Voda

K akvaristice je nutné sledovat základní parametry vodního prostředí.

obsah rozpuštěných solí, v mořské akvaristice jiný než ve sladkovodní,

hovoříme o měkké a tvrdé vodě, dle obsahu solí v německých stupních tvrdosti užívaných akvaristy, 0 - 4 ° N je velmi měkká voda, 4 – 8 ° N měkká voda, 8 – 12 ° N polotvrdá voda, 12 – 18 ° N tvrdá voda, nad 18 ° N velmi tvrdá voda. Měkkou vodu získáme i s využitím přístrojů, dle potřeby si ji můžeme přitvrdit přidáním plavené křídy, zvyšuje alkalitu, nebo sádry, zvyšuje síranovou tvrdost, můžeme též dolít některou z komerčně prodávaných minerálních vod,

kyselost vody, pH hodnota označuje poměr volných vodíkových iontů a iontů hydroxilových.

Při neutrálním pH  7  je poměr vyvážený. Pod 7 je nadbytek kationtů H a pohybujeme se v kyselém prostředí, nad 7 pH jde o prostředí zásadité, charakterizované nadbytkem aniontů OH. Ve sladkovodní akvaristice se setkáváme s hodnotami od pH 4, některé jihoamerické a západoafrické lokality s huminovými kyselinami až po pH 9, východoafrická jezera, mořská akvaristika má rozmezí užší , pH je stabilnější  od 7,7 do 8,5,

redox potenciál, v podstatě obsah volného kyslíku,

cílem akvaristy je vytvoření oxidačního prostředí se schopností odbourávat odpadní látky. Měří se v milivoltech, mV,

obsah fosforečňanů, podporuje růst vláknitých řas, 

významný zejména v mořské akvaristice, v přírodním prostředí moře jsou hodnoty okolo 0,03 mg na l PO4. Tvrdé korály od hladiny 0,3 mg/l omezují růst, láčkovci obecně zastavují růst od 1,5 mg/l, od 3 mg/l působí toxicky a živočichové hynou. Obsah můžeme ovlivnit výměnou vody či přidáním speciálních přípravků na bázi železa, kdy dochází ke vzniku nerozpustných fosforečných solí, které sedimentují,

oxid uhličitý, produkt dýchání živočichů,

ovlivňuje kyselost vody, v nízké míře může jeho zvýšené množství působit jako hnojivo pro rostliny, ve sladkovodním akváriu, či vláknité řasy a korály, mořská akvaristika,

formy dusíku:

• dusík ve formě organické, bílkoviny, aminokyseliny, peptidy = nespotřebované zbytky potravy, uhynulí živočichové,
• dusík ve formě čpavkové, jed NH3, ve vodě jeho podstatná část disociuje na neškodný NH4. Platí čím vyšší teplota vody a vyšší pH, tím vyšší podíl toxického čpavku. To komplikuje transport mořských živočichů, vzhledem k vyššímu pH stoupá koncentrace čpavku při transportu rychleji než u ryb sladkovodních. Sladkovodní akvaristé si mohou otrávit ryby čpavkem při výměně vody v nádrži s vyšší koncentrací dusíkatých škodlivin. Je-li náhodou část vody nahrazena vodou s vyšší kyselostí, část amoniového iontu se přemění na čpavek jedovatý pro ryby…,
• dusitanový aniont, vzniká biologickým odbouráním čpavku, opět je prudce jedovatý, koncentrace nad 0,5 mg/l hubí ryby,
• dusičnanový aniont, vzniká oxidací dusitanového aniontu a je zhruba 100x méně jedovatý, např. v přírodě je jeho hodnota v moři asi 1 mg/l, v akváriu je vždy vyšší.

text: Vladimír Vrabec