005 byla stále naživu.

Nejčastěji chovaným plemenům v ČR jsou perské kočky a britská kočka.

text: Zuzana Širicová