křečci

 V čem bude Váš křeček bydlet je otázkou vkusu a možností majitele.

Zvolit můžete akvárium, klec nebo ubikaci vlastní výroby. Rozměrů akvárií je k dostání na trhu obrovské množství nebo si můžete u sklenáře nechat vyrobit akvárium na míru. Klece pro hlodavce v poslední době zažily obrovský vzestup v popularitě, na což zareagovali výrobci podstatně pestřejším výběrem. Důležité je si ohlídat, aby nebyla příliš veliká rozteč v mřížích, jinak hrozí únik. Pokud se rozhodnete pro vlastní výrobu, tak si zejména dejte pozor na výběr vhodného materiálu. Např. dřevo by nemělo být lakované nebo mořené, protože ohlodáváním by se křeček otrávil. Obecně platí, že byste se raději měli vyhýbat všem chemickým materiálům a volit přírodní.

Ubikaci je samozřejmě nutno vybavit příslušenstvím, aby se křeček cítil co nejlépe a byl spokojený.

Rozhodně by neměl chybět domeček, kde se bude cítit v bezpečí a utvoří si zde hnízdo. Běhací kolečko volte celoplastové, jelikož zde nehrozí uvíznutí nožičky či ocásku jako tomu je u kolečka z kovových tyček. Napáječka na vodu, která by měla být vždy k dispozici a samozřejmě miska na jídlo. Jako stavební materiál na hnízdo dobře poslouží papírové ubrousky nebo bavlněné hadříky. A samozřejmě nesmí chybět podestýlka, nejčastěji se používají hobliny. Rozhodně s nimi nešetřete, aby měl křeček možnost se zahrabat.

Křečci jsou spíše býložraví, ale i přesto potřebují občas mít i přísun živočišných bílkovin.

Jako základ výživy je k dostání krmná směs určená přímo pro křečky. K dostání je od mnoha výrobců, a proto každý chovatel má možnost si vyzkoušet tu, která bude jeho křečkům nejvíce vyhovovat. Další nedílnou součást by měla tvořit zelenina a ovoce, jako důležitý zdroj vitamínů a minerálů. Jako ostatním hlodavcům, tak i křečkům je nutno dávat něco k okusování, aby si mohli brousit hlodáky, které by jinak mohly nebezpečně přerůst. Jako vhodný materiál poslouží větev nebo kus dřeva (pozor na jedovaté dřeviny). Samozřejmostí by měla být i denně čerstvá voda, i přesto, že křečci příliš nepijí v porovnání s jinými zvířaty.

Zdravého křečka poznáte podle toho, že je čilý s chutí k jídlu, má jasné oči bez výtoku,

čistý lesklý kožíšek a čisté tělní otvory bez zápachu. Takže pokud zpozorujete, že křeček ztratil chuť k jídlu, objevují se olysalá místa v srsti nebo slepený mokrý kožíšek kolem ocásku, tak je nutno zpozornět. Pokud křeček onemocní, tak je nejlepší co možná nejdříve navštívit veterinárního lékaře, který má zkušenosti s drobnými savci.

Relativně často se setkáváme s nachlazením, které se projevuje kýcháním, výtokem z nosánku a případně i z očí.

Křečci patří mezi zvířata s noční aktivitou, což se vyznačuje tím, že přes den spíše spí

 a aktivní začínají být až večer. Co se věku týče, tak se bohužel dožívají pouze dvou let, někdy ale i tří. I když je to relativně krátká doba, tak si je během ní dokážete naprosto zamilovat díky jejich milé povaze a vychytralým nápadům. Většina křečků žije samotářským životem, což je nevýhodou pro chovatele, kteří jich vlastní větší počet, jelikož musí mít k dispozici více prostoru a o každého se starat individuálně. Mnoho lidí si myslí, že křečkovi postačí malý prostor, ale opak je pravdou. Křečci jsou zvířátka, která se potřebují hodně hýbat, a proto by měli mít ve svém příbytku k tomu dostatek možností. 
Rozmnožování křečků samo o sobě nebývá prakticky problematické, jelikož patří mezi vůbec nejplodnější savce. Samička se samečkem se vzájemně snesou pouze v době říje samičky. Abychom zjistili zda má samička říji, tak se ve večerních hodinách opatrně dává do klece k samečkovi.

 Pokud zůstane samička klidně stát a nadzvedá ocásek, tak máme štěstí a samička má říji, tudíž jí můžeme se samečkem ponechat přes noc. V opačném případě se musí samička vyjmout, aby nedošlo k ošklivému poranění (z bezpečnostních důvodů je lepší použít kožené rukavice jako ochranu proti pokousání). Akt páření je sám o sobě velmi krátký, ale opakující se do té doby než samička začne samečka odhánět. Délka březosti je u křečka syrského 15-16 dní, u křečíka džungarského 19-22 dní, křečíka roborovského 21 dní a u křečíka cambellova 18 dní. Obvykle se rodí kolem 6-10 mláďaty, ale může jich být i 15. Mláďata jsou na péči matky závislá prvních 28 dní života, jelikož má křeček ve volné přírodě mnoho nepřátel, a proto se musel svým urychleným vývojem přizpůsobit, aby měl co největší šanci k přežití. Rozmnožování jsou schopní zhruba od 3 měsíců věku. Na stavbu hnízda je důležité samičce poskytnout dostatek materiálu, tomuto účelu dobře poslouží toaletní papír nebo papírové kapesníčky. Při dostatečně velkém domečku si hnízdo utvoří v něm a s pocitem bezpečí zde i porodí mláďata. Pokud by byl domeček příliš malý, tak hrozí porod mimo něj, což by u nervóznější samičky mohlo znamenat vážný problém. Zhruba dva dny před plánovaným porodem se provede poslední výměna podestýlky a pak se již snažte hnízda nedotýkat, jinak by došlo ke změně pachů. Porod probíhá většinou v noci bez jakýchkoliv komplikací. V žádném případě by neměla být samička během porodu rušena. Ze strachu totiž mohou samičky začít panikařit. V lepším případě pouze přestěhují hnízdo na jiné místo, v horším ale mohou mláďata dokonce sežrat. Samotný porod trvá přibližně půl hodiny.

 Na mláďata v žádném případě nesahejte a pouze občas zkontrolujte rychle hnízdo v době nepřítomnosti samičky, abyste měli přehled zda je vše v pořádku. Případné mrtvé mládě odstraňte ideálně pinzetou. Na malé křečky můžete začít sahat až když koukají a pomalu začínají vylézat z hnízda. Ve 4 týdnech bývají mláďata již samostatná, ale někdy je lepší s odstavem počkat ještě o týden déle (odvíjí se většinou od početnosti vrhu, čím více mláďat, tím pomalejší bývá jejich vývoj). Pokud nemáte všechna mláďátka udaná nebo se protáhne jejich odběr, nezapomeňte oddělit samečky od samiček, aby nedošlo k jejich vzájemnému nakrytí.

křečci si velmi pozorně ukládají do paměti vzory pachů, se kterými přijdou do styku

 a díky tomu jsou schopni i po delší době rozeznat svého majitele. Potravu je křeček schopen ucítit na velké vzdálenosti. Typické je označování svého prostředí pomocí pachových značek, které zanechává třením svých mazových žláz o předměty. Stejně důležitou roli hrají i výkaly a moč. Toto všechno umožňuje křečkovi výbornou orientaci i během tmy.

Dutina ústní je opatřena 16 zuby. Chrup tvoří 4 řezáky nazývané hlodáky a 12 stoliček.

Hlodáky se vyznačují neukončeným růstem, a proto je nutné zajistit jejich neustálé obrušování, jinak hrozí nebezpečné přerůstání znemožňující příjem potravy. Typickou anatomickou strukturou jsou u křečka lícní torby, které se rozkládají od rozštěpených rtů až po končetiny. Jsou vybaveny hrubými štětinami, které zabraňují potravě sklouznout do ústní dutiny nebo případně vypadnout z tlamičky. Lícní torby jsou velice roztažitelné a jejich obsah může vážit dokonce až 20g. K vyprázdnění lícní torby je zapotřebí, aby si je křeček masíroval pomocí končetin směrem k ústnímu otvoru. Význam lícních toreb spočívá v nošení potravy a materiálu na hnízdo (majitelé se často mylně domnívají, že křeček materiál požírá). Dále trávicí soustava pokračuje hltanem a jícnem, na který je napojen předžaludek, v němž je pozřená potrava zvlhčována. Další úsek tvoří žláznatý žaludek, kde probíhá samotné trávení pomocí trávicím enzymů. Ze žaludku je natrávenina pasážována do tenkého a tlustého střeva, kde se trávení dokončuje a zažitina zahušťuje, aby nestrávené zbytky mohly být vyloučeny análním otvorem z těla.
Kosterní a svalová soustava odpovídá ostatním savcům. Na předních končetinách nalezneme 4 prsty a jeden rudimentární palec. Na rozdíl od nich jsou zadní končetiny opatřeny 5 prsty. Přední končetiny jsou velmi obratné a zastávají mnoho funkcí např. hrabání, péče o srst, držení potravy a vyprazdňování lícních toreb.

Mají lépe vyvinutý než lidé, a proto jsou schopni vnímat i frekvence na úrovni ultrazvuku.

Předpokládá se, že to má význam zejména k vzájemnému dorozumívání se mezi sebou. Tak mohou všechny mláďata pro nás neslyšitelnými zvuky přivolat svoji matku, když je jim po opuštění rodného hnízda příliš zima nebo mají hlad či žízeň. Křečci jsou schopni rozeznat různé tóny hlasu, či po nějakém čase poznat toho, kdo se o ně stará.

Jelikož je křeček spíše noční tvor, tak nemá zrak příliš dobře vyvinutý,

ovšem díky posazení očí je schopen bez pohybu hlavy sledovat široký úhel svého okolí. (asi 110 stupňů). Křeček je relativně krátkozraký, na vzdálenost větší než 1 metr je již stěží schopen rozeznat kontury. Pohyby je schopen rozeznat na větší vzdálenost. Na denním světle toho křeček příliš nevidí. To také vysvětluje jeho často pozorovatelnou lekavost, ocitne-li se náhle v neznámém prostředí.

 Stejně jako hmatové vousky slouží rovněž jemné chloupky na bocích

 a na předních i zadních končetinách k orientaci v noci. S pomocí těchto speciálních chloupků a vousků je křeček schopen vnímat překážky, které se mu postaví do cesty. Kromě toho mu také pomáhají lépe odhadnout, zda je pro něho otvor či průlez dostatečně široký.

Romana Kastlová   chk-gremleens.estranky.cz