přispějte vlastním článkem

Jste-li znalý či znalec a máte zájem umístit článek k popisu jednotlivých druhů, plemen, pod článkem umístíme odkaz, link na Vaše stránky.

Malá osnova: původ a historie - včetně domestikace a ocenění; anatomie, fyziologie - věk, tělesná teplota, rozmnožování; chov – péče o srst, drápky; výživa; zdraví; zajímavosti – výstavy, rekordy; fotografie konkrétního plemene;..........................................................................................................................................přispějte vlastním článkem

Nově přidané články

jezevčík drsnosrstý

 Drsnosrstý jezevčík, jak jej známe dnes, pravděpodobně vznikal křížením drsnosrstých plemen jezevčíků hladkosrstých. Nejdříve to byli vydraři, pak i teriéři a snad i knírač. Po hladkosrstých předcích si mnozí jedinci dodnes nesou skrytě vlohu pro krátké osrstění a setkají-li se oba rodiče s touto vlohou, může se ve vrhu hladkosrsté štěně narodit. Po teriérech zas občas vídáme nestandardní, měkkou srst a strmé úhlení předních i zadních končetin, dědictvím je ale i větší ostrost na škodnou.

trpasličí a králičí jezevčíci

 Byli šlechtěni pro vyhánění králíků z nor. Ke zmenšení byl křížen pinč a podobná trpasličí plemena. Mají obdobné lovecké vlastnosti jako standardní jezevčíci. v použití je limituje jen jejich velikost.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání

foxteriér hladkosrstý

 Je to pes výjimečných loveckých vlastnosti. Osvědčuje se nejen jako norník, ale také při práci na povrchu jako slídič nebo honič, při práci na barvě i ve vodě. Správně vycvičený přináší i menšího zajíce, je dobře ovladatelný a poslušný.

  V rukách nezkušeného vůdce se stane nezkrotným, při výcviku vyžaduje maximální trpělivost a důslednost.

 Výška v kohoutku 38 až 40 cm, hmotnost 7 až 8 kg.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání

foxteriér drsnosrstý

 Hlavní plemenné znaky jsou shodné s foxteriérem hladkosrstým, kromě drsné, tuhé srsti. Vlastnosti i využití má rovněž shodné, drsnosrstý je odolnější vůči nepříznivému počasí. V současnosti oba druhy foxteriérů zvyšují své pracovní uplatnění, rovněž se zvyšují počty jedinců na zkouškách a výstavách v ČR.

Výška v kohoutku do 39 cm.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání

velšteriér

Typický pracovní teriér shodných vlastností s foxteriérem.

Na výcvik je spíše měkčí než foxteriér.

Výška v kohoutku nemá přesahovat 39 cm, hmotnost asi 9 kg.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání

anglický barvář

 Je uveden sprše pro úplnost výčtu. První jedinec byl k nám dovezen v roce 1974. Zpočátku se začal poměrně šířit a byla snaha jej i lovecky využívat. V lovecké praxi se však nijak zvlášť neujal, jde o psa velmi těžkého, většinou s otevřeným okem. V těžkém lesním terénu je špatně využitelný a hlavně náročný na péči ze strany majitele. Trpí očními záněty.

 Pro jeho čichové schopnosti je schopen velmi kvalitní práce na stopě. Je známé jeho využití ve službách americké policie. Je většinou němý nebo se jen málo hlasově projevuje.

hannoverský barvář

 Pochází ze starého plemene leithund - vodič, křížením s plemenem dnes již vyhynulého heidbracke - stepního honiče. K tomuto křížení došlo na loveckém dvoře v Hannoveru.

jezevčík hladkosrstý

 Je původním a nejstarším typem jezevčíka, zpočátku se vyskytoval jen v barvě černé s pálením. Červeného zbarvení bylo dosaženo křížením s německou brakou.

 Traduje se, že je ze všech jezevčíků nejtvrdohlavější a vzhledem k osrstění je méně odolný proti nepřízni počasí.

 Vyniká zejména hlasitostí na teplé stopě zvěře.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání

bavorský barvář

 O tomto plemeni jsou prvé zmínky po roce 1812. Vznikl křížením hannoverského barváře (fena) a honiče (pes). Byl formován po dobu jednoho století do typu lehčího psa pro horské a vysokohorské terény Dále byl křížen s červenými tyrolskými honiči. Původní určení bylo do alpských podmínek k lovu kamzíků.

Severská lovecká plemena

  ze skupiny 5 FCI jsou špicovití psi. Mají bohaté a husté osrstění a krátké, postavené ucho. Jsou to psi velmi otužilí a odolní, s výbornou orientací. Jsou většinou dost ostří, protože byli používáni především k lovu kožešinové zvěře a velkých šelem, ale i velkých severských kopytníku. Ve všech případech byla ostrost na místě. Dokáží vytrvale sledovat stopu, takže jsou vhodní nejen pro vyhledávání zvěře a její štvaní, ale také výborně pracuji při dosledech.