jezevčík dlouhosrstý

 První dlouhosrstí jezevčíci jsou zmiňováni v literatuře druhé poloviny 17. století. Byli málo ušlechtilí a hrubí, jemnost a eleganci jim dodalo až křížení se španěly a snad i křepeláky. Po nich podědili na rozdíl od svých hladkosrstých a drsnosrstých příbuzných menší ostrost, zato vynikají při práci na barvě.

Vyskytuje se nejčastěji v barvě červené a černé s pálením.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání