koroptev polní

 Naše původní nejhojnější pernatá zvěř, která zejména v polních honitbách spolu se zaječí zvěří tvořila podstatnou část úlovků. V současnosti prochází dlouhodobou depresí, kdy jejich stavy se zmenšily na minimum a přesto, že je na našem území trvale řadu let chráněna, není její budoucnost příznivá a zřejmě již nikdy nedosáhne ani vzdáleně původních stavů (ve třicátých letech 20. století stavy kolem 2 miliónů kusů). Je klasickým bioindikátorem našeho zhoršeného životního prostředí.

 Hmotnost dospělých koroptví je v průměru u obou pohlaví 35-45 dkg.

 Stáří koroptve se určuje hlavně podle zbarvení stojáků (v prvém roce po vylíhnutí žlutavé a hladké), starší zvěř má stojáky šupinkaté a šedomodře zbarvené.

 Většina populace koroptví je tvořena jedno a dvouletými, tříleté a starší jsou vy jímkou.

 Má ochranné rezavohnědé zbarvení, vespod popelavě šedé. Kohoutek má na peříčkách podél ostnu bílý proužek, slepička kromě toho i příčné proužky "žebříček". Na spodní části těla (hrudi) mívají kohoutci hnědou podkovu (mohou ji mít i starší slepičky).

 Koroptev je stálým ptákem od nížin do pahorkatin (nadmořská výška 500-600 mj. Hlavní potravou je hmyz, plži, semínka travin.

 Tok začíná v předjaří, kdy se koroptve párkují a nastává rozpad rodinných hejnek.

• Kohoutci hlasitě čiříkají a vyhledávají slepičky. Jsou zvěří typicky monogamní.
• Snůška začíná na přelomu dubna a května a do zemních spoře vystlaných hnízd snáší slepička v průměru 10-16 vajíček.
• Sezení začíná (sedí pouze slepička) po snesení posledního vajíčka a trvá 24 dní. Kohoutek pomáhá zahřívat vylíhlá kuřátka a jestliže slepička uhyne, odchovává kuřátka sám.

 Koroptve žijí v okruhu maximálně 1 km od místa narození.

 Obecně se dá říci, že koroptev je zvěř velmi užitečná a zdaleka největší prospěch poskytuje zemědělství hubením škodlivého hmyzu a sběrem plevele.

zdroj: PENZUM Znalostí myslivosti - nové vydání