činčila

Toto roztomilé zvířátko má původ v Jižní Americe,

Činčily osidlují skalnatá prostředí vyznačující se chladným, suchým větrem. S tímto souvisí i jejich typická hustá srst. Z počátku byl jejich chov zaměřen striktně na zisk kožešiny. Ale postupně jejich chovatelé neodolali kouzlu těchto roztomilých medvídků a díky tomu vzrůstala jejich obliba i jako domácího mazlíčka. Hmotnostně činčily dosahují zpravidla 400-600g a řadí se mezi hlodavce. Co se délky těla týče, tak včetně ocasu se pohybuje v rozmezí 40-55 cm. Jejich nespornou výhodou oproti jiným běžně chovaným hlodavcům je podstatně vyšší věk, kterého se dožívají. Průměrný věk se pohybuje mezi 10 až 15 lety, ovšem při dobré péči nejsou výjimkou ani činčily ve věku 18 až 22 let.

Jelikož činčily nejsou klasickými mazlíky,

není vhodné je pořizovat mladším dětem. Všeobecně se považuje za zvíře vhodné pro děti od 13 let. V tomto věku se o ně již dokáží soběstačně starat a věnovat jim dostatečnou péči. Stejně jako např. potkani jsou to víceméně zvířata s noční aktivitou. Den zpravidla tráví podřimováním a klidným režimem. Zhruba kolem šesté hodiny večerní pomalu ožívají a začínají být aktivní. Tento večerní čas je proto vhodný i pro podání krmení. Když už si na vás činčila přivykne a je dostatečně ochočená, tak byste jí měli dopřávat proběhnutí po pokoji. Jsou to aktivní zvířátka, a proto vyžadují dostatek pohybu. Pravidelným pouštěním večer i předejdete případnému zlobení v kleci v době, kdy již budete chtít spát. Než začnete činčilu pouštět, tak byste měli zajistit z dosahu veškeré nebezpečné nebo cenné věci. Jakožto hlodavec se může podepsat nejen na drátech od počítače, ale také třeba na oblečení.  Díky tomu, že jsou velmi čistotné, nejsou zdrojem prachu ani zápachu. Tato skutečnost je důvodem, proč se může stát mazlíčkem i pro některé alergické děti. Další výhodnou vlastností v tomto směru je fakt, že mají natolik hustou srst, že je nevhodná pro přežívání roztočů.

 K chovu činčily je potřeba kvalitní kovová klec,

ve které si neprokouše cestu ven. Měla by zajišťovat dostatek prostoru a pohodlí. Klec na činčilu by měla být veliká minimálně 100 x 50 x 50 cm. Vyhněte se plastovým částem na kleci, někdy jsou pomocí plastů spojovány stěny klece. Taková klec je nevhodná, protože by brzy došlo k prohlodání a prakticky ke zničení celé klece. Otvory v kleci by neměly přesahovat rozměry 25 x 50mm, u mláďat 15 x 25mm. Při dostatečně prostorné kleci postačí čištění jedenkrát týdně, záleží na používané podestýlce a kam je činčila naučená chodit vykonávat potřebu. Jednou za čas je vhodné celou klec vydesinfikovat např. pomocí sava. Zbavíte se tak případných bakterií. Klec byste měli umístit mimo dosah přímého slunce a stejně tak mimo průvan. Nesmí ale být v prostoru, který je nedostatečně odvětráván, protože činčily v nadměrném horku trpí často na celkovou vyčerpanost. Jako vhodnou podestýlku si mnoho majitelů chválí kukuřičnou drť. Důležité je, aby podestýlka nebyla prašná, dostatečně sála a pokud možno pohlcovala pachy. Interiér klece je vhodné vybavit alespoň jednou silnou větví (pozor na jedovaté stromy). Určitě ocení i dostatečně prostorný domeček ke klidnému a nerušenému spánku. Důležitou součástí je beze sporu také miska na krmení a napáječka s kovovým vyústěním. Dále lze po kleci rozmístit poličky a poskytnout něco k obrušování hlodáků. V kleci by nikdy neměla chybět nádoba , s pískem na koupání. Činčilí srsti nevyhovuje vlhkost, proto činčilu zásadně nikdy nekoupejte ve vodě! Následky bývají většinou fatální v důsledku akutního zápalu plic. Činčila si kožíšek čistí tzv. popelením ve speciálním písku pro činčily, který je k dostání v potřebách pro zvířata. Při plísňových problémech do něj lze přimíchat kávovou lžičku Fungistopu na 1 kg písku. K ohryzávání nejlépe poslouží sušené pečivo (v menším množství), špalíky ze dřeva nebo různé větve. Miska na krmení by měla být upevněna na stěně klece nebo dostatečně těžká, aby nemohla být překlopena a její obsah vysypán. Podstatou je, že byste měli předcházet kontaminaci krmení močí nebo trusem.

 Základem krmení činčil jsou speciální směsi či granule pro činčily,

 seno a čerstvá voda. Výhodou je, že činčily snědí pouze tolik krmení, kolik potřebují. Takže se nemusíte obávat špatného dávkování krmiva. Granulky (případně směsi) by měly být určeny přímo pro činčily, není vhodné krmit směsí určenou pro králíky nebo morčata.  Seno má být k dispozici 24 hodin denně a to nejlépe bohaté na lístečky. Již při koupi si zkontrolujte zda není plesnivé. Nejlepší je seno v kleci umístit do jesliček, díky čemuž se příliš neznečistí. Voda by se neměla používat přímo z kohoutku, protože svým složením navozuje průjmové potíže. Je lepší buď vodu převařit nebo použít balenou. Jídelníček jim lze zpestřit pomocí pamlsků. Ale jako i u jiných zvířat platí, všeho s mírou. Určitě neohrnou nos nad sušeným ovocem, rozinkami, kousky jablek, čerstvými větvičkami z jedlých stromů (např. třešeň, jabloň), mladými lístečky apod. Všechny výše uvedené dobroty mohou výrazně napomoci při získávání důvěry a ochočování činčilky.

 Pokud krmíte kvalitním senem a granulemi, není většinou potřeba dodávat žádné další minerály nebo vitamíny.

Lze zkusit koupit minerální kámen pro hlodavce a uvidíte jestli o něj činčila projeví zájem nebo nikoliv. Někdy se doporučuje podávání vápníku. Lze jej zakoupit v podobě vápníkových tablet, které navíc zajistí i zabroušení hlodáků. Dostatek vápníku je velmi důležitý hlavně pro samice po porodu, protože potřebují vápník k tvorbě mateřského mléka. Nepřidávejte vápník samicím před porodem (myšleno ne v množství, na které nejsou normálně zvyklé), rozhodí to jejich metabolismus a činčila si "zvykne" na zvýšený příjem vápníku a pak bude mít problémy s jeho relativním nedostatkem po porodu. Činčilu si můžete pořídit ve zverimexu nebo přímo od chovatele. Při koupi u chovatele se dozvíte přesné stáří, pohlaví a máte větší jistotu, že je zdravé. Nejlépe je vybírat si zvířátko k večeru, kdy začíná být aktivní a tak si je můžeme pořádně prohlédnout. Mláďata by měla být alespoň 8 týdnů stará.

 Nejdříve nechte pořízenou činčilu zabydlet v kleci, aby si dostatečně přivykla novému prostředí

i vaší přítomnosti. Během dne ji dopřejte dostatek klidu a věnujte jí pozornost až v odpoledních hodinách, což odpovídá jejímu přirozenému životnímu rytmu. Až zpozorujete, že činčila bezstarostně pobíhá po kleci a vypadá sebejistě, můžete začít s ochočováním. Nejdříve vyzkoušejte nabízet skrz mříže různé pamlsky a potichu klidně na ní promlouvejte. Buďte trpěliví a vyčkávejte, dokud se neodváží pamlsek přijmout. Tento postup opakujte několik dní za sebou. Dalším krokem je přítomnost vaší ruky v kleci. Je lepší si do ruky opět vložit nějaký pamlsek, čímž posílíte její zvědavost a odvahu. Po několika dnech byste měli docílit poklidného posedávání na vaší ruce nebo jejího přelézání bez známek strachu. Až v tomto stádiu následuje otevření klece a čekání na okamžik, kdy se mazlík odváží vykouknout z klece a následně přes ruku vyšplhat až na rameno. Stále nezapomínejte na činčilu potichu klidně mluvit a případně nabízet pamlsky. Všeobecně nejsou příliš mazlivé, ale při navyknutí na své majitele vyhledávají jeho společnost. Proto je důležité jim věnovat dostatek času a zejména být velmi trpěliví a žádný krok příliš neuspěchat. Činčilu zpravidla lépe ochočíte, pokud budete chovat jednu o samotě. Pohlaví nehraje roli, ale nesmíte zapomínat na věnování dostatku času! Při správném přístupu, denním kontaktu  a vyhovující péči se stane postupně zvídavým a mazlivým kamarádem. V případě, že nemáte dostatek času na denní se věnování, je lepší si pořídit činčily rovnou dvě. To samozřejmě obnáší větší klec, kde si každá najde své místečko ke klidnému odpočinku. Mělo by se jednat o samičky, jelikož samečci se spolu nesnesou a mohlo by to skončit i smrtí jednoho z nich. Poslední možností je samozřejmě chov činčil v páru. Což s sebou samozřejmě přináší i odchov mláďat.

 Pohlavně jsou činčily vyspělé již mezi 4. a 8. měsícem života.

Ideální je se řídit váhou samičky, vhodná váha pro první připuštění je od 500g. U samiček se říje objevují zhruba každých 24-25 dní a trvají 3 až 5 dní. V tomto období bývá samička svolná k páření. Samečci tuto změnu brzy zpozorují, začnou vydávat hlasité zvuky a pronásledovat samičku. K samotnému aktu dochází v podobě tzv. skoků, které se opakují v rámci několika hodin. Březost činčil trvá okolo 111 dní. Zajímavostí je, že lze zpozorovat zvětšení bříška až v poslední čtvrtině březosti. Jakmile se začne blížit den D, tak samička projevuje agresivní chování vůči partnerovi. Jelikož si činčily nestaví žádná hnízda, měli byste v místnosti udržovat stálou teplotu kolem 20 stupňů. Pokud samečka neoddělíte před samotným porodem, tak hrozí během pár hodin po porodu opětovné oplození. V opačném případě se další říje dostaví zhruba za 8 týdnů po porodu. Počet mláďat nebývá nikterak vysoký, rodí se 1-5 osrstěných, plně vyvinutých mláďat o porodní hmotnosti asi 40g (záleží na počtu mláďat a kondici). Ihned po porodu jsou mláďata samostatná a zkoumají své okolí. K odstavení od matky by mělo docházet až ve věku 7-8 týdnů, kdy se již živí pouze pevnou stravou a nejsou závislí na své matce.

   Při správné péči a hlavně kvalitní a vyvážené stravě se činčily řadí mezi málo nemocná zvířata.

Zdravý jedinec by měl na první pohled působit energicky a spokojeně. Srst je hustá a měkká bez zaschlých výtoků v okolí čumáčku a očí. Čisté a suché uši bez zápachu a mazu. Jasné, lesklé oči bez výtoku. Čistý řitní otvor a dobře formovaný trus. Nečastěji se můžete setkat se zažívacími problémy, které mívají původ většinou v dietetických chybách ze strany chovatele, ať už se to týká špatného složení nebo např. plísně v senu.

Zácpa

• prvním příznakem jsou zmenšující se trus a postupné nechutenství až apatie, příčinou může být i nedostatek pohybu - léčba spočívá ve vysazení pamlsků, zvýšeném množství pohybu a denním podání 2 ml bílého jogurtu pro zprůchodnění střev, při nezlepšení stavu je nutno navštívit veterinárního lékaře  

Průjem

• poznáte podle řídké konzistence trusu zelenohnědé barvy, který bývá cítit, činčila přestává přijímat stravu a je apatická  

Nachlazení

• příznaky bývají ztížené dýchání, výtoky z čumáčku, které zvířátko nutí k jeho otírání za pomoci tlapek (můžete zpozorovat známky výtoku i na tlapkách díky tomu)

• příčinou bývá hlavně průvan a zvýšená vlhkost, ale také klidně jen nadměrný stres                    

• je potřeba vyhledat veterinárního lékaře  

Kožní plísně

• na první pohled je zřetelná chybějící srst, výskyt strupů na čumáku a v okolí očí, postupně se ložiska objevují po celé těle          
• příčinou bývá vlhké prostředí, špína, kontaminace koupacího písku          
• předcházet jí lze dodržováním vhodných zoohygienických podmínek chovu, poskytováním koupacího písku a občas do něj přidat Fungistop         
• u pokročilejšího postižení je nutno navštívit veterinárního lékaře, který zahájí ihned léčbu pomocí vhodných antimykotik  

Poranění

• odřeniny, otevřené rány, zhmožděniny,...     
• přičinou může být poranění o předmět, pokousání od jiné činčily nebo např. pád     
• všechny otevřené rány je nutné vyčistit a desinfikovat, komplikovanější poranění  je nutno řešit s veterinárním lékařem  

Problémy s hlodáky

• bývá spojováno s nižším příjmem stravy a sliněním                      
• nejčastěji se setkáte s přerostlými nebo naopak ulomenými hlodáky                      
• prevencí je poskytnutí materiálu k ohlodávání, který brání přerůstání                      
• při ulomeném hlodáku se doporučuje podávat vápník k podpoře lepšího růstu                      
• přerostlé hlodáky musí být zkráceny veterinárním lékařem, aby nedošlo k poškození dutiny ústní a umožnil se opět bezproblémový příjem stravy      

 Výše uvedené povídání nemá za účel poskytnout vyčerpávajícím způsobem naprosto všechny informace. Spíše má napomoci k rozhodování o vhodnosti nebo naopak nevhodnosti činčily jako domácího mazlíčka pro čtenáře tohoto článku. Každé zvířátko v sobě ukrývá mnoho kladných vlastností a výhod, které majitelé ocení. A zase naopak úskalí která jsou pro někoho nepřekonatelná. Pokud se stále nemůžete rozhodnout, tak není nic lepšího, než se spojit přímo s chovatelem a požádat o možnost osobní návštěvy a přímého kontaktu s tímto roztomilým medvídkem u něj doma.

text: MVDr. Romana Kastlová  chk-gremleens.estranky.cz

  foto: Jana Peltrámová