bakteriální infekce koček

Q horečka

Má charakter zoonózy. Vyvolává ji Coxiella Burnetta a postihuje hlavně lidi a hospodářská zvířata, ale výjimkou nejsou ani kočky a psi. Na přenosu se podílejí  klíšťata. Domácí zvířata se infikují vzduchem při styku s infekčním aerosolem, který vzniká při porodu nebo potratu jiných infikovaných zvířat. Další cesta nakažení je inhalace trusu kleště nebo při saní krve. U koček se inkubační doba pohybuje od 4-30 dnů.

Kočky se sledují hlavně v USA a Kanadě, protože tam se objevilo nejvíce případů onemocnění lidí, kdy zdrojem infekce byly kočky. Nemocným kočkám se rodily mrtvé koťata nebo potratily. V podmínkách střední Evropy kočkám a psům nehrozí až takové riziko nakažení. Jako prevence se doporučuje dezinfekce 2% Chloramin.

Hemobartonelóza - infekční anémie koček

Celosvětově rozšířené onemocnění, které způsobují Chlamydie tím, že parazitují na povrchu červených krvinek a ničí je. Klasické projevy jsou anémie s horečkou. K přenosu dochází infikovanou krví. Zvýšený výskyt hemobartonelózy je u zablešených koček. Zdrojem jsou i kočky klinicky zdravé, u kterých probíhá infekce skrytě. Inkubační doba je 3-7 týdnů od perorálního přijetí infekční krve. Nemoc bývá vážnější u koček současně nakažených FeLV nebo FIV. Časté příznaky jsou anemie, deprese, nechutenstvi, hubnutí , zvětšení sleziny a žloutenka. Bez léčby uhyne asi jedna třetina klinicky nemocných koček. Ty, které prodělaly akutní stádium mají dobrou prognózu, ale není zaručeno, že se onemocnění nevrátí.

Chlamydióza

Původcům infekcí koček je Chlamydophila felis, která se vyskytuje na celém světě. Chlamydie žijí na sliznicích očí, dýchacího, trávicího a močopohlavního traktu. U koček odpovídají za 5-30% infekcí horních cest dýchacích. Ch. felis přednostně napadá buňky spojivek, ty se následně odlupují. K přenosu dochází přímým kontaktem a sekrety z oka a nozder. U koček způsobují i ​​problémy s rozmnožováním a existuje i hypotéza, že koťata mohou být infikované od matky při porodu průchodem pohlavní cesty.

Spontánní chlamydióza postihuje hlavně sliznici nosní a ústní dutiny. Onemocnění postihuje koťata nejčastěji ve věku 5-12 týdnů. Pozorujeme větší množství očního sekretu, překrvení a otok spojivek. Postihuje obě oči. Po přidružení se dalších infekcí se výtok stává hnisavým a u velmi vážných případů se může poškodit i rohovka. U dospělých koček je spouštěcím faktorem namnožení bakterie stres. Kočky vylučují chlamydie i trusem a vaginálním hlenem. Léčba může být lokální nebo celková a měla by trvat minimálně 14 dní, aby se snížila možnost návratu onemocnění. Po léčbě antibiotiky je prognóza velmi dobrá a je možné i úplné vyléčení.

Nejúčinnějším preventivním opatřením je odstav koťat v 5-6týždni života. V té době se už snižuje ochranný účinek kolostrální imunity a je vyšší šance, že se nakazí od dospělých koček.

Ch. felis je potenciálním původcem zoonóz. U člověka způsobí mírně probíhající zánět spojivek. Proto je třeba s nemocnou kočkou zacházet podle předepsaných pravidel hygieny.

Mykoplazmózy

Mykoplazmata jsou běžnou součástí mikroflóry spojivek, horních cest dýchacích a močopohlavního systému. U zdravých koček bývají zjišťovány v 20% au zvířat postižených zánětem  spojivek ve 100%. Za potenciálního patogena koček se považuje Mycoplasma felis, která způsobuje zánět spojivek a v mnoha případech se podílí na onemocněních horních cest dýchacích.

U mykoplazmové konjunktivitidy se zjišťuje slzení, překrvení a otok. Výtok z očí se později mění na hlenovitý a hromadí se kolem nich. U neléčených koček onemocnění odezní do 2-6 týdnů, ale kočky zůstanou infikované a může dojít k návratu.

Léčba je celková antibiotiky a doplňuje se lokální aplikací mastí. Nedoporučuje se používání kortikoidů. Vakcinace se nedělá, nakažené jedince třeba izolovat od ostatních zvířat. Toto onemocnění nepředstavuje pro člověka zdravotní riziko.

Leptospiróza

Většinou probíhá subklinicky a je nebezpečná pro člověka. Mohou být zjištěny změny v ledvinách  a játrech, leptospiry jsou vylučovány močí. Nemoc v některých případech vede k úmrtí. Ale vzhledem k častému styku s rezervoárem - drobní savci se kočky jeví jako málo vnímavé.

Tetanus

Tetanus je nemoc vyvolána toxiny, které produkuje Clostridium tetani. Tato bakterie má velmi odolné spóry vyskytující se nejen v půdě, ale i trusu koček. Jakmile se dostanou do rány, produkují tetanolyzin a tetanospazmin. Relativně nízká incidence je u masožravců dána jejich přirozenou rezistencí. U koček je nutná plošná rána a masivní kontaminace, aby infekce propukla. Postihuje všechny věkové kategorie a nebyla pozorována plemenná predispozice a ani sezónní výskyt.

Po 5-10 dnech od proniknutí bakterie do organismu jsou pozorovány klinické příznaky. Čím je poranění blíže k hlavě, tím rychleji nastupují. Rozlišuje se lokální a celková forma. Lokální tetanus je charakterizován ztuhnutím svalů kolem místa poranění. Celková forma začíná tuhnutím končetin, Toporný chůzí a problémy se vstáváním a ulehnutím. Ocas je odtažen od těla. Na hlavě pozorujeme nepřirozené postavení uší, zvrásněnou kůži na temeni, vchlípení, vyhřeznutí třetího víčka, slintání. Zvířata bývají plaché, mají zácpu a zadržují moč. Ztuhnutím mezižeberních svalů a hrtanu dochází k selhání dýchání a k úhynu.

Kočky překonávají onemocnění úspěšněji než psi. Uvolnění křečí by se mělo při léčbě dostavit do jednoho týdne a úplné uzdravení do 3-4 týdnů.

Salmonelóza

U koček probíhá infekce bez typických příznaků - subklinicky. U masožravců je nacházíme u jedinců oslabených jiným onemocněním. Z trusu klinicky zdravých zvířat chovaných individuálně v domácnostech salmonely zjišťujeme jen zřídka. Kočky jsou vůči ním odolnější. Pro kočky jsou zdrojem infekce volně žijící hlodavci, ptáci a také povrchové vody s vyšším obsahem organických látek nebo znečištěné splašky. Salmonelóza je rozšířena i v hromadných chovech se zlými zoohygienických podmínkami, kde se salmonely šíří krmivem a vodou. Mimo hostitele prožívají dost dlouhou dobu. Bacilonosiči vylučují bakterii nepravidelně v malém množství 3-6 týdnů. Vylučování může být spuštěno stresem.

Po příjmu infikované potravy a vody se salmonely usadí na povrchu střevní sliznice. Nejčastěji postihují tenké i tlusté střevo. Jedinci mají vodnatou až hlenovitý zapáchající průjem, u těžších případů se objevuje i krev, dále zvracení, bolest břicha, horečka, nechutenství, dehydratace. U některých koček se můžeme setkat s chronickou horečnatou formou bez typických příznaků nebo se střídavými průjmy.

Prevence zahrnuje hygienická opatření, snížení stresových faktorů a podávání tepelně opracovaných krmiv. Prognóza je dobrá, obvykle dochází k uzdravení během 4-10 dnů. Ale pozor jde o onemocnění přenosné na člověka. Kočky vylučují salmonely sekretem z očí a slinami. Při olizování srsti si kontaminují povrch těla. Také mají sklon k zahrabávání trusu, čímž si znečistí tlapky a roznesou salmonely po bytě, což zvyšuje nakažení člověka.

Kampylobakterové infekce

Jde o mírně akutní průjmová onemocnění mladých zvířat, která mají celkově sníženou odolnost organismu. Původcem je Campylobacter jejuni, C.upsaliensis a C.coli. Kočky jsou vůči této chorobě odolnější než psi. Zdrojem infekce je kontaminované krmivo a voda a také drobné domácí zvířata, hospodářská zvířata, tepelně neopracované maso a mléko. Inkubační doba trvá 3-7 dní. Bakterie se usadí ve střevě a poškozují epitel. Vylučování trusem může probíhat 1 až 4 měsíce. Klinické příznaky se dají pozorovat u mláďat ve věku do 6 měsíců. Koťata mají chronickou průjem. V těžších případech se objevuje zvracení, anorexie, apatie, příměs krve a hlenu v trusu.

Aby se infekci předešlo, je třeba dodržovat hygienická opatření, hlavně v hromadných chovech. Dále podávat kvalitní krmivo, eliminovat stres a izolovat nemocná zvířata. Campylobacter je citlivý vůči běžným dezinfekčním prostředkům.

Ve většině případů je prognóza příznivá. Pozor, jde o onemocnění přenosné na člověka, který je vůči agens vnímavější než masožravci a onemocnění má těžší průběh.

Koliinfekce

Je bakteriální onemocnění trávicího traktu způsobené E.coli, která kolonizuje sliznici střeva. Zdrojem bakterií jsou tepelně neopracované maso a kuchyňské odpadky. Velmi infekční kmeny napadají mláďata v prvním týdnu života. Průnikem do krevního oběhu dochází k rozvoji těžké infekce, šoku a úhynu. Až po 2. týdnu je jejich střevo pro E.coli nepropustné.

Příznaky u mláďat v 1. týdnu života zahrnují slabost, anorexii, apatii, průjem, horečku a nervové příznaky a prognóza není příznivá. U starších zvířat pozorujeme vodnatý průjem nebo zvracení.

Yersinióza

V trusu zdravých koček se vyskytuje Yersinia pseudotuberculosis, ale může u nich vyvolat Pseudotuberkulóza. Jedinci se nakazí sežrání infikovaného hlodavce nebo ptáka. Onemocnění může mít akutní nebo chronický průběh a projevuje se horečkou, apatií, zvracením, průjmem, hubnutím a žloutenkou. Většina případů končí letálně. K léčbě se používají antibiotika a terapie musí být dostatečně dlouhá. Pozor, jde o onemocnění přenosné na člověka, u kterého způsobuje zánět mezenterických lymfatických uzlin a těžkou infekci.

Tuberkulóza

Tuberkulóza je nakažlivé onemocnění vyvolané mikroorganismům rodu Mycobacterium. Za velmi nebezpečných původců pro kočky se považuje:

•  - Mycobacterium tuberculosis - postihuje i člověka a jiná zvířata, která jsou s ním v kontaktu
•  - Mycobacterium bovis - původce tuberkulózy skotu, prasat, dravců.

Kočky jsou odolnější vůči M.tuberculosis, proto se onemocnění zjišťuje zřídka.

Zdrojem infekce je nemocné zvíře nebo člověk. V přímém styku se jedinec nakazí kapénkovou infekcí - bakterie jsou vykašlány a vdechnuty zdravým zvířetem. Další přenos je možný infikovanou potravou, což je u koček nejčastější cesta infekce. V místě, kde mykobyktéria proniká do organismu vzniká primární afekt. Charakteristické pro tuberkulózu je postižení lymfatických uzlin. Volné mykobakterie zaplaví organismus a zachytí se v orgánech a tkaní.

Tuberkulóza u koček a psů probíhá chronicky. Objevuje se špatná pohyblivost, zvíře nechce přijímat potravu, je malátné, kašle. Dýchací problémy se v pokročilém stádiu zhoršují, častá je teplota a bolestivost hrudníku při poklepu. Pokud je mykobakteriemi zasažen i trávicí trakt, dostavují se průjmy, občas i zvracení.

Kočky, u kterých se onemocnění zjistí se neléčí. Vzhledem k možnému přenosu infekce na člověka a také přihlédnutím k nákazové situaci se majiteli doporučuje eutanazie zvířete. Vakcinace se nedělá a při minimálním podezření na tuberkulózu se zvíře okamžitě vyšetří.

text: Zuzana Širicová