Odkud vlastně mini prasátka přišla?
Krom mnoha původních mini plemen byla vychována pro experimentální a zájmové účely. Člověk zjistil fyziologické a anatomické podobnosti mezi člověkem a prasetem a začal na prasatech experimentovat a stavěl je do kontextu i s lékařstvím. Účelem bylo vyšlechtit konkurence schopné zvíře na základě anatomické podobnosti k člověku a najít srovnatelnou výhodu s jinými testovanými zvířaty, jako s hlodavci. Výhodou u nich pak byly nejen anatomická a fyziologická podobnost, ale i jejich rozměry, s menší náročností při manipulaci na prostory, a během experimentů i jejich nižší náklady na krmivo a dávky nových zkušebních léčebných přípravků skrze jejich nižší hmotnost. Velikosti a váhy plemen prasat se v různých chovech velmi liší, do mini prasat můžeme zařadit ty, co váží do sto kilo.
Jedním z prvních míst mini prasat je USA, a po té byli následováni mnoha dalšími.
Některé mini prasátka jsou ale jen pouze chovné linie a názvy jako Bergsträsser nebo Wiesauer jsou vybrány samotnými chovateli, ale ty nijak neoznačují původ, spíše jde o marketingové odlišení.
Minnesotské zakrslé prase,
jeho vývoj začal projektem v roce 1949 v Hormel ústavu na Universitě v Minnesotě. Zadáním bylo vytvořit pro biomedicínský výzkum experimentální zvíře, které bude splňovat anatomické a fyziologické poměry normálního prasete a bylo menší a tím praktičtější. Byla použita divoká prasata malého vzrůstu z regionů s tvrdými životními podmínkami, z dědičnosti se preferoval malý vzrůst a odolnost k životnímu prostředí, Guinejské prase, divoké prase Ossabaw z ostrova St. Catalina omývaného Atlantským oceánem, prase Piney Woods z Louisiany a plemeno prasete Ras-n-lansa z ostrova Guam ze souostroví Mariany.
Hanfordské zakrslé prase
je vyvinuto v Hanfordských laboratořích ve Washingtonu v roce 1958. Výchozí plemena byly prasata plemene Pitman-Moore a Palouse, a později byly připuštěny i světlé divoké bažinné prase z Lousiany a jukatanské miniaturní prase. Kritéria pro výběr byla, velikost a tělesná hmotnost, dobrá stavba těla, plodnost, brzké pohlavní dospívání, odolnost vůdči vlivům prostředí, dobrá kůže a hustota osrstění, barva, snadná učenlivost a krotkost, k primárnímu použití v radiologii.
Göttingenské mini prase
bylo vyšlechtěno v roce 1960 na univerzitě v Göttingenu pářením amerických mini prasat z Minnesoty kvůli malému vzrůstu a temperamentu s Vietnamským svislobřichým prasátkem kvůli jeho dobré plodnosti, později byla ještě přikřížena německá oblastní rasa prasete, kvůli vybělení jeho pokožky, s předpokladem pro použití v dermatologickém a radiologickém výzkumu. V současnosti se prasátko chová pro biomedicínské výzkumné účely. Göttingenké mini prase váží mezi 15 až 40 kilogramy.
Mnichovské miniaturní prase
nebo zvané mnichovský skřítek, vzniklo podobně jako götingenské miniprasátko, k dermatologickým a radiologickým výzkumům, třeba výzkumu kožnímu melanomu. Skřítci nemají bříško a těžko se množí. Jsou to krásná a milá prasátka, jsou vysoká a štíhlá a vzhledem připomínají malého divokého kanečka. Mají vždy bílou nebo světlou barvu kůže a tenké štětiny. Vzniklo křížením vysokonohého prasete jižní Ameriky z Kolumbie s hanfordským zakrslým prasetem, bylo tak dosaženo výšky v kohoutku čtyřiceti až šedesáti centimetrů a váhy třicet až padesáti kilogramů.
Berlínské miniaturní prase
bylo vyšlechtěno v oddělení chovu a genetiky na Humboldově univerzitě v Berlíně v dobách 70. let v bývalé NDR. Křížením Vietnamského mini prasete a německých plemen Veredeltes Landschwein a Sattelschwein. Zadáním bylo vyšlechtit pokusná zvířata, pro průmyslové biotechnické účely a lékařství. Cílem bylo jako u všech miniaturních plemen prasat drastické snížení tělesné váhy a samozřejmě docílení klidné povahy a trvanlivosti, a bílá barva kůže a osrstění. Nežádoucí bylo visící břicho a ukládání tuku. Zprvu jsou nazvány mini-LEWE dosahovali výšky v kohoutku padesáti centimetrů a váhy čtyřiceti kilo. Prakticky se dosáhlo velikých rozdílů mezi vstupními a výstupními veličinami barev a růstu.
Ossabaw Island Hog
jsou divoká prasata a jsou definována jako nezkrotná. Prasata byla na ostrov přivezena v 16. století koloniálními Španěly a často tam byla ponechána volně v krajině, jako budoucí zdroj potravy, jde o původní pyrenejské plemeno, z kterého vzniklo, po staletí volným pohybem po ostrově, protože byl velice řídce osídlen. Na ostrově zůstala prasata geneticky čistá, jinde byla křížena s místními plemeny. Ossabaw prasata mají dlouhé čenichy, silnou kůži pokrytou štětinami a špičaté stojaté uši. Jsou dobré povahy, sice temperamentní, ale velmi inteligentní. I přes jejich divoký původ, jsou velmi kamarádská a snadno se cvičí, vytvářejí si pouto se všemi členy rodiny, včetně ostatních domácích zvířat a dožívají se přes patnáct let stáří. Váží mezi dvaceti a čtyřiceti kilogramy a v kohoutku mají třicet až padesát centimetrů a vyskytují se v široké škále barev.
Japonské plemeno prasete ohmini
vzniklo v roce 1950 v Japonském ústavu pro plemenitbu hospodářských zvířat křížením čínských miniaturních prasat s minnesotským zakrslým prasetem. Jsou černé se srstí, mají výjimečně dlouhé uši a vrásčitou kůži. V jednom roce dosahují pětatřicet kilogramů.
Vietnamské mini prase,
se poprvé objevilo v Evropě v roce 1958 v Zoo v Berlíně a později v roce 1866 při otevření zoologické zahrady v Budapešti, ale tehdejší průvodci v Maďarsku je označili podle vrásek jako prase vrásčité japonské. Kvůli jejich dobré schopnosti dobře se sociálně integrovat a jejich relativně nízkým tělesným proporcím, se v posledních letech vietnamská mini prasátka rozšířila jako domácí zvířata v zájmových chovech po celém světě, je jedním z nejoblíbenějších trpasličích plemen prasat. Jsou obvykle šedá nebo černá a šedá černě tečkovaná silnou vrásčitou kůží. Jsou poměrně dlouhá a jejich jméno pochází ze skutečnosti, že mají velké břicho, které k jejich malé velikosti, téměř tahají po podlaze. Mají malé vztyčené uši. Výška u kanečka je padesát centimetrů a prasnice je o deset menší a kanec váží šedesát až sedmdesát kilo a sviňka o deset míň.
Bergstráserský trpaslík
je nejmenší mini prase, v chovech váží mezi 12 a 30 kilogramy. Jako další je Wiesauer mini prase vážící mezi 20 a 35 kilo. Kanečci jsou větší než prasnice. Juliánské mini prasátko nebo jinak zváno také jako malované prasátko je nejmenší ze všech miniaturních prasat. Dorůstají se opravdu malých velikostí, někde mezi 8 a 25 kilogramy, a na výšku mají mezi dvaceti a čtyřiceti centimetry. Jsou malí a zdraví, dají se chovat i v domácnostech i venku. Jsou chytřejší než pes a říká se o nich, že jsou jako věrní jako pes a jako kočka mazliví. Jejich původ není nijak specifikován, prakticky se jedná dobrou marketingovou prezentaci. Jejich ceny se pohybují mezi 600 – 800€, stojí podobné peníze, jako byste si pořídili plemeno psa nebo kočky.
Guinejské mini prase
je domácí plemeno USA. Jeho jméno je matoucí, ale základ chovu vychází ze západní Afriky, které přijelo do Ameriky na otrokářských lodích. Do dnešní podoby bylo plemeno kříženo s anglickými a jinými malými africkými plemeny. Je to statný černý osrstěný čuník, s krátkým rypákem se zatočeným ocáskem a vzpřímenými dlouhými oušky. Váží devadesát kilo a z toho na sobě nese čtvrtinu až polovinu váhy tuku. Pro vysoký obsah tuku se nechová v hospodářských chovech a ve volném držení dobře funguje jako sekačka a proto je velmi oblíben u malých zemědělců a i proto, že sní i hady. Velice ke člověku přilnou a umí dobře reagovat na mluvené slovo, jsou velice aktivní a s jejich vysokou inteligencí se snadno učí.
Jukatanské miniaturní prase
je původem jsou z jižního Mexika, jsou známá pro svou poslušnost a snadnou ovladatelnost, mají velké vztyčené uši a jsou zcela holá. V jednom roce dosahují tělesné hmotnosti padesát kilogamů a v dospělosti mají tělesnou váhu do osmdesáti kilogramů u kanců, u prasnic o deset kilo méně.
Maorské kune-kune
je ohrožené živočišné plemeno, pochází z Nového Zélandu. Prakticky mu hrozilo v roce 1978 vyhynutí, na Novém Zélandu už zbylo jen dvanáct jedinců těchto prasátek. V roce 1992 importovaly do Velké Británie malou skupinu a 1996 další, kvůli pokrevní příbuznosti. Dnes dosahuje počet zvířat Na Novém Zélandu, Anglii a Americe k jednomu tisíci. Hmotnost maorské kune-kune se pohybuje mezi sedmdesáti a sto kilogramy a v kohoutku měří 50-60 centimetrů a na délku má mezi devadesáti a sto dvaceti centimetry. Velikost vrhu se pohybuje do deseti, nad deset výjimečně. Kune-Kune má kompaktní tvar těla s krátkýma nohama a krátkým čenichem a pro prasata má velmi neobvyklé, pod bradou dva střapce, jako koza. Má dlouhé husté štětiny v různých barevných kombinacích a kanci mají viditelné ostré kly. Maorské prase kune-kune je klidné a přátelské povahy. Prasata mohou být krmena jen pastvou, můžou spásat jen trávu a nemusí mít napájecí zdroj.
Mini prasata jsou jako všichni jejich druhoví kamarádi všežraví.
Ale nesmí být krmeny kuchyňské zbytky, odpady z restaurací, jídelen. A hospodářská zvířata nesmí být krmena masem a krmivy s obsahem živočišných bílkovin pocházejících ze savců, to je kvůli riziku přenosu onemocnění, přísně zákoně zakázáno. Prasátka jsou stále hladová, musí se jim podávat vyvážená strava a jejich denní dávka krmení je zhruba mezi jedním a dvěma procenty jejich váhy, která je dostačující. Výkrm, běžné průmyslové krmné směsi jsou pro mini prasátka nevhodný způsob, prakticky tím není naplněn účel. Krmení musí obsahovat, spousta ovoce a zeleniny, a sekané kousky mladé kukuřice, pšeničné otruby, jogurt, mléko, mrkev, pelety a případně krmiva určená pro mini prasata. V podstatě se dává i tráva nebo seno a jako odměnu dávat rozinky, sýr a jako dárek míchaná vajíčka, ale rozinky k vysokému obsahu cukru v malé míře. Pestrá strava je opravdu důležitá. Mláďata mini prasátek po čtyřiadvaceti dnech odstavená od mateřského mléka je nejlepší dokrmit ovesnými vločkami a rozhodně ne speciálními krmnými nápoji, jaké se používají v zemědělství.
S chovem domácích mini prasat se začalo nejdřív v Americe
a dnes se to stává stále běžnější i v Evropě. K opomenutí ale rozhodně není, že pro chov těchto zvířat jako domácí kamarády se nijak i přes své malé rozměry a vazby k lidem nevyhnou všem předpisům o chovu hospodářských zvířat, právně to mají stejně jako v zemědělství. To zahrnuje stejná ustanovení k jak k oplocení a výběhu, ke krmení, a nevyhnete se třeba vládnímu nebo veterinárnímu nařízení utracení v případě epidemie.
V podstatě pro malé prasátko není vhodný jen čistý byt,
takový způsob je opravdu nevhodný, mini prase má úplně stejné potřeby jako velké prase. Potřebují výběh, který měří nejméně 100 m2 suché ustájení nejlépe na slámě a pastvu nebo zahradu, kde si může pěkně zarýt a vyválet se. Držení jednoho zvířete je zákonem z hlediska hygienických předpisů nepřípustné, to se v chovech v domácnostech běžně praktikuje, mini prasata jsou stejně jako všechna ostatní prasata, sociální zvířata a musí mít v blízkosti zvíře stejného druhu, nebo musí být držen s ostatními zvířaty, jako se psy, kočkami a dalšími domácími zvířecími kamarády. Než prasátko doma umístíte je dobré zvířata kontaktovat, aby si pomalu zvykli, aby se prasátku nesplašily jeho divoké geny, prasata žijí v rodinných skupinách, kde je pevná hierarchie, musí vědět, kdo je vůdce smečky. Socializace je poměrně jednoduchá, zvlášť pokud jsou i ostatní zvířata mladá. Budou to kamarádi na celý život a je dobré si uvědomit, že mají zcela jiné potřeby. Pes bude rád běhat a prasátko bude celý den rýt. Jo a chůze s prasátkem na vodítku je podle pravidel pro hospodářská zvířata zapovězeno.
Miniaturní prasata jsou velmi inteligentní,
jsou temperamentní a energická, jsou poslušná i ostražitá. Prasátka jsou hravá a můžete je naučit i různým dovednostem. Prase lze cvičit a naučíte ho i aportovat míček. Možné je to metodami jako u výcviku jiných zvířat, za každou správnou akci následuje odměna, pamlsek.
Prasátko držet v bytě nevhodné, ale na zahradě mu můžete postavit domeček,
vzorem může být psí bouda, akorát trošku větší, o velikosti tři a půl metru na délku, o šířce metr padesát a výškou ve špičce sedlového krovu metr osmdesát. Z přední strany dlouhé stěny jsem vyříznul otvor čtyřicet krát čtyřicet centimetrů pro vhod a z boku jsem půlku stěny udělal otvírací, kvůli snadnému vchodu k čistění a podávání krmení a vody. K protější krátké stěně jsem na zimu udělal boxík, ložnici šedesát na šířku a výšku a délka, odpovídá šířce stěny metr padesát, s kulatou dírou, vlezem do boxíku, ložnice. Krmítka, a napáječku, žlaby jsem udělal z okapu a připevnil na stěnu. Ale chlívek je chlívek. Jak se prase chová v bytě, vám nepovím, takovou zkušenost nemám a myslím, že o ní, ani nestojím. A přemýšlím, jak mám své prasátko rád, jestli když nejsem sobec, nebude lepší se nastěhovat k němu do chlívku, než jeho stěhovat do mého chlívečku doma.
No a jako u všech domácích kamarádů je důležité očkování, odčervení a pravidelná návštěva veterináře.
