Pekinéz byl vytvořen silou náboženské víry,
nijak na jeho vývoji, jako u jiných, nemělo vliv prostředí. Je známý jako lví pes a poprvé je v Číně zmiňován v době dynastie Šu, před dvěma tisíci lety. Čína se tehdy stala buddhistickou zemí a tuto změnu provázel významný problém, je tím lev. Budha lva zkrotil a vytvořil z něho věrného služebníka a mocného ochránce, který v Číně neexistoval.
Buddhističtí mniši potřebovali tento mocný náboženský symbol a našli pomoc u psů, začali pracovat na štěňatech. Prakticky jde o selekci, když se podíváte na jakýkoli vrh psů, najdete tam rozmanité druhy a velikosti štěňat. Když chcete zmenšovat velikost, tak prostě spáříte malé členy vrhu s jinými malými členy a budete v tom pokračovat a tak svou volbou, pouze z malých psů zmenšíte velikost plemene. Pekinéz je tak zformován do své podoby připouštěním nejmenších psů s nejdelšími chlupy, které mniši našli, aby vytvořili miniaturního lva. Byli tak úspěšní, že plemeno se stalo posvátným symbolem, který vlastnila pouze císařská rodina. Odnést je za hranice paláce byl zločin, který se trestal smrtí.
Pekinéz patří mezi nejstarší plemeno se zapsaným standardem, který přesně popisuje, jak zvíře má nebo nemá vypadat. Text byl objeven v polovině devatenáctého století, který napsala v Číně císařova vdova Čch-ši v době vládnutí dynastie Čching, určoval, která štěňata budou vybrána k páření a která vyloučena. „Lví pes, ať je malý, ať má černý obličej, čelo, ať má rovné a nízké, uši jako plachty válečné džunky. Oči, ať má velké a zářivé, jeho čenich, ať má jako nos opičího boha hindů. Přední nohy, ať má ohnuté, aby se nechtěl daleko zatoulat nebo opustit císařský palác.“ Pokyny císařovny vdovy byly objeveny za dramatických okolností. V roce 1860 předznamenalo dobití a zničení letního paláce v Pekingu anglickými vojsky, konec mocné čínské říše. Po mnoho století pečlivě šlechtěni a opečovávání císařští psi byli pozabíjeni, aby se zabránilo, že padnou do cizích rukou. Ale pět z nich přežilo, když si jich v nastalém zmatku nikdo nevšimnul. Byli převezeni do Anglie a nejmenšího dostala darem, královna Viktorie.
Drobné nožky a plochý čumáček psíka si ve Viktoriánské Anglii oblíbila vysoká společnost. Vlastnit psa na klín, je symbolem vyššího společenského postavení a pro zbohatlé střední třídy, které měli spoustu času, to byla přesně ta inspirace, kterou hledali. Chov psů a jejich šlechtění, jako domácích mazlíčků nebo psů pro potěšení, se rychle stalo preferovaným koníčkem.
Vznikla příležitost pro střední třídu jak si vytvořit svou vlastní verzi psího doplňku pro společenskou elitu. Na začátku průmyslové revoluce, kdy vznikly střední třídy a lidé měli dost volného času, mohli si začít hrát s různými velikostmi a tvary psů. Tak mohli začít vybírat nejmenší kusy z vrhu a připouštět je spolu a také zvířata, která jsou trochu neobvyklá, některá z genetických mutací, s dlouhou srstí, místo krátké nebo trpasličí nohy. Lidé jsou opravdu zvědaví na tyto druhy odlišností, a když je čas, energie a zdroje, můžete si tím vyhrát. Součástí lidské povahy je prozkoumávat a Viktoriánská doba vyprodukovala chov malých pejsků, pejska na hraní. Mají vzhled štěněte, velké oči a malý čenich připomínají nám naše vlastní ratolesti a my jsme psychologicky naprogramovaní, abychom se chtěli starat a pečovat o takového psa, stejně jako reagujeme na dítě.
zoolog Dr. Susan Crockford zdroj: NATURE
