suchozemské želvy

Vlastnit suchozemskou želvu je jako mít doma kousek dávné minulosti. Snad i přímo kousek jiného světa, který je svým způsobem nezaměnitelný a kouzelný. Kdo tomuto kouzlu jednou podlehne, většinou už má závislost na celý život.

U nás  běžně chované druhy suchozemských želv jsou želva zelenavá (Testudo hermanni),  želva žlutohnědá (testudo graeca), želva vroubená (testudo marginata), želva stepní (testudo horsfieldii).

Starost o tuto kategorii želv obnáší v první řadě správně vybavené a dostatečně prostorné terárium.

Základním předpokladem je správná velikost. Rozměry by měly ideálně odpovídat do obou směrů pětinásobku délky krunýře. Při chovu více želv najednou se za každou další želvu započítávají o třetinu větší rozměry. Suchozemské želvy ocení nápadité vybavení, které jim umožní prolézání, hrabání a šplhání. Na dno se nejčastěji pokládá písek, kokosová drť nebo lignocel. Je vhodné do terária umístit výhřevnou desku s termostatem (nutno izolovat vhodně ode dna terária) nebo výhřevný kámen. K sehnání v každém vybavenějším zverimexu.  Poblíž výhřevného kamene se umisťuje nejlépe keramická vanička ke koupání a pití. Nejlepší je, pokud je ze všech stran obklopena kameny, díky čemuž je voda méně znečišťována substrátem. Okraj vaničky nesmí být příliš vysoký, musí jej snadno přelézt i mladá želva. V této fázi již stačí v teráriu vhodně rozmístit kořeny a kameny, aby vznikl úkryt ke klidnému odpočinku a zároveň místa k prolézání a šplhání. Dostatečné osvětlení a výhřev zajistí bodové světlo, UV lampa a zářivka. Terárium by nemělo být umístěno v průvanu, vyvarujte se místům poblíž oken či dveří na balkon. Pokud máte zahradu, dopřejte želvě i venkovní výběh v letním období. Pobyt na čerstvém vzduchu a slunci má blahodárný účinek na vývoj kostí a dodává tělu vitamíny. Ohraničení výběhu by měly tvořit zapuštěné cementové desky nebo dřevěné fošny (dostatečné výšky, aby je želva nedokázala přelézt). Povrch by měl být travnatý a pro tvorbu stínu výborně poslouží menší keříky. Výběh by měl mít mírný sklon a na jejím horním konci se umisťuje tzv. pařeniště. Naopak v dolní části se nachází koupaliště. Pařeniště na principu skleníkového efektu udržuje dostatečnou teplotu i při déle trvajícím ochlazení. V podstatě se jedná o boudičku z plexiskla, do které je v přední části vyříznutý otvor. Podlahu ideálně tvoří cementová deska. Pokud je potřeba, lze do ní umístit infračervenou žárovku, aby kompenzovala výrazné ochlazení. Po výběhu umístěte různorodé kameny, větve či kmeny. Tak docílíte dostatečně pestrého prostředí. Nádržka na vodu nesmí být příliš hluboká, pamatujte i na déšť, který může hladinu vody navýšit bez vašeho vědomí.

Základem potravy pro suchozemské želvy je rostlinná složka.

Při představě jejich původního životního prostředí vás snadno napadne skladba jejich jídelníčku. V jejich domovině roste hojně tráva, byliny, keře, plody a mnoho rostlin, které jim poskytují hojný a bohatý zdroj živin. Nízkou potřebu živočišných bílkovin pokrývá hmyz a různí plži, kteří se na těchto rostlinách vyskytují. Stačí nechat promluvit svou fantazii a želvě nabídnout rostlinstvo z louky či zahrady. V takovém případě ale nikdy nezapomínejte na důkladné omytí. Do jídelníčku samozřejmě nepatří jedovaté rostliny! Každá želva ocení čerstvou zeleninu a ovoce. Jelikož jsou želvy celkem konzervativní, tak mají tendenci k oblibě hlavního zdroje potravy a odmítání jiného druhu. Nad tímto problémem lze vyzrát postupným přidáváním jiné stravy nadrobno nakrájené k její oblíbené. Díky tomu si postupně přivykne na chuť nové potravy a nebude ji odmítat přijímat. Neměli byste také zapomínat přidávat minerální a vitamínové doplňky, hlavně pokud je želvy chovaná převážně doma. Suchozemské želvy se krmí denně a zbytky nesnědené potravy byste měli odstranit.

Prevencí onemocnění jsou jednoznačně co nejlepší zoohygienické podmínky. 

Což zahrnuje denně čistit nádržku s vodou a udržování sucha v jejím okolí. Pokud želva do vody vyloučí trus, tak byste ji měli okamžitě vyměnit za čistou. Důležitým ukazatelem zdraví je váha zvířete. Želvu byste měli pravidelně vážit a naměřené hodnoty si zapisovat. Zejména během jara a léta by nemělo docházet k poklesu váhy. U mláďat by měla narůstat a u dospělců mírně také nebo stagnovat. Výkaly by neměly silně zapáchat a být mazlavé nebo dokonce tekuté. Změknutí krunýře nebo přímo změna tvaru na nepravidelný bývá způsobena převážně nedostatkem vápníku, vitamínu D a UV záření. U lehčích forem postižení postačí změna potravy. U závažnějších forem je již potřeba aplikovat vitamínové a vápníkové injekce, tudíž je nezbytná návštěva veterináře. V tomto směru byste měli věnovat zvýšenou pozornost mladším jedincům, kteří intenzivněji rostou a tudíž mají vyšší nároky na kvalitní a vyváženou stravu s dostatečným přísunem vitamínů, minerálů i vápníku. U všech želv se pravidelně setkáte s oddělujícími se šupinkami rohoviny od krunýře nebo s odlupováním kůže. Souvisí to s růstem a vývojem každé želvy. Po odloupnutí by neměly na těle zůstat žádné mokvající jizvy nebo krvácivá místa. Pokud taková místa objevíte, tak je želva většinou napadena roztoči nebo houbami. V těchto případech je nutné okamžitě vyhledat veterináře, neboť hrozí sekundární bakteriální napadení zvířete přes poraněnou kůži. Prevencí je dostatečná hygiena a pravidelné ozařování UV světlem. Poměrně často dochází následkem pádu z velké výšky nebo po přejetí automobilem k poškození krunýře nebo i ke zlomení. I když to vypadá velmi vážně, často lze i v takovém případě pomoci. Důležité je vyhledat specializovanou kliniku, kde mají vybavení pro anestézii plazů. Je lepší takovým případům předcházet bezpečně ohrazeným výběhem. Při pobytu v přírodě může dojít k napadení ektoparazity. Nejčastěji jimi jsou klíšťata a roztoči. Svou pozornost zaměřte hlavně na záhyby kůže v okolí krku a kloaky. Roztoči vypadají jako červené špendlíkové hlavičky schované v zaschlé kůži skupinově. Klíšťata najdete spíše jednotlivě. Mají hnědou až černou barvu. Takto napadené zvíře musí být v karanténě, dokud nedojde k vyléčení. Klíšťata stačí odstranit stejným postupem jako např. u psa. Proti roztočům veterinář aplikuje vhodný antiparazitický přípravek a měli byste vydesinfikovat terárium. U suchozemských želv se také setkáváme s přerostlou rohovinou na okraji čelistí, příčinou bývá příliš měkká potrava. Takto přerostlá rohovina se musí odpilovat.

Chov suchozemských želv je spojen s tzv. CITES.

V podstatě se jedná o osvědčení, že želva pochází z legálního chovu a nebyla protizákonně odchycena v přírodě, kde jim hrozí vyhynutí. Bez tohoto dokumentu nelze prodat nebo koupit želvu, aby nedocházelo k porušení zákona. S dospělými zvířaty i mláďaty ze skupiny I CITES (ohroženy vyhynutím) nesmí být bez zvláštního povolení obchodováno. S mláďaty ze skupiny II CITES (chráněné druhy) lze při dodržení zákonných povinností obchodovat.

Evropské suchozemské želvy jsou pohlavně vyspělé zhruba ve věku 3-5 let.

Vliv na tento vývin má ovšem i okolní prostředí a životní podmínky. Pohlaví lze poznat až u dospělejších želv. Samci mívají břišní krunýř (plastrón) výrazněji prohnutý dovnitř než samičky. Dále mívají samci mírně delší a mohutnější ocas s kloakou umístěnou blíže k jeho konci.

Při neznalosti roku narození své želvy se věk dá pouze odhadnout. Po třech letech by měla želva dosahovat zhruba třetinových rozměrů své konečné velikosti. Za další dva roky to již jsou dvě třetiny. Ale skutečně se jedná pouze o odhad, neboť je rychlost růstu velmi ovlivněna životními podmínkami. Velký vliv má také poskytnutí zimního spánku, který je nezbytným předpokladem zejména pro následné rozmnožování.

text: Romana Kastlová